7°C
Příběhy tří Syřanů. Uprchlíci se stydí za odchod z vlasti
Smrt blízkého nebo přátel. To byl ten poslední impuls, který Syřany přiměl opustit jejich domov. Bylo mezi nimi i několik tamních pomocníků organizace Lékaři bez hranic. Podle jednoho z nich, Muhameda, se nebezpečí na cestě nedají vůbec srovnat s tím, co musí lidé zažívat v provincii Aleppo. Stydí se, protože spousta jeho přátel tam pomáhá, zatímco on se rozhodl odejít do Evropy.
Rozhodnout se k útěku ze své vlasti, není vůbec jednoduché. Třicetiletý lékař Mahmoud se prý i přes válku v Sýrii cítil dobře. Měl pocit, že pomáhá své vlasti. „To bylo velmi, velmi těžké rozhodnutí. A i teď, když o tom uvažuji, občas mě napadá, že to bylo unáhlené, že jsem neměl odcházet, protože moje rodina mě potřebuje,“ vysvětluje Mahmoud.
Jinému běženci, Muhamedovi je 21let a v provincii Aleppo byl jedním z dobrovolníků organizace Lékaři bez hranic. Pracoval pro ně jako finanční asistent. Ze Sýrie chtěl utéct ve skupině. „Naše skupina měla odejít společně, bylo nás dohromady třináct, včetně tří lékařů, dvou farmaceutů a jedné zdravotní sestry. Tři lékaři dokážou pokrýt celé zdravotní centrum v Allepu. Mohou pokrýt všechny služby. Nikoho to nezajímá,“ říká o útěku a naznačuje, že lidé se odchodem z vlasti stávají „méněcennými.“
„Vlastně se cítím provinile za to, že jsem opustil svou zemi a stydím se. Cítím se provinile proto, že jsme tohle začali a nic nemůžeme ukončit,“ upřesňuje Muhamed. Navíc se podle svým slov i stydí za to, že spousta jeho přátel je stále v Sýrii a pomáhá tamním lidem, zatímco on se rozhodl utéct.
Čekala jsem, až se moje matka uzdraví, ale zemřela
Miriam opustila rodnou zemi po smrti své matky. „Moje matka byla nemocná. Čekala jsem, až jí bude lépe a bude se moci stěhovat nebo něco dělat, ale kvůli špatným podmínkám zemřela,“ vzpomíná 26letá učitelka matematiky. Neměli dostatek léku ani nafty na topení. „Moje matka potřebovala léčbu a nemohla ji dostat. Žádali jsme o ni, ale nebylo to možné,“ doplňuje.
Ani v nemocnicích to nebylo jednoduché. Obzvlášť, když se v Aleppu a okolí začalo ostřelovat. Mahmoud byl zrovna v práci. První věc, kterou prý udělali, bylo to, že zvedli ruce k nebi a začali se modlit. „Riskovali jsme své životy a věděli jsme, že na nás můžou kdykoliv zaútočit. Měl jsem mnoho přátel lékařů, kteří se mnou pracovali v Aleppu nebo okolí a kteří zemřeli,“ popisuje lékař Mahmoud.
Všichni prý mluví o uprchlické krizi. Pro Muhameda to ale žádná krize není. Věří, že se pomoc musí soustředit do Sýrie a ne jen k lidem, kteří utíkají. „Vím, že na cestě je to těžké, ale nadá se to srovnávat se situací těch, kteří zůstali v zemi,“ uzavřel Muhamed.
Nálety na Sýrii provádí i Rusko. Za měsíc prý zasáhlo přes 1600 cílů:
Témata:
Související
