Rodiče Borise Rösnera předurčili jeho herecký osud. Tatínek Mirko byl dirigentem a maminka Jarmila herečkou. Šance na práci, která by se netýkala kumštu, byla nulová. „V nás hereckých dětech je to jako v koze,“ říkával. Ve dvou letech poprvé stál na jevišti. Kouzlo divadla mu natolik učarovalo, že s ním spojil zbytek svého života.

I když byl hodně nemocný a chodil na chemoterapie, pořád chtěl hrát. Herec velkých gest neměl problém v Národním divadle ani v malé Viole. „Tady nesmím prskat, protože paní u stolku přímo pod jevištěm je ode mne kousek,“ hovořil pobaveně o stísněném prostoru.

Daboval Nicholsona

Jako malý kluk přišel o oko. Zasáhl ho střep z rozbité žárovky. Ani to ale nedokázalo Rösnera odradit od umělecké dráhy. Zbožňoval tanec. V šestnácti ho provozoval závodně. Pohrával si dokonce s myšlenkou, že by se dal na balet. Nakonec zvítězilo divadlo. Na DAMU se dostal hned napoprvé. Jeho nejoblíbenějšími profesory se stali Václav Voska a Vlasta Fabianová. Obdivoval je, nedal na ně dopustit. Když Voska zemřel, zdědil po něm Rösner roli Salieriho v představení ABC Amadeus. Měl velký respekt hrát roli po svém hereckém idolu.

Shodou okolností se v dabingu po letech se Salierim setkal v legendárním snímku Miloše Formana. Dabování bral jako okrajovou záležitost. Měl podmínku, že si bude vybírat jen filmy, které za něco stojí. Propůjčil tak hlas Jacku Nicholsonovi v Přeletu nad kukaččím hnízdem, Gene Hackmanovi ve Francouzské spojce nebo Hopovi ve Včelce Máje.

Na prknech, která znamenají svět, se Rösner setkal s krásnými rolemi a výbornými partnery. Moc si vážil Rudolfa Hrušínského, z Josefa Kemra měl před prvním společným hraním strach. Časem se však stal jejich důstojným partnerem.

Fotogalerie

5 fotografií

Boris pocházel z herecké rodiny, poprvé na jevišti stál už ve dvou letech

Autor: Archiv Borise Rösnera

Manželka se starala o něj i jeho matku

V roce 1971 se na lednickém zámku oženil. Jeho žena Alice mu po boku stála až do smutného konce. Rösner sice měl slabost pro ženy, manželka však byla vždy na prvním místě. „Alice slíbila mé mamince, o kterou se starala až do její smrti, že mě neopustí, že bude vedle mne stát do konce života,“ uvědomoval si. To ještě netušil, že i kvůli celoživotnímu zlozvyku, kouření, se jeho slova naplní. A vinou předčasného úmrtí se nedočkal ani narození vnoučka. Dcera Gábina přivedla na svět Františka několik měsíců po Rösnerově smrti. Nemohl mu ušít peřinku, jako to v roce 1976 udělal pro dceru.

Manuální práce nebyly herci cizí. Kromě šití si zvládl položit podlahy na chalupě, dobře vařil. Když byl rozčilený, jezdil hodiny po městě autem. Prý ho to uklidňovalo. Určitě ale ne tolik jako hraní. I když tvrdil, že herectví je blbé povolání, bylo pro něj, společně s rodinou, vším.