Homosexualita, strach a přiznání rodičům: Experti na chatu řešili trápení čtenářů

Pokud člověk projde vnitřním comingoutem (přijme sám sebe jako gaye/lesbu) a je si svojí orientací jistý, bývá důležité po určité době provést i vnější comingout a sdělit to svému nejbližšímu okolí. Žít s takovým tajemstvím, které nutí člověka o sobě neustále lhát, je příliš těžké. Nesvoboda nám ubližuje. To ale neznamená, že samotné sdělení je snadné, naopak. Sdělit takovou informaci rodičům bývá složité, protože je nechceme zklamat. Ale pokud jsou vztahy v rodině pevné a zdravé, rodiče to určitě unesou. Většina rodičů miluje své děti a chce, aby byli v životě spokojení. Když vidí, že jejich (homosexuální) děti spokojený život žijí, skousnou i to, co jim z hlediska jejich osobních hodnot a přesvědčení může být cizí. Comingout nemusí proběhnout „zčistajasna“ – můžete rodičům dát pár náznaků a poté jim informaci sdělit tak, aby se s ní měli čas vypořádat (např. dopisem před odjezdem na tábor). V mnoha rodinách nejprve informaci dostane jeden rodič a poté toho druhého na zprávu připraví. Nemusíte (a neměla byste) tedy po mamince žádat, aby lhala, ale aby vám pomohla najít vhodný okamžik na comingout před tátou.

Během dospívání se mohou sexuální preference měnit. Ani v pozdějším věku ale není neobvyklé, že si lidé uvědomí svoji (odlišnou) sexuální orientaci. Je skvělé, že vaše dcera měla důvěru se vám svěřit – není to zdaleka pravidlem. Je důležité, že jste dceři vyjádřili podporu a přijetí. Určitě není vhodnou reakcí u velmi mladých lidí přesvědčí o sexuální orientaci bagatelizovat slovy, že se to možná ještě změní. Spíše jde o to jim ukázat, že při nich stojíme, ať bude jejich orientace jakákoliv. Vaše slova naznačují, že navzdory podpoře dcery máte s její homosexualitou problém? Smíšené nebo přímo negativní pocity jsou mezi rodiči obvyklou reakcí a je důležité, aby člověk pátral po tom, co je přesně jejich příčinou – zda nesouhlas, obava, nedostatek informací atd. Protože svoji dceru milujete, určitě v sobě nenecháte negativní pocity růst.

Je skvělé, že jste tak pozorná matka a všímáte si i věcí, které nejsou otevřeně řečeno. Možná ale víte víc, než nyní ví o sobě Váš syn. Není důvod přímou otázkou tlačit na to, aby provedl comingout dříve, než k tomu sám dozraje. Spíše než se přímo ptát bychom doporučili dlouhodobě vytvářet prostředí důvěry a respektu, aby se Vám měl odvahu svěřit. Pokud narazíte na téma týkající se homosexuality, je dobré ukázat, že jej neodsuzujete. V takové atmosféře se Váš syn nebude obávat, že byste jej zavrhla. Samozřejmě se ale můžete ve svém tušení mýlit.

Máte pravdu, že s posledními lety vývoj technologií otevřel nevídané možnosti seznamování, informovanosti atd. Nejen pro LGBT lidi. Geneze hodnot společnosti však toto tempo nekopíruje a posun je otázkou generací a ne roků . Tím, že toto téma není tabuizované a naopak informovanost společnosti roste, pak i comingouty se více stávají „přirozeným vyjádřením“ než jakýmsi „přiznáním“.

Pokud vás přitahují kluci i holky, nelze jasně tvrdit, že jste gay. A v druhé části píšete, děti ASI nebudu chtít. Vzhledem k těmto nejasnostem, dopřejte si ještě čas k vytříbení sexuální orientace, postoje k rodině a jejich sdílení se svými blízkými. Lež je málokdy milosrdná. Co je špatného či jak píšete tvrdého na tom, pokud by se vásněkdo přímo zeptal, jak to v sexualitě a rodičovství máte říci přesně jak to v danou dobu vnímáte:„momentálně se mi líbí kluci i holky a děti asi chtít nebudu“.

