Iráčtí uprchlíci se učí česky: ISIS mi vyvraždil půl rodiny

Křesťanský uprchlík jménem Marwan Quarn se na poslední lekci českého jazyka doslova dobelhal. „Koleno. Koleno jsem si poranil,“ vysvětlil a ukázal na hole, kterými se při chůzi podpírá. Přese všechnu snahu mu ovšem český jazyk připadá složitý.

„Nezlobte se. Čeština na papíře nám připadá spíše jako obrázky než jako písmo. Arabština je úplně jiná,“ dodává. Po pár lekcích se již Marwan naučil řadu základních frází a pozdravů. „A samozřejmě poděkovat za vřelé přijetí ve vaší zemi. Toho si nesmírně vážíme,“ vyzdvihuje.

K učení češtiny Iráčany nikdo nenutí. Prostě se česky naučit chtějí. Do komunitního centra, kde výuka probíhá, docházejí z bytů, v nichž samostatně žijí necelý měsíc.

Iráčtí uprchlíci, kteří už mají v Česku byty, se omluvili za nevděčné krajany

Ubytování pro ně zařídila Slezská diakonie. „Díky Bohu za pomoc. Proto se ani neučím českým vulgarismům. Prostě nadávat u vás není na co. Na rozdíl od Iráku, kde hrozila smrt na každém kroku a kde islamisté pobili polovinu mé rodiny,“ připomíná uprchlík.

Po lekcích už dobře vědí, že je místní jazyk složitý. Problémy jim dělají zejména koncovky slov u sloves a podstatných jmen. V rodné řeči je neznají. I tak se ale už v Česku dorozumí.

„Když jsme potřebovali hřebíky, zašli jsme si pro ně do obchodu a podařilo se nám je již bez problémů koupit,“ říká se Marwan Quarn. A musíme uznat, že pro cizince slovo hřebík není zrovna jednoduché. 

Na samotný cíp severu Moravy se přistěhovalo 19 Iráčanů, vesměs jde o rodiny s dětmi. Před příjezdem do České republiky žili jako pronásledovaní křesťané nuceně v uprchlickém táboře v Erbilu, což je 4. největší město v Iráku.