7°C
Na venkově předepisuje méně antidepresiv než ve městě. Lékař Ivo tam řešil i nemocného hada
Ivo (53) je všeobecný lékař v městečku Jedovnice na Blanensku. K medicíně ho to táhlo celý život, nejvíce ho ovšem inspiroval jeho otec, se kterým jako malý kluk strávil hodně času v ordinaci. Ivo přirovnává svou práci k napínavé detektivce, která vás nutí dívat se za roh. Jako jiné venkovské lékaře ho trápí nekonečné papírování a fakt, že české zdravotnictví trpí personální krizí. Podle něj je třeba pozvednout všeobecné lékařství jako obor a nepohlížet na něj jako na „socialistický relikt à la Bezdíkov“.
Ivův otec pracoval jako obvodní lékař na vesnici asi 20 kilometrů od Třebíče. „Byla to vesnice, kde skutečně lišky dávaly dobrou noc, kde téměř končily cesty a kam, hlavně v zimě, kromě doktora, neměl nikdo důvod cestovat a též i měl malou šanci se tam vůbec dostat,“ popisuje Ivo. Jeho otec se také jako lékař věnoval třebíčskému ligovému hokejovému týmu a syn s ním trávil mnoho dnů v ordinaci, ale také na ošetřovně na stadionu.
„Pomáhal jsem mu, když šil rány hokejistů, koukal, jak napravuje jejich bolavá záda, nosil mu z máminy kuchyně lžíce, když koukal pacientům do krku, a skleničky od hořčice, když jim potřeboval vyšetřit moč,“ vzpomíná s úsměvem Ivo.
Ivův otec zemřel, když mu bylo pouhých 39 let. Dodnes nese jeho jméno hokejový turnaj v Třebíči. Svého syna tak inspiroval, že ho to vždy táhlo k medicíně a také k praxi na vesnici.
„Vnímání komára i velblouda“
Co Ivo na své práci všeobecného lékaře nejvíc miluje?
„Na prvním místě bych asi jmenoval medicínskou různorodost, nikdy nevíte, kdo čeká za dveřmi, co vás který den potká. Pak bych zmínil možnost svobodně se rozhodovat a ze svých rozhodnutí se zodpovídat pouze svým pacientům a sobě,“ řekl svérázný doktor pro Blesk Zprávy.
„Odpovědná diagnostika a následná léčba je takřka dobrodružný proces, který mne naplňuje. Není to vždy proces bezchybný a neomylný. Každý lékař dělá chyby, jen hlupák může tvrdit, že ne. Ale naše chyby nesmí být fatální. Nesmí pramenit z naší nevědomosti, ale pouze z nedostatku informací, které máme objektivně v danou chvíli k dispozici,“ popisuje Ivo a pokračuje: „Je to napínavá detektivka, která vás často nutí dívat se za roh a jako stejně důležité vnímat komára i velblouda.“
Vzápětí ovšem zalituje: „Velká škoda, že byrokracie našeho zdravotnictví vás každý rok o velkou část této radosti připraví. Samozřejmě v neprospěch toho, o kterého jde v prvé řadě, nemocného člověka.
Méně antidepresiv na venkově
Jaké jsou rozdíly mezi pacienty na venkově a ve městě? Podle Iva záleží na konkrétních lidech. „Pokud bych se na věc podíval z pohledu předepisování léků, tak jsem přesvědčen, že ve srovnání s městskou aglomerací jsem vždy předepisoval menší množství antibiotik, protialergických preparátů a též antidepresiv,“ směje se lékař.
Co s nemocným hadem?
Ivo připouští, že stejně jako jeho kolegové pracuje vlastně pořád. „V obchodě, na poště, v restauraci, na ulici, na plese - zkrátka všude na vás lidé vybalí problémy svoje, svých děti, rodiny, příbuzných, i v zahraničí žijících. Píší vám s žádostí o radu i lidé, kteří se již dávno odstěhovali. Sám občas zažiji i humornější dotazy a žádosti o radu, třeba ohledně zdraví domácího mazlíčka, nejčastěji psa, ale jednou dokonce i hada,“ vypráví venkovský lékař.
Největší přání? Více personálu a pauza na oběd
Všechny venkovské lékaře trápí přebujelá administrativa a podle Iva si navíc poslanci a ministerští úředníci vymýšlí další a hloupější. Proto musel zaměstnat kromě sestry i asistentku. Ivo by si přál, aby primární péče byla financována tak, aby si mohl dovolit zaměstnat více než jednu sestru nebo asistentku. Také by rád dostal větší kompetence, aby mohl provádět některé dosud nepovolené výkony a zároveň aby měl možnost předepisovat léky, které může dosud předepsat jen lékař specialista.
A co víc? „Již léta nemám v práci čas obědvat, přál bych každý den najít půl hodiny na oběd,“ odhalil Ivo své velké přání.
Žádný socialistický Bezdíkov!
Na venkov se mladí lékaři nehrnou. Nemotivují je ani nabízené dotace. Ivo uznává, že pokud chce lékař na venkov, musí mít tuto touhu někde v sobě. „Mladý lékař předpokládá, že bude mít rodinu, práci musí sehnat manželka, děti zase školu. Pokud nic z toho není v rozumné vzdálenosti, nepřiláká je nic,“ míní Ivo. Podle něj by se mělo všeobecné lékařství pozvednout jako obor, který by se měl zatraktivnit, finančně i společensky.
„Naše profesní organizace trvale zdůrazňují nevyužitý potenciál primární péče. Není na ni možno pohlížet jako na socialistický relikt à la Bezdíkov, je třeba si konečně uvědomit její důležitost, schopnost řešit a vyřešit drtivou většinu kontaktů v léčebně preventivní péči, která přitom všem ale zůstavá pro systém relativně levná a při správném přístupu velice efektivní,“ řekl pro Blesk Zprávy Ivo.
Navíc ho znepokojuje, že české zdravotnictví je v personální krizi. Ale co se týče budoucnosti, je optimistický. „Zdá se, že na to přichází i kompetentní úředníci ministerstva zdravotnictví a pojišťoven. Doufejme, čas na další otálení ale už nemají,“ uzavírá všeobecný lékař z Jedovnice.
Témata:
Související
To se nedivím. Na venkově není tolik cikánů, kteří beztrestně terorizují majoritní obyvatelstvo.