Nízká nezaměstnanost? Vrátný, taxikář či účetní nezavadí o práci. Firmy se rvou o dělníky

Pan Vlastimil Brela (57) z Jihlavy má degenerativní výrůstky na páteři a také problémy s dýcháním. Kvůli těmto dlouhodobým zdravotním problémům loni přišel o práci řidiče, kterou předtím vykonával bezmála 40 let, a novou práci najít nemůže. Nárok na invalidní důchod nemá, ale zároveň kvůli obtížím nemůže pracovat ve výrobě nebo jinde, kde je potřeba dlouhé stání nebo fyzická námaha.

Rád by šel pracovat do méně náročné administrativy, ale firmy ani státní správa o něj zájem nemají. „Škodí mi vysoký věk i to, že neumím anglicky,“ řekl v rozhovoru pro Blesk Zprávy. Úřad práce ho sice poslal na rekvalifikaci, kde se naučil pracovat s počítačem, ale umí jen základy. „Dělá mi to problémy, například vytváření tabulek nebo posílání souborů přes emaily. Na počítače jsem nikdy nebyl, spíše jsem něco kutil v dílně ze dřeva nebo ze železa,“ dodal.

Méně kvalifikovaná administrativní práce je pro něj nedostupná z prostého důvodu – o podobné místo momentálně usiluje dalších 12 tisíc lidí, ale na trhu je k dispozici jen 1369 volných pozic. Že je situace v tomto ohledu problematická, potvrzují také experti. „Stále je ještě dostatek uchazečů například na nižší administrativní pozice, kde není nutná žádná specifická znalost,“ řekla i Jitka Součková z personální agentury Grafton Recruitment.

Česko je pro firmy jen supermontovna. „Dojedeme na to,“ zuří ekonom i kvůli platům

Vrátní a umělci bez práce

Podle posledních čísel úřadu práce jen hned několik profesí, kde lidé nemohou snadno najít práci. Velký převis mají vrátní, kde hledá práci přes 7700 lidí, ale volných míst je jen 1184. Podobně jsou na tom řidiči osobních automobilů, například taxikáři (5057 hledá, míst je 1128), účetní (1047 hledá, míst je 285), kadeřníci (900 hledá, míst je 391) nebo cukráři (608 hledá, míst je 245).

Dlouhodobě je problematická také oblast umění. Zájemců o tuto práci je sice méně, ale počet volných míst se pohybuje kolem nuly. Práci tak hledá třeba 7 režisérů, 13 moderátorů, 21 uměleckých malířů, 23 tanečníků, 182 uměleckých grafiků a dokonce 203 aranžérů.

Podle čísel úřadu práce mají problém s hledáním práce také knihovníci, profesionální atleti a další sportovci, trenéři, restaurátoři, třeba překladatelé a tlumočníci. V evidenci úřadů je také více než 50 úředníků, dva vysocí představitelé politických stran a jeden poradce prezidenta.

„Já to tedy beru, šéfe!“

Na druhé straně stojí profese, kde firmy hledají tisíce lidí a ty dramaticky chybí. Jde hlavně o dělníky ve výstavbě budov (přes 21 000 volných míst, 1129 uchazečů), montážní dělníky (přes 16 000 míst, 371 zájemců), svářeče (7964 míst, 686 zájemců), řidiče tahačů (3724 míst, 29 zájemců) nebo třeba programátory a vývojáře (přes 2700 míst, 250 zájemců). Hodně chybí i řemeslníci, třeba kováři.

Muž hrál na „pracáku“ nemocného, načerno pracoval na stavbě. Úředníci loví simulanty

Firmy na nedostatek lidí stále častěji reagují neotřelými způsoby. K lákání nových lidí používají jak nejnovější výkřiky techniky, jako je virtuální realita, tak třeba přesvědčování zaměstnanců, které mohli televizní diváci vidět v komedii ze 70. let Já to tedy beru, šéfe...! v podání Petra Nárožného a Luďka Soboty.

„Dá se říct, že film Já to tedy beru, šéfe...! se pomalu stává realitou. Není výjimkou, že před konkurenčním závodem se rozdávají letáky nebo se nabízejí náborové bonusy až 30 tisíc korun,“ řekla Jitka Součková. Důležité ale podle ní je se ke kandidátům vůbec dostat. Na významu tak získává přímé oslovování kandidátů, kteří aktivně práci nehledají.