9°C
Řemeslníci vymírají, žáků na učňácích ubývá: Konec malířů, obkladačů či topenářů?
Učňů, a tím pádem i řemeslníků, značně ubylo. Podle ředitele Střední odborné školy Jarov Miloslava Janečka za to může kampaň, která od začátku devadesátých let hlásala, že se lidé bez maturity neobejdou. Jiří Vojtěch z Národního ústavu pro vzdělání vidí důvody jinde. Může za to prý úbytek žáků, ale i konec direktivních čísel, která udávala, že do učení musí jít 60 procent populačního ročníku. Poklesem učňů Česko prý mělo dohnat vyspělé západní země.
V době před takzvanou Sametovou revolucí studovalo učební obory 80, 90 i 100 tisíc lidí. Podobně tomu bylo až do roku 1994. Později se už čísla začínají celkem rapidně snižovat. Ještě v roce 2000 studovalo na řemeslnických školách 63 tisíc lidí, o 10 let později to bylo o 20 tisíc lidí méně. V aktuálním ročníku je něco málo před 35 tisíc učňů, což je asi 38 procent průměrného podílu z populace patnáctiletých, kteří přecházejí do středních škol.
Odborník: Patříme díky tomu mezi vyspělé státy
„Zájem o vzdělávání a nárůst vzdělávacích příležitostí ve vyšších úrovních vzdělání vedl po roce 1990 k postupnému zvyšování vzdělanostní úrovně obyvatel České republiky. Po uvolnění direktivních směrných čísel, na jejichž základě bylo v učňovském školství připravováno asi 60 procent populačního ročníku, došlo k přesunu poměru vyučených a maturantů na přibližně opačné hodnoty,“ uvedl pro Blesk Zprávy Jiří Vojtěch z Národního ústavu pro vzdělávání. Z dlouhodobého pohledu to prý znamená, že se Česko přibližuje vyspělým zemím Evropy a to i strukturou zaměstnanosti.
Problémem doby bylo prý to, že školy produkovaly velmi nízký podíl vysokoškoláků, aby bylo více vysokoškoláků, musel se také navýšit počet lidí s maturitou. Podle Vojtěcha je za vším ale hlavně klesající populace mladých lidí spolu s možností dosahovat vyšších vzdělanostních úrovní.
„To však nebrání tomu, aby byl v učňovském školství připravován dostatečný počet vyučených. Nabídka učňovské přípravy je více než dostatečná, nikdo ji neomezuje z hlediska počtu, střední odborná učiliště (SOU) jsou ochotná a schopná přijmout všechny zájemce,“ podotkl Vojtěch. Podle něho o studium hlavně nemají zájem samotní žáci, ani jejich rodiče. Vzdělávací systém prý připravuje více než 40 procent populačního ročníku jako pracovníky, kteří se dobře uplatní v dělnických pozicích. Pro potřeby české ekonomiky je to prý tak akorát.
V devadesátých letech měl populační ročník skoro 200 tisíc mladých, dneska je jich prý méně než 100 tisíc. Do budoucna se očekává, že číslo vzroste asi ke 120 tisícům, potom má přijít další propad.
Vymřou řemeslníci?
Podle ředitele Střední odborné školy Jarov Miloslava Janečka je v poslední době ale mírný důvod k optimismu. Ve školách by přeci jenom mohli učni přibývat. „Posledních několik let sledujeme zvyšující se zájem o řemesla. Mění se to trošku k lepšímu. Ne, že by se zásadně zvedal počet žáků, zůstává konstantní, nebo se zvedá jen mírně. I to, že zůstává konstantní, je ale úspěch, protože počty deváťáků stále klesají a ještě několik let klesat budou,“ vysvětlil ředitel. Nelze tedy dobře říct, jaký bude vývoj a osud řemesel do budoucna. Současnou situaci ale Janeček považuje za úspěch.
Přes to všechno řemeslníci chybí. Na ty kvalitní si zájemce počká i několik měsíců. Vyloženě krize panuje kolem obkladačů. Ti mají plné diáře třeba i na půl roku dopředu. Zajímavá situace je i u malířů. V celém Česku je jich 15 tisíc. Uživilo by se ale dalších 30 tisíc těchto řemeslníků.
