Poslední krabice sunaru a běženci blízko smrti. Je tu celoevropský poplach

„My, dobrovolníci v první linii, kteří už měsíce pomáháme tisícům uprchlíků, vyzýváme všechny evropské vlády, aby okamžitě a rozhodně jednaly ve prospěch zmírnění současné situace,“ uvádí čeští dobrovolníci ve svém otevřeném dopise evropským vládám. Momentálně jihovýchodní Evropou přichází až několik desítek tisíc uprchlíků za den. „Nechceme vidět smrt ani jednoho uprchlíka v nekonečných frontách na evropských hranicích. Smrt doslova v našich rukou,“ zmínili.

Chorvati kvůli běžencům zavřeli hranice se Srbskem. Armáda je v pohotovosti

Každý člověk má podle nich právo požádat o azyl. Pokud na to evropské státy nemají kapacity, jsou prý povinni lidem, kteří se vydali na nebezpečnou cestu, alespoň pomoci. Tu dosud na hranicích nahrazovali právě dobrovolníci.

„Rozdáváme jídlo a vodu, zajišťujeme organizaci davu, poskytujeme důležité informace, předáváme zranitelné do rukou UNHCR a zdravotníků, pečujeme o děti, staráme se o sbírky oděvů a přikrývek, uklízíme nepořádek, získáváme finance a těm několika nejzranitelnějším poskytujeme přístřeší,“ píší v otevřeném dopise.

Poslední hřebíček do rakve: Uprchlíky ničí zima. Děti jsou nemocné, chybí léky

To vše už měsíce dělají na mnoha místech Evropy. Nyní se ale už rychle blíží zima. Na reakci podle nich zbývá už jen několik posledních dní.

„Tohle je naléhavé upozornění pro vás, evropští lídři – pokud nezačnete jednat hned, lidé budou na našich hranicích brzy umírat,“ vysvětlují dobrovolníci a dodávají: „Až doposud jsme my, dobrovolníci, dělali vše, co jsme mohli – a v naší pomoci nepolevíme, dokud bude potřeba. Ale teď je řada na vás, evropské vlády. Prosíme, zareagujte a ukažte světu, že lidskost je stále ještě hlavní hodnotou celé Evropy.“

Kravské mléko pro děti a nedostatek kojeneckých lahví

Jejich slova podporují i zážitky dobrovolníků, kteří se z Bapske už vrátili a své příběhy napsali na sociální sítě. „V Bapske nemáme tekoucí vodu. Máme jen tu, kterou koupíme. Vodu, kterou ve velkých barelech koupíme, převařujeme na čaj pro utečence. Máme krabici sunaru. Jedinou a poslední. A ta jediná a poslední je už otevřená,“ popisuje situaci dobrovolnice Anička.

Místo ráje zažívají uprchlíci peklo: Děti padají únavou, lidé mrznou na kost

Dětem, které už nepotřebují kojenecké mléko, dávají kravské. Problém je i s počtem kojeneckých lahví. Vše tam prý probíhá v neskutečné rychlosti a stresu. Na rozhodování a zjišťování informací mají jen velice málo času. „Matka chce dítě hned nakrmit. Zdá se zoufalá. Miminko nechce pít. To bude dobrý, bude dobrý, opakuji si. Po všech těch hodinách beze spánku si začínám povídat pro sebe. A ani mi to nevadí. To bude dobrý,“ dodává Anička.

Chybí organizace na srbské straně

Další dobrovolnice zase popisuje, že na srbské straně Bapske chybí jakákoliv organizace. Na chorvatskou stranu je převáděli čeští dobrovolníci a tam si je přebírají chorvatští policisté. Uprchlíci pak putují do tranzitního tábora Opatovac. Můžou se tam v klidu najíst a vykoupat a vydat se dál vlakem do přes Maďarsko do Německa nebo Rakouska.

Lékaři: Uprchlíci mají zanícené rány z přelézání plotů, děti trápí nemocné plíce

Situace je podle ní mnohdy nezvladatelná a lidé jsou zmatení a téměř neinformovaní. Teprve po návratu si uvědomila, jak moc ji zasáhli události v Bapske. „Viděla jsem ženu, která k sobě tiskla malé mimino a nechtěla si nechat pomoct, dítě více zabalit, a první, co mě napadlo, bylo, že již není potřeba, ona se s tím nejprve potřebuje vyrovnat sama,“ uvádí příklad dobrovolnice Ella.

Děti. To bylo podle ní to nejhorší, co člověk může v takové situaci vidět. „Práce v Bapske je skutečně jen pro silné nátury, pro odolné jedince, a přesto přijde chvíle, kdy je člověk úplně na dně. Kdy si říká, jak je možné, že tohle nikdo neřeší, že to nikoho nezajímá, a ptá se, jakou cenu má lidský život,“ uzavírá svůj příspěvek Ella.