Marie (101) v životní zpovědi: O mužích, sexu, zradě a lumpech v politice

Bývalá kuchařka ze školky Marie zažívá podzim života, ale už se chce radovat z jara. V mládí byla velkou turistkou, ale dneska se ven bez doprovodu už bojí. Přece jen 24. března oslavila 101 let. Sebekriticky přitom tvrdí, že ji v domově nemají ráji, prý že je přestárlá a protivná.

Rodačka z Prahy se tu ocitla přitom kvůli vlastní důvěřivosti a dobré vůli. „Vzala jsem si k sobě jednu dívku, která neměla kde bydlet, a ona mne vyhodila sem,“ popsala žena.

Ani tak ale ničeho nelituje, v domově jsou prý moc fajn sestřičky, se kterými je mnohdy i legrace. Celkově dnešní dobu ale hodnotí spíš negativně. Lidé prý k sobě nemají tak blízko, nepomáhají si a všechno je jenom o penězích.

„Jsem obluda.“ Zeman u klenotů vysedával za dveřmi, infuze ale prý nedostává

Blízcí jí zemřeli, zůstal jí jen syn

O politiku se Marie nikdy příliš nezajímala, přesto ji umí jadrně zhodnotit. „Je to lumpárna. Dneska je politika špatná. Každý to dělá jen pro peníze, ale přesvědčení, srdíčko, aby někdo řekl pravdu, to ne. Dřív to existovalo, za našich mladých let, že byli lidi poctiví. Dneska ne. Každý kouká něco lohnout a neuvědomuje si, komu ublíží, když to ukradne,“ vysvětlila s přáním, že by si lidé měli pomáhat a ne krást.

Recept na dlouhověkost podle ní tkví v tom, že člověk musí zůstávat poctivý a přátelský. Marie toho v životě zažila i hodně špatného. Kromě „vyhazovu“ z vlastního bytu její první manžel utekl s jinou a druhý jí zemřel. Zemřeli i její sourozenci a dcera Eva. Zůstává tak ještě syn Jiří, který prý ženu v domově pravidelně navštěvuje. A na návštěvu chodí i měšický místostarosta Jan Richter, podle něj je stále v dobré kondici. S chodítkem zvládne všechny místní ulice.

Vlastimila z Prahy letos oslaví 100 let: Tatínka věznili nacisté, životní lásku poznala na dovolené v Jugoslávii

Jak jste se dostala z Prahy do Měšic?

Nepomáhej někomu, aby se ti neodplatil. Já jsem si k sobě vzala jednu dívku, která neměla kde bydlet, a ona mě vyhodila sem. Víš, jak to bolí? Já jí říkala, ať mi do bytu nevodí chlapy, že když jednoho bude mít ráda, tak prosím, je to normální, ale tohle ať mi nedělá. A ona hodila jenom hrozný ksicht, na to nezapomenu, a pak mě dala sem.

Ale tady jsou dobrý sestry, milionový, je s nimi i legrace. Jsou to dobré holky. Jenom mám v zádech bolest, od toho mi nemůžou pomoct. Jinak zdravíčko slouží.

Jakou jste měla práci?

Já jsem měla krásnou práci. Vařila jsem dětem v mateřské školce. To je krásná práce, protože když to dítě udělá grimasu tou pusinkou a řekne, že to bylo moc dobrý, to je krásné. To je odplata. Nikdo nemá tak krásné zaměstnání, jako je vaření pro děti, které nesmíte šidit.

Příbuzní a lásky | Zuzana Zelenková

Jak se díváte na politické milníky, jako byl rok 1968 nebo 1989 a podobně?

To je lumpárna. Dneska je politika špatná. Každý to dělá jen pro peníze, ale přesvědčení, srdíčko, aby někdo řekl pravdu, to ne. Dřív to bylo, za našich mladých let, že byli lidi poctiví. Dneska ne. Každý kouká lohnout a neuvědomuje si, komu ublíží, když to ukradne. Pomáhat si a ne krást.

Pamatujete si na druhou světovou válku?

Já jsem se do tohohle nikdy nemíchala, protože já to nenávidím, to je všechno mezi lidma. Lidi jsou blbí, že pokládají životy za nějaké lumpárny. Nikdy jsem pro tohle nebyla. Tak mě vychovával táta s maminkou, abych nikdy nebyla na lidi zlá, abych byla hodná a pomáhala lidem a ne brát a podobně.

... což mu žena dovolila | Zuzana Zelenková

Co vaše krásná vzpomínka?

To jsou takové chvilky. Já jsem rodila císařským řezem. Hrozně jsem se těšila, aby to už přestalo, protože tohle zkusili a tamto zkusili. A pak na konci, když mi syna dali do náruče, to bylo tak nádherné, to byl tak nádherný pocit, když jsem ho mohla přivinout, dát mu pusinku na tu tvářičku. To jsou vzpomínky, na které nezapomínám.

Kolikrát jste byla vdaná?

Dvakrát jsem byla vdaná. Jednou mi manžel odešel za jinou, protože jsem nebyla na postel (Přesto spolu měli dvě děti, pozn. aut.). Doktor mi tenkrát řekl, že jsem k němu měla přijít, že byla někde chyba, a já opáčila, že nevím, co by mi mohl pomoci.

Když jsme se s mužem líbali, hladili, tak to bylo dobré, ale jak mělo dojít na tohle, to ne. Další doktor ze mě vypáčil, jestli mi to něco říkalo. To jsem odpověděla, že nevím, co mi to mělo říkat. Já jsem nevěděla, co to je. No a druhý manžel mi zemřel. Měla jsem to v osudu a s tím se nedá nic dělat. I kdyby to člověk vytrhl, tak je mu to houby platné.