„Současná situace je taková, že chybí celá generace třicetiletých. Nejen malířů, ale řemeslníků všeobecně. Pokud to dobře dopadne, tak se nám v poslední době objevuje trochu větší zájem o řemeslo a to je dobře, protože rodiče trochu pochopili, že dobrý a chytrý řemeslník se dobře uživí a má otevřené dveře,“ potvrdil Blesk Zprávám ředitel Cechu malířů, lakýrníku a pokrývačů Pavel Žatečka.
Potřeba jsou chytří řemeslníci a ne „jen to co zbude“
Celkový pokles dětí je i podle něho problém, ale pokud to vezmeme z pohledu procent, nebo čísel, tak při začátku změny režimu chodilo 30 až 40 procent žáků na maturitní obory, kdežto 60 až 70 na řemesla. Situaci se tedy změnila o 180 stupňů. „V devadesátých letech paní ministryně školství Buzková prohlásila, že musíme dohnat západ a že musíme mít všechny děti s maturitou. To nejde, musíme mít i chytré řemeslníky. Když není chytrý, tak nemůže práci udělat dobře,“ vysvětlil Žatečka.
V Brně se podle něho před revolucí vyučilo asi 60 malířů ročně. Většina z nich šla řemeslo dělat. „Teď máme skoro 29 let od revoluce a vyučí se nám v Brně v ročníku 10 malířů a jsou to dělat dva. To je srovnání proč nám tito lidé chybí. Chytrých řemeslníků, kteří umí řešit problém a dělat to poctivě, těch je málo. Těch druhých je hodně, to jsou potom třeba ti hodinový manželé, kteří kývnou že umějí dělat všechno,“ dodal Žatečka.
V minulosti nebylo výjimečné ani zavírání, nebo slučování oborů. Například kominíci málem vymizeli docela. Až před deseti lety, kdy vstoupilo v platnost nařízení o každoroční kontrole komína, se situace zlepšila. Například na Jarově náhle narostl počet nových zájemců ze tří na pětadvacet. V současné době jsou na tom podobně sklenáři. Ty by tady napočítali na prstech jedné ruky. Jarov je poslední výuka, která sklenáře připravuje. V celém Česku potom chybí asi 300 tisíc řemeslníků.
Témata:
Související
Jsem řemeslník a pracuji ve stavebnictví již 15 let. Věnuji se oborům tesařství, pokrývačství, klempířství a zednictví. Práce provádíme zodpovědně, ale je obrovský tlak na rychlost a cenu. Dokončíme stavbu a hledají se chyby. Jeden si to představoval takto a druhý zase takto (přičemž většina jsou lajci a jen si vymýšlejí). Ty stavby jsou většinou z principu stejné a svoji práci děláme stále stejně. To by jste následně koukali, co se začne dít. Vyhrožování právníkama, ČOIkou, nezaplacením. Ač je stavba dokončena dle projektové dokumentace a smlouvy o dílo, jen zázrakem slyšíte vlídného slova DĚKUJI. Většinou je to udělej a vypadni. Všechny zakázky děláme řádně na fakturu. Snad všichni co nemají hypotéku chtějí dělat bez DPH. To ne vážení zákazníci! Zaplatím spolupracovníky, materiál, účetní, další náklady spojené se stavbou. Přes den na stavbě pracuji, po večerech a částečně o víkendech zpracovávám nabídky, případně jezdím po zákaznících. Měsíčně pracovně nabouchám cca 350-400 hodin. Sekretářku si dovolit už nemohu, protože další peníze už nemohu vynakládat. Za tuto činnost si vydělám cca 50- 60 000 měsíčně. Hlavu jako balon, unavej a s vědomím toho, že stále za něco ručím a že pokud se něco stane (reklamace), tak mi to každej! ihned omlátí o hlavu! Pracovat ne! Ale reklamovat, to umí každej dobře! Již jsem chtěl asi 5x skončit a jít do zahraničí. Umím toho hodně a Němci by se prali. Tomu věřím. Zatím mám malé děti, takže chci být s nima. Co bude ale za pár let nevím. Vyzkoušejte si tahat denně trámy, tašky, lézt po latích a přemýšlet, že se zase s vámi někdo bude hádat o peníze. Radši buďte na školách a vyděláte si sice možná menší peníze, ale v kanceláři bez bolesti zad. Řemeslo má sice zlaté dno, ale není to tak jednoduché.