Válka mezi napálenými H-Systemem: „Nikoho jsme nechtěli okrást. My stavět mohli, další ne“

Majáku se totiž nelíbí, že se politici zastávají 60 rodin z Horoměřic, ale na ostatní podvedené H-Systemem, kterých je kolem tisícovky, kašlou. V Majáku aktivně působí asi 70 klientů vytunelovaného H-Systemu a rozhodně prý nechce jít proti těm, co mají své domovy opustit.

„My nestojíme o to, aby byli vystěhovaní. Jsou to slušní lidé, nechceme nikoho poškodit,“ řekla Blesku zástupkyně sdružení Maják Jitka Drunecká. Maják zastupuje větší část podvedených klientů zkrachovalého H-Systemu, konkrétně těch, kteří o svoje pozemky ani domy neusilovali a následně o ně přišli. Už přes 20 let čekají na finanční vyrovnání.

Naděje pro oběti H-Systemu: „Šanci mají.“ Ožehavá kauza by za Wagnerové skončila jinak

A pak je tu skupina kolem družstva Svatopluk. To založila část podvedených klientů H-Systemu v roce 1997, aby dostavěla domy i s rizikem, že o ně mohou přijít. Dostali však prý příslib tehdejšího konkurzního správce. Členové družstva od roku 2000 vedou soudní spory, aby se vystěhovat nemuseli. Nejvyšší soud však vyhověl současnému správci Josefu Monsportovi, a tak se musejí Horoměřičtí vystěhovat.

Drunecká z Majáku: Přispívali jsme i my

„Teď by všichni měli jednat dohromady. My už jsme o odškodnění požádali, ale ministerstvo spravedlnosti se stále odvolává, soudí se s námi, neuznává nález Ústavního soudu. Tak kde to jsme?“ řekla Blesku Drunecká.

Podle Drunecké z Majáku je třeba si uvědomit, že do Svatopluku ještě dlouho po krachu H-Systemu ze zoufalství posílali příspěvky i další klienti. Ti, kteří „dvacet let trpělivě čekali na rozhodnutí soudů a ničeho se nezmocňovali“, se cítí diskriminováni.

Junek ze Svatopluku: Jde o rodiny, které zůstanou na dlažbě

Na urovnání vztahů mezi družstvy to ale nevypadá. „Dneska se jedná o vystěhování 60 rodin a o tom se bude s premiérem jednat. Tady se neřeší tisíc podvedených rodin H-Systemu. Tady se bude řešit, jak se stát postaví k rodinám, které zůstanou na dlažbě. Takže ať se na mě nezlobí, ale nemají s tím nic společného,“ reagoval zástupce družstva Svatopluk Martin Junek.

„Ono to bylo od začátku naše neštěstí, že jsme šli proti sobě. Jinak se to ale asi řešit nedalo – my jsme měli možnost to dostavět, řada lidí ne,“ připouští Robert Ježovič (55).

Pan Richard: Nikoho jsme okrást nechtěli

S velkým očekáváním budoucího rozhodnutí Ústavního soudu sleduje každou novou zprávu i Richard Stadler (77). „Nevěřím, že pondělní rozsudek je skutečně spravedlivý a jinak by to nešlo… My jsme přece nikdy nikoho okrást nechtěli, na všechno jsme měli povolení, konkurzní soud přece musel vědět, že máme zkolaudováno a dostali jsme klíče,“ věří Stadler.

„Když budu mluvit za sebe, zaplatil jsem milion a deset tisíc korun H-Systemu jako základ, dalších 380 tisíc za nadstandard. Přišel jsem o ně stejně jako ten z Majáku. Jediná moje výhoda byla tahle lokalita, kde jsem nakonec díky okolnostem mohl dostavět. Jenže lidé z Majáku stavět nechtěli, oni žádali peníze zpět na ruku. Já jsem takhle v situaci, kdy mi nikdo nedluží ani haléř,“ vysvětlil Stadler rozdíly mezi dvěma znepřátelenými tábory.

Paní Jiřina: Ne peníze, to lidé jsou důležitější

Zpráva o tom, že by se dle soudního rozhodnutí měla vystěhovat, zdrtila i Jiřinu Nápravníkovou (75), která našla v Horoměřicích, jak věřila, pevné zázemí. Do domu, kde žije, neinvestovala miliony jako její sousedé, není majitelkou stavby, a přesto s reportéry Blesku téměř nemohla mluvit přes slzy, pocity zoufalství a strachu o budoucnost.

„Nejsem car.“ Správce H-Systemu byl za komunistů prokurátor. Co vzkázal klientům?

Paní Jiřina se do pronajatého domu nastěhovala loni v prosinci, po smrti manžela. Měla za sebou těžké období, péče o jejího vážně nemocného muže byla náročná. „Tak mi dcera, která bydlí o ulici dál, našla tenhle pronájem,“ řekla Blesku a dodala: „To, co se děje… Mně je tady tak dobře a jsem tu tolik spokojená… Je tu klid, starám se o zahrádku… Tohle těm lidem přece nemůžou udělat!“

Stejně jako její sousedé i paní Nápravníková věří, že ještě musí existovat možnost, jak odvrátit stěhování. Ona by se pak musela vrátit do Hořína, kde žila s manželem. „Na co máme vládu, když nechá takové všiváky vyhrávat?!“ ptá se paní, jejíž oporou je dnes pouze dcera, které se však hrozba také týká. Druhá dcera žije v Žatci, syn pracuje v Německu. „Myslete selským rozumem! Ne penězi. Lidé jsou důležitější,“ vzkázala Nejvyššímu soudu a konkurznímu správci H-Systemu Monsportovi.