Nezřídka se při comingoutu stává, že jsou děti překvapeni diametrálně odlišnou reakcí rodiče, než jakou čekali a to jak v přijímajícím tak odmítavém postoji. Proto pokud plánujete stěhování z obavy reakce táty na váš comingout, je to reakce bez akce respektive z domněnky. Forma, jakou to sdělíte nemusí být ústní a můžete začít tím, že jste gay a ne tím, kdo je aktuálně váš přítel. A je táta ten první, komu se chcete svěřit? Třeba je ve vašem okolí někdo, komu by se vám na poprvé svěřilo snáze.

Z vašeho popisu není zcela jasné, zda jde o homosexualitu, preferenci osob stejného pohlaví v sexuální orientaci nebo bisexualitu, sexuální přitažlivost k mužům i ženám. Nazýváte svou situaci problémem a zda se ho můžete zbavit. Vzhledem k tomu, že to cítíte od mládí a vedlo to i k akci – praktickým zkušenostem, bylo by dobré zamyslet se nad tím, co to do vašeho života vnáší a jak se v tom cítíte vy. Na základě toho konat tak, abyste v životě nemusel tajit jak píšete. Např. comingout manžela z rodin, kde jsou i děti není žádná rarita a i v naší poradně byl již nekolikrát řešen.

Váš syn má skvělé koníčky. A evidentně i skvělou mámu, když si takových věcí všímáte. Určitě si bylo dobré promluvit s vyučujícími, kteří by měli okamžitě na podobné posměšky zareagovat. Je důležité to podchytit hned od samého začátku. Podobné reakce dětí svědčí o inklinaci k homofobii a celkvě netolerantnějším postojům, na což by měla škola reagovat.

Uvědomit si vlastní homosexualitu není snadné a leckdo k tomu dospěje později. Na věku nezáleží. Pokud jste již prošel vnitřním comingoutem (sám sebe jste přijal jako gaye) a jste si jistý, dalším krokem může být vnější comingout. Většina lidí žije šťastnější život, když před sebou ani před okolím nemusí svoji orientaci skrývat.

Pro rodiče někdy bývá těžké ihned na tak překvapivou zprávu zaregaovat pozitivně a s přijetím. V šoku lidé dělají věci, za které se i později stydí. Možná vaši rodiče potřebují čas, aby vše zpracovali, zbavili se svých obav a ujistili se, že i jako homosexuální muži můžete žít šťastný partnerský život. Určitě ve vaší rodině panují dobré vztahy, když bratr měl odvahu comingout udělat. Na tom je třeba stavět. Každý ale nakonec žijeme vlastní život a vy se nemůžete řídit pouze tím, co by si přáli vaši rodiče. S comingoutem ale není třeba spěchat - správnou chvíli jistě poznáte.

Máte pravdu, že je to jisté cliche. Odborné zdroje mluví i o jiných číslech (vyšších). Vždy ale záleží na tom, jak přesně homosexualitu definiujete, tedy zda se zjišťuje pouze podíl lidí, kteří měli přímo homosexuální zkušenosti atd.

Děti napodobují dospělé, to je přirozené - zkouší nové věci. Na případné transexualitě byste se tímto zcela jistě nepodílela - příčiny jsou jinde a jsou nezměnitelné. Až synka vystavíte pestřejším zkušenostem (bude méně jen s vámi), bude zkoušet jistě i jiné věci. Důležité je být podporujícími rodiči. A to jste.

Přesně, jak píšete - je nejlepší říct to přímo i s tou obavou, ta bohužel ke comingoutu patří. V dobrých kamarádstvích se i takové informace přijmou a obavy zpracují. Naopak to může vaše posílit.

