7°C
Davide, čtenáři už vědí, která dívka vyhrála, my v době setkání ještě ne. Koho jste podporoval?
„Mojí favoritkou byla už od semifinále blogerka Natálie Kotková. Je hezká, pohybově všestranně nadaná, talentovaná, velmi dobře tančí a výborně mluví anglicky. Měla všechny atributy stát se miss. I proto, že tuhle soutěž nebrala smrtelně vážně a současně měla trochu ostré lokty.“
Jak to myslíte?
„Královna krásy nemusí být tolerantní a skromná. Naopak – ať je trochu drsná, musí se dostat skrz ostatní do popředí.“
Žádná jiná adeptka vás nezaujala?
„Ale ano, ovšem víte, jak to chodí… Máte jednu favoritku a všechny kolem ní už – bez urážky – vnímáte jako komparz.“
Tak si říkám, jestli by vaše přítelkyně neměla trochu zpozornět.
„Nikolu, se kterou jsem už sedm let, bych za žádnou missku nevyměnil. Známe se od šesté třídy a chodíme spolu od roku 2009. I když to zní ve 24 letech divně, já byl vždycky dlouhovztahovější. Už předtím jsem měl od 15 holku dva roky. Nejsem přelétavý typ. Bohužel.“
Proč bohužel?
„Tak teď jsem usuzoval z vašeho výrazu: Škoda, tak by mohl využívat jisté popularity a on nic.“
Já vám ten vztah přeju, ale psychologové varují: Zůstávat před dvacátým rokem v jednom vztahu znamená ochudit se o cenné vztahové zkušenosti. Navíc to obnáší riziko, že ve čtyřiceti se člověk začne chovat jako puberťák.
„Možná někdy přijde období, že budu chtít něco jiného. Ale díky tomu, že jsem se vztahy i intimnostmi začal strašně brzo, mám pocit, že už jsem si všechno užil. Teď jsem takhle šťastný a spokojený, a i když je to naivní, věřím, že je to na celý život. Kdybych tomu nevěřil, nemá smysl ve vztahu pokračovat.“
Všechno berete tak vážně, odpovědně?
„Tak občas udělám náhlá rozhodnutí, přijdu někam pozdě. Ale rodinu, vztahy a soukromí beru hodně vážně.“
Chtěl byste už mít děti?
„Před třemi lety jsme měli s přítelkyní chuť o něco pečovat, tak jsme si rychle pořídili psa, aby se to celé nepokazilo. Rodinu chci, ale teď ještě ne. Slečna teprve dostudovává školu, bydlíme u mých rodičů. Na založení rodiny ještě nejsem připravený.“
Co tím přesně myslíte?
„Nejdříve chci vydělat nějaké peníze, zajistit bydlení, cestovat, užívat si vztahu i svého klidu. Ještě nemám na to zůstat doma jako důchodce a blbnout s dětmi, starat se o někoho 24 hodin denně. Ale kdyby přítelkyně otěhotněla – což není pravděpodobné, protože jsme zodpovědní – postavili bychom se k tomu čelem. Rozhodně bychom si dítě nenechali vzít, v tom máme jasno.“
Co vám imponuje na vaší přítelkyni?
„Všechno. Je strašně inteligentní, milá, tolerantní, tolerantní vůči mé práci, drží mne z toho bohémského života při zemi. Nikola studuje optiku, tak si rád poslechnu o brýlích, o jiných tématech. To si užívám. Je šikovná, milá, krásná, vážím si jí jako člověka. Nechtěl bych trdlo z divadla, hereček mám dost za celý den. A mít ještě nějakou doma? To fakt ne!“
Nabrnknout si herečku je špatné rozhodnutí?
„Pro mne určitě. Jsou to hysterky plné emocí, bohémky, a to se mnou nejde dohromady. Jsem za Nikolu hodně vděčný.“
Chodit jste spolu začali až po soutěži X Factor, ale už tehdy tam za vámi jezdila a podporovala vás. Jak na tuhle show vzpomínáte?
„Teď už jen v dobrém. Otrkal jsem se tam, nasbíral zkušenosti. Moje máma říká, že do ní vcházel Davídek a vrátil se dospělý David. Ale že by mi to profesně pomohlo? To ne.“
Jak to myslíte?
„Když jsem šel před soutěží do rádia s písničkou, řekli mi: Ale vždyť nemáte jméno, to nás nezajímá. Tak jdete do soutěže, tam si to jméno nějaké uděláte, a když pak znovu jdete do stejného rádia, řeknou vám: No jo, ale když vy máte tu nálepku Superstar, X Factor, to my nechceme.“
Užil jste si vůbec tu show?
„Jasně, na chvíli se ocitnete v nablýskaném světě, kde se sny plní na počkání. Všichni se o vás zajímají, jste na nejsledovanější televizi, hází po vás plyšáky, dostáváte tisíce e-mailů. A pak vypadnete.“
Ta soutěž je vlna, po které následuje…
„...velký pád na hubu.“
Chtěl jsem použít výraz odliv... Jak jste to prožíval?
