Od pondělí 25. října nepodává policie téměř žádné nové zprávy k případu zmizelé Aničky Janatkové (9), která se ztratila v pražské Troji dne 13. října při cestě ze školy domů.
"Děkuji médiím za zprostředkované poznatky a pomoc v začátcích, ale v současné době nám každá zveřejněná informace narušuje a ohrožuje vyšetřování a poškozuje jeho průběh. Navíc nahrává pachateli," sdělil šéf kriminalistů Mareš a dodal, že policii nepříjemně "zavařila" i informace, že nalezené klíče nejspíš skutečně patří Aničce.
Embargo vyhlásili po tiskové konferenci
Na první pohled se zdá, že informační embargo má smysl. Pachatel (nebo skupina pachatelů), kteří možná mají prsty ve zmizení Aničky, skutečně mohou z médií čerpat informace, které jim dávají před kriminalisty náskok.
Otázkou ale zůstává, proč se první dny policie obešla bez tohoto zákazu? Tehdy únik informací k případnému pachateli nehrozil? Nebo jde spíš o to, že kriminalisté žili první dny v domnění, že případ bude rychle uzavřen a informace dávali ochotně, protože to dokazovalo, jak výborně postupují?
Zlom v přístupu policie k médiím nastal v pátek 22. října. Ten den byla svolána tisková konference a veřejnost čekala, že policie oznámí zásadní (a snad i pozitivní) informaci. Tiskovka ale připomínala fiasko v přímém přenosu. Dopadli jsme podezřelého muže, mysleli jsme si, že toho na něj máme dost, spletli jsme se, soud ho pustil, on odešel neznámo kam. Toto je stručné shrnutí pátečního televizního výstupu plukovníka Mareše a šéfa pražské policie Červíčka.
To, že tisková mluvčí do médií navíc pustila informaci, že na Aniččině batohu bylo nalezeno sperma, aby to vzápětí dementovala s tím, že to byl jen pot, svědčí o tom, že někteří policisté jsou z mikrofonu a kamery opravdu velmi nervózní.
V důsledku nepovedené tiskovky a mylné informaci o spermatu možná policejní špičky rozhodly, že na případ uvalí informační embargo. Lepší neříkat nic, než sdělovat informace, které nám veřejnost otluče o hlavu. Toto heslo, omluvené "snahou nenahrávat případnému pachateli" se pak začalo poctivě naplňovat. Z taktických důvodů nebudu nic říkat. Nepotvrdím to, ani nevyvrátím. Nemám takové informace. To jsou zaklínadla, kterými policejní mluvčí zahánějí veškeré dotazy.
Embargo je na nic, veřejnost musí mít informace
Část veřejnosti informační embargo vítá, část je proti němu. Například publicistka Jarka Stuchlíková v Lidových novinách zmiňuje, že ve Skandinávii by se v podobném případě žádné "informační tabu" určitě nekonalo. "Severské státy mají daleko lepší zkušenosti s opačným přístupem. Informování přes média co nejširší veřejnosti o všem, co by pomohlo dítě najít ve smyslu "víc očí víc vidí", se vyplácí," popisuje severskou zkušenost Stuchlíková.
S jejím názorem souhlasí i zkušená sexuoložka specializující se na devianty Želmíra Herrová. "Je důležité si uvědomit, že někteří devianti chtějí pomoc. O deviacích se musí otevřeně mluvit, média i policie o tom musí informovat. Je to důležité pro společnost, i pro devianty, aby si uvědomili, že jejich sexualita není v pořádku a je s tím třeba něco dělat, než bude pozdě," má jasno Herrová.
I část veřejnosti v diskuzích na různých internetových serverech sdílí tento názor. Podle nich by se informace měly uvolňovat s tím, že na ně může zareagovat klíčový svědek a může dojít k výraznému posunu v případu.
A CO SI MYSLÍTE VY? MÁ INFORMAČNÍ EMBARGO VYDANÉ 12 DNŮ OD ZAČÁTKU PÁTRÁNÍ SMYSL? POMŮŽE NAJÍT ANIČKU? NEBO CHCETE ČEKAT BEZ INFORMACÍ, JAK TO DOPADNE A EMBARGO VÍTÁTE? ŘEKNĚTE TO V DISKUZI.
Přidat názor
zhlédlo 
