Jaroslav poslal sestře dojemný vzkaz. Dvojčata rozdělila adopce před 60 lety

„Zdravím všechny, jmenuji se Jaroslav Kalous a hledám svou sestru-dvojče Eugenii, roz. Mitvalskou, narozenou 14. 10. 1955 v Praze-Motole. Pravděpodobně jsme spolu po narození byli umístěni do kojeneckého ústavu a později rozděleni adopcí. To vše jsem se dozvěděl až nyní a rád bych svou sestru poznal. Děkuji všem za sdílení. Uvítám jakékoliv informace na email kalousjaroslav@seznam.cz,“ napsal pan Jaroslav v půlce ledna na svůj Facebook.

Vánoční přání: Američan s českými kořeny hledá příbuzné - neznáte Kylarovy z Bělovsi?

Následovala vlna solidarity. Lidé začali jeho status sdílet, vyjadřovali muži podporu a dávali cenné rady, kterak by měl sestru dohledat. Až do této chvíle je ale veškeré pátrání marné.

„Narodil jsem se 14. 10. 1955 v Praze a ve třech letech jsem byl adoptován. Vyrůstal jsem v rodině, kde jsem se ve dvaceti letech dozvěděl, že jsem adoptivní dítě. Dál jsem se tím nezabýval. Biologické rodiče jsem nehledal. Pro mě byli rodiče ti, kteří mne vychovali,“ popsal Jaroslav pro Blesk Zprávy.

Matka sestru potkala v tramvaji. Žije v Praze?

Roky plynuly a Jaroslav dál bydlel v Praze. Až jednoho jeho adoptivní matka přišla s tím, že dvojče svého syna asi viděla v tramvaji. Potkala totiž dívku, která mu byla podobná. Tehdy tomu Jaroslav ale nevěnoval větší pozornost, vše přehodnotil až před několika lety.

„V roce 2012 jsem vzal rodný list a občanku a odjel jsem na matriku Prahy 5, kde jsem se narodil. Zjistil jsem tam jméno sestry a že se skutečně narodila jako druhé dvojče, já jsem byl prvorozený, a že tedy opravdu existuje,“ popsal Jaroslav začátky pátrání po své sestře.

Státní „Pošta pro tebe“: Za pětistovku najdou úřady ztracené příbuzné i známé

Pak se obrátil na evidenci ministerstva vnitra, ale nikam dál se neposunul. Další pokus následoval v roce 2015 v pořadu Pošta pro tebe. Ani tady jeho příběh nenašel šťastný konec. „Potom jsem to zase nechal být. Až teď mne před třemi týdny napadlo, že bych mohl zkusit Facebook. Spustil jsem to a naskočilo velké množství sdílení. Tím to ale zatím skončilo, výsledek žádný,“ dodal Jaroslav.

Na Facebooku začal jeho příspěvek žít vlastním životem. Komentářů obdržel bezpočet a přibývají další. Text sdílelo víc než 22 tisíc lidí. Jaroslav Eugenii prostřednictvím Blesk Zpráv poslal dojemný vzkaz.

Vzkaz Jaroslava pro Eugenii

„Hrozně rád bych se s tebou setkal. Vždycky jsem toužil mít sourozence, po tom jsem v dětství opravdu toužil. Takže by to bylo určité naplnění mého velkého přání. Zajímá mne, jak jdeš a jak jsi šla životem. Co jsi dokázala, zda máš děti, nebo vnoučata, jaký život jsi prožila,“ vzkazuje muž.

V současné době není snadné ani příliš odhadnout, kde by Eugenie mohla být. Sám Jaroslav bydlel původně v Praze, později na severu Čech a nakonec v Hradci Králové. Žena navíc mohla vystřídat i několik příjmení potencionálních manželů.

Jaroslav si myslí, že by případné setkání provázely pořádné emoce. „Potkali jsme se někde při narození, pak jsme se nevnímali. Vzájemně si na sebe nepamatujeme. Nevím, co bych od případného setkání měl očekávat. Možná ani nemám představu, že bychom se později intenzivně navštěvovali. Je nám 62 let, neumím si to představit, může to být semetrika, nebo hodná holka, je však jisté, že by setkání ovládaly určité emoce,“ popsal svoje pocity muž.

Natočila srdceryvný vzkaz novorozenému synovi. Potom chlapečka dala k adopci

Odložila matka dětí víc?

Pan Jaroslav má sám dvě děti a druhou manželku, chatu, dva psy a k důchodu přivýdělek ve skladu, rodina ho víceméně vyprovokovala k tomu, aby rozjel „pátrací akci“. Podle jeho slov je zdráv a žije jinak spokojeně. Sestra mu ale chybí. Nevylučuje však, že kromě dvojčete můžou existovat ještě další sourozenci.

„Biologický otec byl ročník 1912, matka potom 1928, předpokládám, že jsou oba už po smrti. On byl povoláním sklenář a ona úřednice. Dobrou pověst, podle toho co se mi povedlo zjistit, asi neměla. Byla asi dvakrát rozvedená. Mám z toho pocit, že otec, který byl tedy sklenář, šel zasklívat okna, ona si s ním trochu odskočila a potom ty dvě děti, když se narodily, rovnou šoupla do kojeneckého ústavu. Možná jsme nebyli ani první odložené děti,“ dodal Jaroslav.