Zvláště na menších městech to nebývá lehké. Spíše než na zavádění věcí do outu byste se mohl soustředit na comingout. :) Žít ve svobodě bývá z dlouhodobého hlediska příjemnější. Navíc, fakt, že se vás na to lidé v práci ptají, může svědčit o tom, že vás mají rádi a chtějí, abyste byl ve spokojeném vztahu. Když uvidí, že jste, budou se radovat s vámi. Jak konkrétně je možné comingout v pracovním prostředí udělat můžete probrat v poradně S barvou ven - je tam spousta lidí, kteří s tím mají své zkušenosti.

Skutečnost, že se Vám dcera svěřila, ukazuje, jak pěkný vztah máte nebo jste měly. Není pravidlem, že mají děti ve své rodiče takovou důvěru. O to větší škoda by byla, kdyby se váš vztah ještě více pokazil tak, jak už cítíte, že se děje. Ve vaší otázce je patrné, že jste schopná a ochotná o svých pocitech a chování hluboce přemýšlet. Mohla byste se tedy nyní zaměřit na to, proč se Vám nedaří s homosexualitou vaší dcery srovnat. Co vám na tom vadí, čeho se bojíte...? Rodiče často takovou zprávu nepřijímají proto, že mají o své děti strach a že jim chybí informace. S obojím se dá něco dělat - základem je o vašich pocitech mluvit, a to jednak s vaší dcerou a jednak s někým, kdo prošel podobnou zkušeností. Nápomocná by pro vás mohla být poradna S barvou ven, kde jsou mentory i rodiče nebo dospělí LGBT lidé, na jejichž životních příbězích uvidíte, jak šťastné a naplněné životy vedou (stejně jako lidé heterosexuální).

Určitě si nic nevyčítejte. Příčiny vzniku homosexuality dosud nejsou zcela známy. Je ale evidentní, že se nejedná o nic, co můžeme my nebo naše okolí nějak ovlivnit, změnit. Vaše překvapená až šokovaná reakce je pochopitelná. Důležité ale je, aby to nezničilo váš vztah se synem. Každý rodič si přeje, aby jeho děti byly v životě šťastné. Podstatné není to, zda vaši synové žijí s partnerkou či partnerem, ale zda mají láskyplný vztah, a to i s vámi.

Vaše dítě ještě samo nemusí mít ve své orientaci zcela jasno a není důvod v tom, aby se označilo jako gay/lesba, spěchat. Spíše než se přímo ptát je lepší vyčkat, až se on/ona bude chtít vám svěřit. Aby k tomu měl váš syn/dcera odvahu a cítil ve vás důvěru, je dobré předem ukázat otevřenost vůči homosexualitě. Například když se setkáte s nějakým osobou či tématem týkajícím se homosexuality, můžete to jemně okomentovat, ukázat respekt a pochopení. V takovém případě se pak vaše dcera/syn nebudou bát, že odmítáte homosexualitu, a proto odmítnete i je.

Bývá těžké o tak intimní věci s rodiči mluvit. Skutečnost, že jste to ale před maminkou tajil, asi svědčí o tom, že váš vztah je komplikovaný bez ohledu na tvojí orientaci. Prudká reakce maminky může vycházet z toho, že to pro ni byl šok, má o vás strach a nemá dostatek informací. Homosexualita není nemoc, a proto ji nelze léčit. To, že si to maminka myslí, může právě poukazovat na její nedostatek informací. Šlo by si s maminkou sednout někdy v klidu a o všem si promluvit? Ukázat jí, že v ní máte důvěru a chcete ji do svého života přibrat? Možná se jí tím objasní i ty věci, z kterých má nyní obavy. Pro vás i vaši maminku může být přínosné si s někým dalším o téhle situaci promluvit. Poradna S barvou ven je k tomu ideální prostor. Mentory tam jsou nejen LGBT lidé, ale také jejich rodiče.