Cestovatelé Hanzelka a Zikmund: Osud je spojil v roce 1938

Zažili Masaryka, druhou světovou válku, velkolepé osvobození, cestovatelský triumf, nadšení z komunistů, ale také hořké procitnutí. Když invazi spřátelených vojsk v srpnu 1968 nazvali pravým jménem, tedy okupací, režim s nimi zametl. Měli problém sehnat práci, nesměli veřejně vystupovat. Z hrdinů se stali nepřátelé. Pro minulé století je to poměrně příznačné.

Osudové setkání

Píše se rok 1938 a v Praze na schodech před vysokou školou obchodní v Horské ulici se potkávají dva do té doby neznámí studenti. „Dali jsme se do řeči a vyplynulo z toho, že po škole vyrazíme do světa,“ vzpomínali Hanzelka a Zikmund po letech na osudové setkání.

Zemřel legendární cestovatel Miroslav Zikmund (†102). S parťákem Hanzelkou dobývali svět

Překonat hranice

Ta touha objevovat nepoznané a překračovat hranice byla ohromná. „Můj tatínek jako strojvedoucí měl nárok na volné jízdenky,“ vyprávěl Miroslav Zikmund. A pokračoval: „S bráchou jsme si proto vybrali nejvýchodnější místo na Podkarpatské Rusi, která byla součástí naší republiky. O čtyři metry jsem tam překročil hranice a v extázi na bráchu křičel: Jsem v cizině!“ popisoval ten opojný pocit. Každý sám Hanzelka se Zikmundem měli velké plány, jenže pak vypukla druhá světová válka.

„My jsme však věřili, že skončí, věřili jsme, že se nám to podaří. A tak jsme na příppravách pokračovali po celou dobu okupace,“ vyprávěl Jiří Hanzelka. Své dokonalé plány skrývali do šanonů s kódem »5«. „Nikdo, ani naši nejbližší, nevěděl, co to znamená,“ říká k tomu Zikmund.Pečlivě studovali mapy, zahraniční knížky, učili se osm jazyků včetně arabštiny.

Příprava na cestu

Na první cestu, která zahrnovala Afriku a Jižní Ameriku, se v autě Tatra 87 vydali 22. dubna 1947. Na cestu je vyprovázelo jen pár lidí. Po třech letech je už po celé zemi vítaly tisíce lidí. Díky reportážím, které točili pro rozhlas a psali pro noviny (a jimiž si také vydělávali), se z nich staly hvězdy. Píší o svých zážitcích knihy, jezdí po besedách a také zakládají rodiny. Jenže touha vydat se do světa je obrovská.

A tak v roce 1959 vyrážejí na druhou cestu - projedou Blízký východ, Indii, Nepál, Sumatru, Japonsko a Sovětský svaz. Tentokrát už ale nejedou sami osobním vozem. Doprovázejí je další dva spolupracovníci a k dispozici mají dva mikrobusy Tatra 805.

Vrací se v roce 1964, poměry v Československu se uvolňují, oba podporují reformní komunisty. Jenže pak přišel 21. srpen 1968 a do Československa vjely tanky...

Přišel pád

Z Hanzelky a Zikmunda se staly nežádoucí osoby. Nesměli cestovat ani psát. Změnil to až listopad 89. Pro vážně nemocného Jiřího Hanzelku ale přišel pozdě. Ve třetí společné cestě s celoživotním kamarádem mu zabránily zdravotní obtíže.