„Běžte domů k tyranovi.“ Češkám chybí tajné byty, nedostatek přiznala i úřednice

Některé případy domácího násilí jsou natolik závažné, že oběti potřebují důmyslný úkryt, aby je tyran nemohl pronásledovat. Takovou možnost nabízí utajené azylové domy, o jejichž umístění vědí jen samotné oběti. Ale v Česku jich chybí stovky, má je navíc jen pár měst. „Je to nedostatek. Česko má pouze 90 míst, ale mělo by mít alespoň 1000 míst,“ je přesvědčena Zdena Prokopová z organizace Rosa, která týraným ženám pomáhá.

V posledních letech se sice začínají projekty utajeného bydlení více objevovat, třeba na Mostecku, ale je to spíše ojedinělé. Mnohem častější jsou běžné azylové domy, které jsou i určeny všem lidem v nouzi. „V Česku jsou také běžné azylové domy, například charitní, a je to dobře, naleznou tam pomoc ženy, maminky. Ale nejsou specifické a neumí tolik pracovat s obětí domácího násilí,“ uvedla Prokopová v rozhovoru pro Blesk Zprávy.

Týraným Čechům i dětem chybí pomoc. Policistka si zoufá: Suplujeme psychology

Pronásledování cestou z práce a trauma pro děti

„Pokud nejsou utajené, existuje vysoké riziko, že ten násilný člověk bude tu oběť nebo děti hledat, a pak může dojít k závažným situacím. Domácí násilí nekončí tím, že žena uteče, ale pokračuje tím, že násilný člověk ženu sleduje. Ví, kam chodí do práce a kam chodí děti do školy,“ popisuje Prokopová s tím, že právě to je nebezpečné.

„Je tam zastrašování, vyhrožování a jsou i případy, kdy je žena napadena. A velmi často pak trpí děti, které to vidí, je to pro ně nesmírný stres,“ dodává.

O problému ví také ministerstvo práce a sociálních věcí. „Skrytých azylových domů je opravdu málo,“ řekla na dotaz Blesk Zpráv Linda Sokačová, ředitelka odboru rodinné politiky. Současně ale dodává, že je to do značné míry na obcích a krajích, aby takových domů bylo více.

Do azylového domu oběti nechtějí

Obce by podle Sokačové měly zapracovat také na tom, aby měly více sociálních bytů, protože azylové bydlení nedokáže domácí násilí vždy vyřešit. Mnohé oběti, přestože psychicky nebo dokonce fyzicky trpí, nedokážou společnou domácnost opustit a zůstávají s tyranem. Policie sice může násilníka vykázat, ale pouze na 10 dnů.

„Oběti domácího násilí se často brání odejít ze společné domácnosti, protože se bojí, kam půjdou. Azylový dům pro ně nemusí být prostředí, kam by chtěly jít. Obce nabízejí málo bytů, kde by oběti mohly po určitou dobu zůstat,“ míní ředitelka odboru rodinné politiky.

Lenku týral manžel 22 let. Kalhotkami jí pořezal nohy, nechodila 14 dní

Sokačová upozorňuje také na špatnou praxi při přidělování sociálních bytů. Obce totiž často postupují velmi formálně a neberou domácí násilí v potaz. „Zjistili jsme, že v základních pravidlech obecních a sociálních bytů je kritérium, že ten člověk nemá jiný byt. Ale u obětí domácího násilí se může stát, že jsou vlastníky nebo spoluvlastníky padesátiprocentního podílu, a obec je automaticky vyloučí z procesu posouzení situace,“ upozornila.

Byt s tyranem „postačí“

„Stává se to velmi často. Některé obce jsou osvícenější, ale je jich málo. Mají obecná kritéria a tam se ti lidé mohou ztratit. Když potom úředník posuzuje dva případy, který je krizovější, tak někdy si řeknou: Ale oni mají kde bydlet, vlastní byt a ať si to zařídí… Ale neumí posoudit, že ta žena může být ve specifické psychologické situaci, bojí se partnera a nedokáže přemýšlet o tom, jak se domáhat svých práv,“ popisuje reality řady obcí.

„Snažíme se s obcemi spolupracovat, aby při posuzování přidělování bytů braly toto v potaz,“ dodává s tím, že situace bývá lepší v menších obcích, kde se obyvatelé více znají. „Občané pak neváhají zazvonit starostovi na dveře a říct, že je problém. A pak ty menší se hodně snaží a mohou být příkladem i těm větším obcím a městům,“ pochválila.