Češi za Syřanem vidí hned uprchlíka a hrozbu, říká cestovatelka

Autor: Jaroslav Šimáček - 
24. 8. 2016
05:11

Mluvila se syrskými uprchlíky z města Manbidž, které donedávna terorizoval ISIS. Žili pod neustálou kontrolou, ve školách jejich dětem vymývali mozky. Jedna z uprchlic jí říkala, že začala mít ze svého syna strach. A tak utekla. I když ale Syřané prchají před hrůzami války, pro řadu Čechů jsou nadále jakousi hrozbou, poznamenává Markéta Kutilová. Mohou za to i Konvička a spol., míní. Právě Konvičku by do Sýrie poslala „na zkušenou“.

První část rozhovoru s Markétou Kutilovou se točila kolem lidí, kteří v Sýrii zůstali. Vyrovnávají se s válkou, jak jen dokáží. Najdou se mezi nimi i tací, kteří pomáhají svému okolí. Třeba jako bílé helmy, humanitární pracovníci, tahající lidi z trosek rozbombardovaného Aleppa. Dočkaly se za to dokonce nominace na Nobelovu cenu míru. Druhá část vyprávění Markéty Kutilové je o těch, kteří raději utekli. Ale i o tom, proč z nich přesto mají Češi strach. 

Kutilová: Proč se Češi bojí Syřanů

Cestovatelka, reportérka a humanitární pracovnice Markéta Kutilová věří, že právě příběh syrských hrdinů bílých helem dokáže přitáhnout pozornost i na obyčejné lidi v Sýrii. „Mám pocit, že v poslední době se to hrozně zužuje, že všichni vnímají jenom to, že je tam válka, jsou tam bojovníci Islámského státu a jiní bojovníci, vojáci apod., ale zapomíná se, že tam žije 13,5 milionu civilistů, že tam svádí svůj každodenní boj o přežití a musí se každý den vypořádávat se spoustou věcí,“ upozorňuje.

„Teď je možnost obrátit pozornost k nim. I tady v Evropě, respektive v Česku se stalo takovým klišé, že řekne-li se Syřan, tak pod tím člověk hned vidí nějakého uprchlíka, nějakou hrozbu apod. Teď je možnost ukázat ty Syřany v jiném světle,“ říká Kutilová.

Proč se však takové klišé rozmohlo? „Je to samozřejmě částečně dáno vlivem médií i tím, co u nás říkají vlivní lidé, kteří slovo Syřan použili jako takový druh zobecnění uprchlické krize. Je ale nutné říct, že za poslední dva roky přišlo do Evropy jenom asi 800 tisíc Syřanů, kteří tak tvoří jen část všech uprchlíků,“ podotýká Kutilová.

Zavřenou balkánskou cestou šli přitom Syřané zhruba ze 60 procent. „Ale spousta lidí to začala zobecňovat a začalo se slovu uprchlík dávat synonymum Syřan. Přitom Syřané jsou ti uprchlíci, kteří jsou skutečně váleční uprchlíci, nejsou to žádní ekonomičtí migranti a jako první si zaslouží naší pomoc. I proto, že s migrační vlnou k nám jde spousta lidí ze severní a západní Afriky, z dalších zemí, jako je Pákistán, Bangladéš, Írán apod., tak je tady právě nutné, aby se to odlišovalo,“ apeluje Češka.

„Proč zrovna v Česku vzbuzuje slovo Syřan negativní emoce? To já si vysvětluji jenom tím, že to mají spojené se slovy uprchlík, migrační krize, tím, že tu někdo šíří strach z uprchlíků,“ dodává.

Konvička? Poslat ho na měsíc do Sýrie, navrhuje Češka

Šířit strach z uprchlíků – muslimů především – se snaží delší dobu i Martin Konvička. Islamofob a kontroverzní docent Jihočeské univerzity, který nyní vzbudil poprask, když na Staroměstské náměstí v Praze vyjel s džípem s lidmi převlečenými za ozbrojence Islámského státu, s obávanou černou vlajkou i maketami samopalů.

„Tohle je hodně nešťastná forma happeningu. Kdyby tenhle člověk jednou opravdu jel tam, kde je opravdu reálná hrozba Islámského státu, kde lidé dennodenně žijí ve strachu a v sousedství Islámského státu, tak si myslím, že by z toho mohl mít normálně smrt, kdyby to viděl. Vůbec si takoví lidé nedokáží uvědomit, že tohle není fakt žádná sranda. Zneužívat to k nějakému prosazování svých vlastních politických cílů je hodně skandální,“ říká Kutilová.

„Já bych toho pána opravdu poslala aspoň na měsíc do Sýrie a viděli bychom, co by dělal po návratu,“ dodává. Problém je však i ten, že Konvička se netají tím, že do zahraničí nikam nejezdí. Svých názorů na uprchlíky se však o to sveřepěji drží.

Život v područí ISIS: Výplach mozků dětí i těla na ulicích

Markéta Kutilová s fotografkou Lenkou Klicperovou, šéfredaktorkou časopisu Lidé a země, přitom mají bohaté zkušenosti ze severu Sýrie. Setkaly se tam i s uprchlíky, kteří utíkali z města Manbidž, jež teprve nedávno osvobodily kurdské jednotky z područí džihádistů.

„Největší restrikce jsou zaměřené na ženy, které musí chodit v nikábech a mohou jim koukat jen oči, často jim nemohou koukat ani ty oči, na území Islámského státu. Paní Bahira nám vyprávěla, že když šla nakoupit, šla přes ulici, kde se válela těla bez hlav. Ti lidé žili ve vězení a ještě se tam museli vypořádat s krutostmi, které kolem sebe viděli. Třeba na kruhovém objezdu, kde popravovali veřejně lidi z města. Koukáte se na tělo svého souseda bez hlavy apod. Spousta lidí, co uprchla, má různá traumata, ale to bude problém většiny lidí v Sýrii,“ říká Kutilová, spoluautorka knihy Islámskému státu na dostřel.

„Jedna z věcí, která je ovlivnila úplně nejvíc, je to, že jste neustále pod kontrolou. Nemůžete si dělat, co chcete, chodit, kam chcete, oblékat, co chcete. Neustále vás někdo sleduje. Islámský stát zavřel i školy, děti zůstaly doma a lidem nezbylo nic jiného než praktikovat domácí výuku,“ uvádí Češka, která v rámci projektu SOS Kobaní se snaží mj. právě o obnovu škol na severu Sýrie v oblastech osvobozených od ISIS.

„Pár škol, které zůstaly otevřené, řídil Islámský stát. Vyučovala se tam pouze náboženská výuka a tam nám uprchlíci říkali, že jejich dětem doslova vymývají mozek. Jedna paní nám vyprávěla, že její syn rok do této školy chodil a potom ho z té školy musela dát pryč. Začal mít úplně vymytý mozek, začal se chovat jako úplně jiné dítě. Začal mít názory, které vůbec v té rodině nebyly, a říkala, že začala mít ze svého vlastního syna strach. Byl to jeden z důvodů, proč se rodina rozhodla uprchnout,“ dodává Kutilová.

Doporučujeme

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud