7°C
Utekli před kamenováním, teď živoří v Německu. Blesk vypátral křesťany z Idomeni
Byl to nejsilnější moment březnové návštěvy Blesk.cz v bobtnajícím uprchlickém táboře Idomeni na severu Řecka. 28letá Íránka Raziyeh seděla ve stanu a během rozhovoru ukázala schovaný křížek a bibli: „Konvertovali jsme ke křesťanství. Kdybychom zůstali ve své zemi, ukamenují nás.“ Ona i rodina se schovávali před muslimy také v táboře, kříže měli pečlivě schované pod oblečením. Blesk se s nimi nyní zkontaktoval. Živoří v Německu a jejich cesta vedla vězením i nemocnicí.
„Z Idomeni jsem musela ilegálně odejít do Německa. Můj manžel a přátelé šli také. V Maďarsku jsme prožili těžké časy, zavřeli nás do vězení, bylo to strašné. Dnes v poledne mě hospitalizovali kvůli roztroušené skleróze.“
Taková byla první slova Raziyeh 21. dubna, když ji reportér Blesk.cz zkontaktoval pomocí Facebooku. Šest týdnů poté, co se s ní setkal v uprchlickém táboře Idomeni na řecko-makedonské hranici, toho času nejsmutnějším symbolu migrační krize, kterému se příznačně říkalo „rozbuška“.
Během měsíců dopisování, jež někdy i na několik týdnů utichlo kvůli špatnému psychickému stavu běženkyně, se podařilo získat řadu podrobností o osudu mladé ženy a jejích blízkých.
Kvůli obsáhlosti je Blesk.cz popíše v několika navazujících článcích. Celé jméno si žena nepřála uvést kvůli obavám o svou bezpečnost, souhlasila pouze s publikováním některých fotek. Některá její následná vyjádření se mírně liší od toho, co popsala v rozhovoru z Idomeni.
Mladá Íránka (původně tvrdila, že v Íránu sice vyrostla, ale má afghánskou národnost, později se omluvila, že kvůli obavám z bezpečnosti zalhala – pozn. red.) si v posledních měsících prožila peklo. Spolu s manželem utekla ze země, a to z pro našince těžko pochopitelného důvodu: Před časem našla víru v křesťanského Boha a rozhodla se vyměnit Korán za Bibli. A ve své vlasti se stala vyvrhelem.
„Stali se z nás křesťané, proto jsme museli odejít ze země, abychom žili v bezpečí. Naše země pro nás nebyla bezpečná, zabili by nás,“ vyprávěla už v březnu v Řecku v rozhovoru pro Blesk.cz, přičemž reportérovi na důkaz ukázala arabsky psanou Bibli a křížek na krku, pečlivě schovaný pod vrstvami oblečení. Dokonce přivedla svého blízkého přítele, aby ukázala velký černý kříž vytetovaný na jeho zádech.
Střih. Je květen a Raziyeh nadšeně vypráví, jak se ve městě Castrop-Rauxel v Severním Porýní-Vestfálsku, kde leží její uprchlický tábor, účastní křesťanských akcí. „Budu mít řeč v kostele,“ oznámila jednou. Pak se na dva měsíce de facto odmlčela. „Promiň, nemám náladu na otázky. Dej mi čas,“ vysvětlovala. Podrobněji se rozvyprávěla až v červenci.
Cesta do Evropy byla spletitá. Napřed z Íránu došli pěšky do Turecka a odtud lodí do Řecka. Sedm hodin bloudili v přeplněném člunu na moři. Když konečně dorazili na pevninu, řecká policie je na čtyři dny dala do vězení a následně do jednoho z blízkých táborů.
Pak se dostali do Idomeni, kde strávili zhruba týden. Ven z tábora jim za nemalou částku pomohl převaděč, který je naložil na vlak a poslal do Unie. Problémy nastaly v Maďarsku, kde je načapala policie a zavřela do vězení. Pak následoval další tábor a další útěk. Až do Německa.
„Už šest měsíců žiji jen ve stanu v táboře. Je to těžké, ale lepší než smrt,“ povzdychla si v první polovině července. Jestli by nyní své rozhodnutí o útěku z vlasti změnila? Určitě prý ne, přestože v její zemi pro ni truchlí rodiče.
Nyní se zdá v rámci možností spokojená. V uprchlickém táboře čeká na víza, která by jí umožnila zůstat v Německu. Mezitím se chodí procházet do města, jezdí na kole, hraje na kytaru nebo píše básně. „Chci zůstat v Německu a být nejlepším občanem,“ říká.
Podrobnosti o její cestě i osudu přineseme v následujících článcích.