„Strašně. Byl jsem dítě a na psychiku to bylo hodně náročné. Jste součástí show, a najednou je konec. Ještě doděláte pár povinností se soutěží a pak následuje prázdnota. Čekáte doma na telefonáty manažerů a producentů se skvělými nabídkami nejlépe do Hollywoodu, ale ten mobil nezazvoní.“
Jak jste se s tím vyrovnal?
„Po čase jsem pochopil, že tahle show mi kariéru nezajistí. Tak jsem začal chodit do školy, dřít na sobě, abych měl nějaké základy.“
Což se vám vyplatilo, patříte teď k hojně obsazovaným hercům, vaší nejnovější rolí je postava Juniora v seriálu Ohnivý kuře. Přiznám se, že z každého nového českého seriálu už mám strach. Máte to také tak?
„Ne, asi proto, že jsem měl na seriály poměrně štěstí. A když jsem si přečetl prvních šest dílů Ohnivýho kuřete, byl jsem nadšený. A nejen já. Jinak by do toho Lenka Krobotová, Simona Babčáková, Linda Rybová a další nešly. První díly byly excelentní, tak všichni doufáme, že se stejně dobře povede všech 80 dílů.“
V tom seriálu hrajete ambiciózního synka, který se vrací ze zahraničního studia. Jste v tom tak dokonalý, až jsem si říkal – nakolik čerpáte z vlastní zkušeností? S rodiči jste prožil pět let v Irsku, nebyl jste po návratu do českého rybníčku také namachrovaný?
„No jasně že byl. Celé české školství bylo na prd, všechno bylo špatně, protože ve světě se to dělá jinak a líp. A samozřejmě čerpám i z dob X Factoru, kdy jsem měl pocit, že jsem hrozná hvězda. Ze začátku natáčení jsem bojoval s tou hranicí, kdy je to ještě uvěřitelný a kdy už přehnaný. Ale už si to sedlo. Teď máme natočeno 40 dílů a už vím, co bude v tom 68.“
Vydržíte tam až do závěrečné 80. epizody?
„Měl bych, ale nebudu mít veselý konec. Jak se říká: Na každou svini se někde vaří voda. Snad to bude diváky bavit i dál, sledovanost je zatím neuvěřitelná. Jsme rádi, jak drtíme Milionáře i Drahé sousedy, kteří předčasně končí. V nich jsem měl mimochodem hrát.“
A proč v nich nejste?
„Původně to měl dělat jiný režisér a já dostal nabídku tam hrát. Zrovna končili Doktoři z Počátků, tak jsem si říkal: Fajn, to by se šiklo. Jenže najednou volali z Primy na Kuře.“
A musel jste se rozhodnout?
„Rozhodla za mě Nova - změnili režiséra i obsazení.“
Bylo od začátku jasné, že budete hrát Juniora?
„Ano. To Simona Babčáková měla původně hrát hostinskou, kterou nyní ztvárňuje Lenka Krobotová. Jenže roli životem zdrchané hospodské odmítla s tím, že už ji hrála v Comebacku i jinde. Tak se stala mojí seriálovou mámou.“
Jak jste si sedl s mámou Babčákovou?
„Tak Simona je svá. Umělkyně z Dejvického divadla. Já herce z Dejvického divadla obdivuji, je fakt super. Ale ti, co v něm jsou, vědí, že je supr, že jsou žádaní, že každý by tam chtěl hrát. Je svá, ale strašně vtipná, chytrá, inteligentní, šikovná. Učím se od ní.“
Během natáčení bývají občas dlouhé prostoje. Jak je trávíte?
„Máme v ateliérech hereckou odpočívárnu, takový hezký pokojíček. Buď tam spíme, nebo si vyřizujeme další termíny, telefonáty...“
Učíte se tam roli?
„Učím se tam texty na další obraz. Ale třeba texty do divadla ne – ty se mi vryjí do paměti při zkoušení.“
Aktuálně hrajete v Tančírně, Cyranovi, muzikálech Mamma Mia, Sněhová královna, Kapka medu pro Verunku, Pomáda, zkoušíte Ať žijí duchové! a chystáte Alenku v kraji zázraků… Máte spoustu energie, ale není toho moc?
„Nevnímám to tak, snad bych tu hranici poznal. Aktuálně toho chci ale stíhat ještě víc. Víc muzikálů, víc divadla, víc jiných příležitostí. Když člověk něco chce, měl by za tím jít a strašně makat. Máma mi odmalinka říkala: Jágr byl první na ledě a odcházel z něj poslední, jedině tak se dá uspět.“
Takže dřít?
„Ale rozumně. Udřít se k smrti nedává smysl. Po fázi makání je třeba ubrat, užívat si, a dělat hlavně pro radost.“
