Je patrné, že se snažíte dělat vše proto, abyste byla v co nejlepší psychické i fyzické kondici. Mám pravdu?

Můj pracovní život je hektický, proto je nutné umět odpočívat a najít si smysluplné koníčky. Žádné dramatické zdravotní potíže opravdu nemám, jediné, co jsem musela řešit, byly potíže s očima. Hůř totiž vidím nablízko, zvlášť při umělém osvětlení. Nevyhnula jsem se proto oční prohlídce.

A jak jste na očním dopadla?

V určitém věku se přirozeně začne zhoršovat zrak. To je i můj případ. Lékařka mi vysvětlila, že už bude nutné nosit na čtení brýle, které s sebou od té doby musím mít všude při sobě. Zatím se držím jen na jedné dioptrii.

Cítíte díky tomu nějaká omezení?

Nejvíc mě to otravuje třeba v obchodě, když nevidím na mrňavá písmenka na obalech. Pokud totiž nemám brýle po ruce, musím se ptát lidí, co je tam napsáno. A to mi znepříjemňuje život.

Kolik brejliček jste si pořídila?

Jedny mám stále s sebou, jedny mi leží doma na stole. Většinou ale nemůžu najít ani jedny.

Podle čeho jste si je vybírala? Dáváte přednost značkovým?

Nekupuji si nic značkového. Všechno totiž ztrácím, včetně brýlí.

Kdyby se vám zrak zhoršil, šla byste na oční operaci? Existují už moderní metody, kdy zákrok provádí robot za asistence chirurga…

Kdyby se mi zrak zhoršil, tak bych určitě neváhala. Několik mých kolegyň už takový zákrok absolvovalo a vidí skvěle. Obejdou se bez brýlí!

Vidění často omezují i povislá oční víčka. Řešila jste i tento problém?

Na plastice víček jsem byla. Je pravda, že pokud jsou hodně spadlá, tak člověk hůř vidí nebo trpí bolestí hlavy. Ženy ale spíš řeší to estetické hledisko.

Právě jste se vrátila ze zkušebny. Jakou lahůdku pro diváky připravujete?

Zkoušíme můj další samostatný projekt. V Divadle Radka Brzobohatého už totiž jedenáctou sezonu slaví úspěch komorní muzikál Milovat k smrti o osudech francouzské šansonové legendy Edith Piaf. Zatím máme vždy téměř vyprodáno! Tak jsme si řekli, že by bylo fajn pokračovat nějakým novým projektem. S režisérem Jakubem Macečkem jsme proto začali připravovat kabaret o životě slavné mexické malířky Fridy Kahlo. Premiéra bude 27. Listopadu.

Bude představení opět hýřit hudbou?

Určitě. Představení je plné temperamentní mexické hudby a nebude chybět ani humor a nadhled. A navíc, kabaret volně navazuje právě na úspěšný muzikál Edith Piaf, který vytvořil stejný inscenační tým.

Jak se vám s Divadlem Radka Brzobohatého spolupracuje?

Divadlo mám ráda, panují tu kamarádské vztahy. Vedle Edith Piaf, což je moje srdeční záležitost, jsem v DRBU za ta léta nazkoušela i několik komedií. Za zmínku stojí Zlaté časy. Je to o pěti dámách lehčích mravů, které nepřestal bavit život a které mají stále co dělat a čemu se učit. Spolupracuji ale i  s Divadlem Metro, kde účinkuji s Oldou Víznerem v komedii Láska na tři.

A co vaše vlastní koncertování?

Na repertoáru mám teď šansonový recitál Dobrý ročník, který bych příležitostně chtěla uvést právě i v Divadle Radka Brzobohatého. Jinak jde o zájezdový recitál. Momentálně chystám jeho vánoční verzi, samozřejmě s francouzskými šansony, ale i s českými koledami a vánočním vyprávěním.

Učarovala vám Edith Piaf a Marlene Ditrich? Která je vám bližší a proč?

Určitě Edith Piaf. Svojí živočišností a temperamentní povahou.

Nedávno jste se objevila v televizním seriálu První krok. Následovaly i další nabídky?

Zrovna nedávno jsem se o tom s někým bavila. Po odvysílání seriálu jsem totiž dostala dvě další nabídky. Režiséři si mě vybrali. Měly se už točit pilotní díly, ale nakonec z obou projektů sešlo. Mezitím už na mě zase všichni zapomněli, takže žádná další nabídka nepřišla. Televize už zase neví, že existuju, takže možná už vlastně ani neexistuju (smích).

Když vyjmenujeme vaše aktivity, nabízí se otázka, jak to všechno zvládáte a kde berete energii?

Místem, kde aktivně odpočívám, jsou lázně Svatá Kateřina na Vysočině. Dopřávám si tam procedury, které pomáhají zpomalovat proces stárnutí a udržují organismus svěží co nejdéle. Nejvíc mi vyhovuje jóga. Tamní instruktorka mě naučila naslouchat tělu a vnímat jeho energii. Blahodárné účinky má třeba i sojová nebo omlazující masáž. V létě jsem tam během jednoho jógového víkendu pořádala společně s dcerou Josefínou krátký seminář o autoregresní psychoterapii a o koněm vedené terapii. Dohodli jsme se, že tam podobné semináře budeme pořádat každý měsíc.

Počkejte, vy se zabýváte i psychoterapií?

Metodu regresní psychoterapie studuji už tři roky, absolvovala jsem řadu kurzů. S Josefínou pořádáme víkendové semináře s jógou, úvodem do meditace, Bachovou květinovou terapií, terapií vedenou koněm a autoregresní psychoterapií i na Berounsku. Jsou otevřené pro všechny, ale zatím jezdí jen ženy.

Přibližte prosím, co je podstatou regresní psychoterapie?

Jde o to, že někde v podvědomí mají lidé uložena traumata, která během života prožijí. Jde například o primární traumata, jako jsou rozvody, ztráta blízkého člověka, problémy z dětství, autohavárie. Vy máte pocit, že jste s nimi srovnáni, ale přitom je nosíte v sobě, jsou uloženy někde v podvědomí. Mnohdy lidé neví, co se s nimi děje. Trpí vztekem, smutkem, nervozitou, depresí, melancholií a netuší, kde se tyto emoce berou. Pomocí regresní psychoterapii se tato traumata dostávají do vědomí a dál se zpracovávají a odstraňují. Sama jsem touto terapií prošla, a jsem přesvědčena, že funguje.

A ještě poslední otázka. K vašim dalším koníčkům patří cestování. Stihla jste letos vyjet někam za poznáním?

V létě jsem měla poměrně volno. Hrála jsem a zpívala jen tak příležitostně na některých letních akcích. Měla jsem ale nemocnou mámu, takže všechny plány mi padly. Chystala jsem se už potřetí do Himálají , ale nemohla jsem odjet. Nakonec jsem byla jen na týden v Toskánsku, a v srpnu jsem už znovu naskočila do práce.