7°C
Masopust? To bylo násilí, obžerství a dluhy, říká expertka. Církev ho nenáviděla
Tradice velí jasně – ve čtvrtek si musíme pořádně „nacpat břich“. Na poslední den v únoru totiž letos vychází konec masopustu a na něj bude navazovat předvelikonoční 40denní půst. Zvyk starý přes 700 let se stále drží na mnoha místech v Česku, obce tak uchystaly průvody masek, oslavy a karnevaly. V dřívějších dobách se nicméně tento svátek slavil mnohem bujařeji. Lidé si opravdu „vyhazovali z kopýtka“, a přidělávali tak vrásky církevním hodnostářům, kteří v oslavách viděli především páchání hříchů, jak popsala Blesk Zprávám Jana Poláková z Etnografického ústavu Moravského zemského muzea.
Letošní poslední čtvrtek v únoru by byl před několika sty lety toužebně očekávaným dnem. Přichází totiž „tučný čtvrtek“. Tradice velí, že v tento den by se měl člověk pořádně najíst a připravit se na několikadenní masopustní veselí, které bude ukončeno Popeleční středou a následujícím 40denním půstem. Poslední den hodování je stejně jako Velikonoce každý rok jiný den.
Tradice je stará řadu staletí. „Ženy chtěly krásné šaty a muži se chtěli veselit,“ píše už Tomáš Štítný ze Štítného ve svých spisech ze 14. století. Popisuje také, že Bůh pláče nad hříšníky, kteří během těchto oslav povolují své mravy a dopouštějí se obžerství a smilstva. Nebylo podle něj málo případů, kdy se lidé kvůli oslavám zadlužovali, aby měli na své radovánky dostatek financí. Na rozdíl ode dneška se totiž slavilo i pět dní.
Hříchy a bohatí mezi chudými
„Oslavy byly opravdu nevázané, byla obrovská volnost. Někdy chodili bohatí mezi chudé a podobné sociální prostupování nebylo přijímáno kladně, protože narušovalo zaběhnutý pořádek. Dá se říci, že masky si mohly dovolit prostě cokoliv. Byly časté rvačky a násilí. To byl důvod, proč církev oslavy masopustu odsuzovala i zakazovala, protože v nich viděla hříchy,“ vysvětluje pro Blesk Zprávy nevraživost ze strany církve Jana Poláková z Etnografického ústavu Moravského zemského muzea.
Řada farářů i filosofů se tak oslavám stranila a brala je jako společenské odhodlání uctívat ďábla, jak popisuje Čeněk Zíbrt ve své knize Obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy. „Lidé si libovali v obžerství a smilstvu. Ve své hrdosti bujejí, plijí v tvář Boha řeči protivnými. Libují si v šeredných řečech i v šeredných písních,“ cituje Zíbrt zápisky filosofů z doby před 700 lety.
Masopust také nepřicházel sám. Lidé využívali toho, že mají plné spižírny na nadcházející bujaré veselí a spojovali oslavy s novými sňatky a zabijačkovými hody. Právě jitrnice a vepřové maso se stalo vedle koblih klasickou masopustní pochoutkou.
„Půst totiž neznamenal jen omezení tučného a mastného, dalo by se de facto říci v dnešní terminologii, že se jedla vegetariánská strava, ale nekonaly se ani svatby a zábavy,“ dodává Poláková.
Český karneval neminul ani UNESCO
V dnešní době plní oslavenci v maskách převážně vesnice. Nejznámějším a nejoceňovanějším průvodem je u nás průvod masek na Hlinsku. Jedná se o masopustní obchůzky už z konce 19. století, během kterých muži obchází dům od domu, kde vyzvou hospodyňku k tanci, popřejí jí štěstí a zahrají písničku na přání.
Tato veselá tradice je dokonce zapsaná jako nehmotné dědictví na seznamu UNESCO, a to od roku 2010. Na seznam se dostala i proto, že se jedná o odlišný koncept, než mají mnohé karnevaly. Kromě toho, že se jedná o obchůzku domů, má také jasně daná pravidla – ustálený počet masek a jejich pořadí. Jako první jde tradiční kobyla a poslední jde pak smrtka.
Maska kobyly je nejtradičnějším převlekem. Zapotřebí jsou dva lidé. Jeden představuje hlavu a druhý hřbet a pozadí. Další tradiční maskou je pak medvěd, hrůzostrašná maska zvaná Brůna, bába s nůší a novější je pak smrtka.
„Medvěd měl velmi důležitou funkci jakožto symbol plodnosti. Neměl ale vždy podobu jako dnes. Jeho představitel mohl být ověšen hrachovinou nebo slámou, chodil s průvodem po domech, hospodyně z něj kousek utrhly a dávaly je například pod slepice, aby dobře nesly,“ vysvětluje Poláková.
V Česku už masopust na řadě míst vypukl, začátkem února proběhl ráj masopustních masek na Veselém Kopci, v sobotu 22. února se ulice zaplnily medvědy a koňmi v Hamrech. Oslavy zahájili také ve Studnici, kde se karneval spolu se zabijačkou konal 23. února. Řada restaurací pak na tučný čtvrtek vyhlásila speciální akce a svým návštěvníkům nabídnou speciální hody a slevy na „přídavky“.
Oslavy jara
Oslavy masopustu se do českých srdcí dostaly minimálně už ve 13. století, zmiňuje se o nich už Vlach Henric de Iseria. Tento spisovatel psal o velkých oslavách, které pořádal sám Přemysl II. na svých pozemcích. Kromě zabijaček a bujarých hodů se konaly i rytířské zápasy na kolbišti a různé hry pro děti i dospělé.
O samotném původu se pak může neustále diskutovat. „Dají se vysledovat stopy jak pohanské, tak křesťanské, ale určitě převládá světský charakter. Pravděpodobně má svátek základ v oslavách jara, ve snaze zabezpečit nastávající úrodu a jeho bujarý průběh má důvod i v nastávajícím postním, duchovně zaměřeném a předvelikonočním období,“ objasňuje původ svátku expertka.
Co se týče jiných zemí, masopust se v rozličných podobách slaví po celém světě. „Jeho průběh se různí i na tak malém území, jako je naše země, jiný je na východní Moravě i v jižních Čechách. Někde úplně chybí průvody masek a jde o obchůzky mužů, kteří představují takzvané mečové tance. Svou světovou podobu má masopustní veselí i ve slavném karnevalu v Brazílii nebo v Benátkách,“ dodává Poláková na závěr.
Tak to je zvláštní, vždyť obžerství, násilí a smilstvo jde s círví ruku v ruce po tisicíletí. Asi je zas jen o kázání vody a pití vína