Zatímco před několika lety hrála při nákupu hlavní roli cena, v současnosti si spotřebitel hlídá především kvalitu a čerstvost. Vyplývá to z výzkumu agentury STEM/MARK o značení a vnímání značek kvality potravin, který si zadal Státní zemědělský intervenční fond. Rozdíly ve složení nabízeného zboží jsou stále mnohdy propastné a spotřebitel je odkázán na podrobné čtení etiket. Přečtěte si užitečné rady, vše totiž na výrobku nenajdete.
Určitě jste už někdy drželi v rukou podobné zboží a přemýšleli, zda koupit výrobek z pravé, nebo levé ruky. Který z nich bude lepší? Jaký je v nich rozdíl? Co vydrží déle čerstvé? Hodně odpovědí najdete na etiketě, musíte ji ale umět správně číst nebo znát významy uvedených pojmů.
„Krásným příkladem je kuřecí maso. Na etiketě je mimo jiné uvedena i země původu, ale běžný spotřebitel z tohoto údaje nemůže poznat, jaké podmínky zpracování jsou v dané zemi běžné,“ zmínil František Mates, odborník ze Sdružení drůbežářských podniků, aby dodal: „Přitom to má zásadní vliv na kvalitu masa.“
Mléka se mezi sebou liší v obsahu tuku a ve způsobu jeho tepelného ošetření. Běžně je k dostání mléko nízkotučné (max. 0,5 % tuku), polotučné (min. 1,5 % tuku), plnotučné (min. 3,5 % tuku) a plnotučné nestandardizované (min. 3,5 % tuku). Rozdíl v obsahu bílkovin, vitaminů a minerálů mezi čerstvým a trvanlivým mlékem je zcela minimální. Odlišují se tak pouze dobou použitelnosti.
Trvanlivosti je dosaženo prostřednictvím vysokého teplotního záhřevu a následného sterilního balení do obalu, jenž brání přístupu světla a vzduchu. Do mléka se nesmí nic přidávat. Není tak možné dodávat například vodu, olej ani žádné přídatné látky.
Šunky třídy nejvyšší jakosti a třídy výběrové musejí být „celosvalové“. Jsou tedy vyrobeny z celé anatomické části nebo z celých svalů. Standardní šunky mohou kromě masa, vody a soli obsahovat také některé povolené přísady. Například bílkoviny rostlinného původu, škrob, vlákninu a potravinářská barviva. Levnější výrobky, které nesplňují kritéria standardní šunky, nejčastěji nesou označení „nářez“, „cihla“ apod. a zpravidla také mají vyšší obsah vody.
Aby mohl být kečup kečupem, musí splňovat stanovené požadavky na podíl rajčat. O jejich množství se spotřebitel dozví na obalu výrobku. Ještě vyšší podíl je pak požadován u kečupů označených jako „prima“, „extra“ či „speciál“. Pokud se výrobek jmenuje „kečupová omáčka“, „červená omáčka“, „kečap“ apod., zpravidla to znamená, že obsahuje menší než předepsané množství rajčatového podílu.
Slovem „sýr“ nebo „sýrový“ lze označit jen výrobek vyrobený z mléka živočišných druhů sýrařskou technologií. Proto si dejte pozor na náhražky (například směs na pizzu, smažák apod.), jejichž základem není mléko. Nejčastěji se jedná o náhradu mléčného tuku tukem rostlinným, což výrobek zlevňuje.
Chléb se člení podle druhu mouky v něm obsažené – pšeničný, žitný, žitno-pšeničný, pšenično-žitný, celozrnný, vícezrnný a speciální. Přestože množství a typ použitého žitného kvasu výrobci neuvádějí, obecně platí, že čím je v těstě více přírodního kvasu, tím je chléb kvalitnější a déle vydrží. Při zmražení čerstvého chleba zůstávají jeho vlastnosti stejné. Takovéto skladování na vlastnosti chleba nemá vliv.
Údaje na obalu vajec (v podobě kódů) jsou již celkem jednoduše čitelné díky předtištěným vysvětlivkám. Zkratka CZ na obalu znamená, že vejce byla tříděna a balena v České republice. Z této informace ovšem není možné odvodit, odkud vejce pocházejí.
Zemi původu vajec je možné nalézt přímo na skořápce vejce v kódu producenta – tento kód se na vejcích uvádí povinně. Rozdíly mezi jednotlivými druhy vajec (bio vejce, z klecových chovů, z podestýlky) nejsou z hlediska složení téměř žádné.
Základem pro výrobu kvalitního másla je pouze kvalitní, co nejčerstvější smetana. Podle nařízení EU je pro máslo stanoven minimální podíl mléčného tuku 80 %. Másla vyráběná v České republice zpravidla obsahují 82 % mléčného tuku. Do másla se nesmí nic přidávat, tedy ani žádné konzervační látky či emulgátory.
Video
Podřadné jídlo na pultech obchodů skončí. „Chci pro lidi odškodné,“ zuří Jourová
Video se připravuje ...
Nejprodávanější moukou je u nás pšeničná mouka hladká světlá. V pekařství platí, že čím více lepku, tím je mouka kvalitnější. Na trhu jsou však k dostání i mouky bez lepku či s vysokým obsahem rozpustné vlákniny, stejně tak i mouky z různých druhů obilnin (např. ječmen, kukuřice, proso apod.).
Na obalu výrobku se u kuřat povinně uvádí země původu. Jednotlivé země (i v rámci EU) mohou mít totiž jiné způsoby zpracování, což může ovlivňovat kvalitu. Kuřata mohou být například chlazena vodou a v mase je pak vyšší množství absorbované vody, za kterou platíte cenu jako za maso. Při dovozu ze třetích zemí (např. Brazílie) může být drůbež krmena masokostní moučkou. V případě českých kuřat není ani jedno možné.
Ovoce i zeleninu vybírejte nejen očima, ale také čichem. Kvalitní kusy voní, nejsou potlučené a mají pevnou slupku beze skvrn a měkkých míst. Drobné povrchové vady slupky však nejsou výraznou závadou. Mějte na paměti, že každá odrůda se může chuťově lišit a je nejlepší jen po určité období v roce (konzumní zralost).
Při nákupu mohou pomoci i značky kvality. Mezi nejznámější značky kvality patří podle spotřebitelů Klasa. Po ní následuje značka Regionální potravina. Zhruba polovina nakupujících preferuje český sortiment a je spíše toho názoru, že se za poslední roky kvalita zlepšila. Většina je rovněž přesvědčena, že české potraviny jsou lepší než zahraniční.
8°C
