Tajemství mrtvých tankistů: Země vydala svědectví o jejich posledním boji

„S Českem nás spojují velmi pěkné emoce. V Brně jsme se na pozvání vaší vlády zúčastnili vojensko-historické rekonstrukce. Proto vám rádi pomůžeme při psaní reportáže,“ byla první odezva, kterou Blesk Zprávy obdržely od organizace My-Mius front. „Na druhé straně internetu“ byl velitel pátracího oddílu Andrej Kudrjakov, jenž pracuje na výzkumu nedaleko obce Kujbyševo. Fotografie, které nám jeho organizace laskavě poskytla, najdete v bohaté galerii.

Místo nálezu tanku KV-1 | My-Mius front

„Tank najel na minu.  Posádka stroj opustila, aby se pokusila poškození opravit. V ten okamžik zřejmě zaútočil německý letoun, který zničil tank a zabil tankisty. Nebylo jim víc než 18 až 20 let,“ líčí poslední okamžiky Kudrjakov. Příběh ukrytý pod zemí je jen zlomkem dramatických událostí, které v létě roku 1943 provázely sovětskou ofenzivu na řece Mius, kde se opevnila německá armáda.

Boj muže proti muži

Archeologové rozšířili okruh výzkumu, aby pochopili širší souvislosti. Stroj KV-1 nebyl jediný, který skončil v minovém poli, nedaleko se našly i části středního tanku T-34. 

Pěchota bez ohledu na ztráty pokračovala dál proti německým kulometům a zasypala nepřítele granáty. „Tváří k zemi ležel v německém zákopu německý kulometčík zabitý výbuchem granátu. Přímo na předprsni bylo tělo sovětského vojáka zastřeleného z bezprostřední blízkosti. Zemřeli brzy ráno 18. srpna 1943 a celé ty roky leželi půl metru od sebe,“ popisuje nález Kudrjakov.

Úkolem organizace My-Mius front je vracet padlým vojákům jména. | My-Mius front

Sovětským jednotkám se 18. srpna 1943 podařilo německou linii u obce Kujbyševo prorazit. Vznikl zde asi tříkilometrový průlom, který byl počátkem dalšího ústupu wehrmachtu. Německá 6. armáda vzdorovala do prvních zářijových dnů, pak musela ustoupit a sovětští vojáci se probíjeli dál na západ - k Dněpru.

Rezavějící pomníky války v Česku

Česko je na podobné nálezy nepoměrně chudší.  „Tady pro to nejsou takové podmínky a nebyly tu tak rozsáhlé operace. Navíc ty vraky, které byly v polích, zrekvírovala v roce 1945 vojenská správa a posílala je do hutí,“ vysvětlil Blesk Zprávám vojenský historik Prokop Tomek. 

U Krnova sestřelili bitevník: Po 72 letech ho nyní našli, byl jen 20 cm pod zemí!

Přesto se za poslední desetiletí několik několik úlovků podařilo. Například v roce 2011 na Brněnsku pracovníci Moravského zemského muzea našli sestřelenou německou stíhačku Messerschmitt Bf-109. Před dvěma lety u Krnova objevila parta nadšenců části sovětského bitevníku Il-2 a potvrdili tak vyprávění místních pamětníků. Další letoun stejného typu se objevil díky suchu  u Lanžhota na Břeclavsku. A dokonce i tank se povedlo nalézt - a bylo to opět na Jižní Moravě. Na stroji T-34 u Hrabětic ale víc než zub času zahlodali sběrači kovů.

Milovníci vojenské historie a pracovníci Moravského zemského muzea v Brně vykopali poblíž Telnice na Brněnsku vrak motoru ze sestřelené německé stíhačky Messerschmitt Bf 109. | ARCHIV BLESKU

Nejslavnější tank KV-1

Sovětská armáda měla přes 600 strojů KV-1 (a KV-2) k dispozici už v okamžiku německého útoku 22. června 1941. Počet i kvalita těchto tanků vyvracejí mýtus o převaze a vyspělosti německé obrněné techniky. KV-1 určitě nebyly bez chyby, ale žádný z jejich protivníků neměl tak silné pancéřování a žádný neodolal ráži děla 75 mm. Důstojní soupeři přišli až později. Prostě sovětský těžký tank byl pro wehrmacht nepříjemným překvapením.  

Tank KV-1 | wikipedia/VT1978

Asi nejslavnějšímu tanku KV-1 velel Zinovij Grigorjevič Kolobanov. 19. srpna 1941, tedy necelé dva měsíce po začátku války,  s dalšími čtyřmi stroji stejného typu bránil dopravní uzel Vojskovicy-Krasnogvardějsk. Tady narazil na příslušníky 6. tankové divize werhmachtu. Nebo spíš oni tvrdě narazili na něj. Kolobanova jednotka zničila 43 nepřátelských tanků, z toho si 22 připsal sám velitel se svou posádkou. 

Z boje navíc vyvázl zdráv. Co se týče počtu zásahů, které „inkasoval“ jeho tank číslo 864, zprávy se rozcházejí. Mělo jich být sto nebo sto padesát a žádný nezpůsobil fatální poškození. Slavný tankista má od roku 2006 pomník v běloruském Minsku. 

„Vracíme padlým jména“

Organizace My-Mius front už dvacet let provádí archeologické práce v terénu. Dneska má kolem 500 členů, mezi nimiž jsou vědečtí pracovníci, studenti, bývalí vojáci, ale třeba i bankéři nebo dělníci. „U nás jsou lidé, kterým není lhostejné téma druhé světové války,“ říká Kudrjakov. Z válečného období si vzali i vnitřní terminologii - jednotlivé sekce jsou oddíly a jejich vedoucí velitelé.

Název My-Mius front odkazuje na oblast, kde organizace provádí výzkum, tedy na frontu, která vedla podél řeky Mius.  Někdy archeologové 2. světové války najdou techniku v takovém stavu, že se ji podaří zprovoznit. S ní pak vystupují třeba na rekonstrukcích bitev. Tanky jsou ale až na druhém místě. „Naším hlavním cílem je pátrání po nezvěstných vojácích, kterým se snažíme vrátit jména. Také hledáme jejich příbuzné. V naší zemi je stále mnoho rodin, které čekají, až se jejich dědové a pradědové vrátí z války,“ říká Kudrjakov.