Křičel a ubližoval si. Rodiče vypiplali malého autistu, teď má vlastní módní značku | Blesk.cz

Křičel a ubližoval si. Rodiče vypiplali malého autistu, teď má vlastní módní značku

Autor: Zuzana Zelenková - 
18. 1. 2018
06:00

Manželé Hoškovi mají autistického syna Matěje. Z chlapečka, který si ubližoval, křičel a vypadal, že nutně potřebuje ústavní péči, sami vychovali třináctiletého puberťáka. Skvěle se učí. Navíc umí kreslit a vylepšovat mapy. Jeho maminka Michaela radí maminkám, že by to s autistickým dítětem neměly vzdávat příliš brzy. Přestože musela opustit práci, kterou milovala, je dneska šťastná.

Míša syna vychovává jako dalšího schopného člověka, u kterého je zapotřebí rozvíjet jeho velký talent. A ten Matěj má. Miluje mapy, zpočátku si je vymýšlel. Dneska je kreslí, a dokonce vylepšuje. Vylepšil například mapu pražské zoologické zahrady, která Matějovi připadala nepřehledná.

To aby svůj talent mohl plně rozvíjet, ale stálo hodně úsilí. A to hlavně Matějovu maminku Míšu. Tatínek Martin totiž musel chodit do práce, aby rodinu uživil.
Zpočátku to Míša neměla vůbec snadné. Žila v Anglii i v Americe. Po návratu do Česka pracovala v marketingu a v reklamě. Byla zvyklá hodně pracovat a věřila, že jí dítě dosavadní život nenaruší. Pak se ale nerodil Matěj. Dítě celé hodiny probrečelo. Podle Míši byly první roky Matějova života velmi náročné.

„Litovala jsem, že mám dítě“

„První 3 roky jeho života byly tak náročné, že mi vůbec nedocházelo, že najednou nemám kamarády, úplně jsme zapomněla, že už nejsem v práci. Ty první 3 až 4 roky jsem bojovala, abychom to zvládli a abychom to přežili. Několikrát jsem taky litovala, že mám dítě, nebudu říkat, že jsem vždycky byla hrdinkou,“ uvedla pro Blesk Zprávy žena, kterou v té době potrápily také zdravotní problémy.

Měla kolapsy a nízký tlak. Péče o Matěje byla podle jejích slov první roky života velmi vyčerpávající. Nemalou roli hrálo jeho sebepoškozování, mlácení do zdi, kopání a ničení všeho kolem.

Přibližně do Matějova nástupu do školy si Míša užila své i ve veřejném prostoru. Bylo na denním pořádku třeba to, že je kvůli jeho „řevu“ vyhodili z pošty nebo z obchodu. „Přitom stačilo, aby nás nenechali čekat ve frontě, ale pustili nás dopředu. Do 7 let to byl boj o přežití, o to jestli nakoupím, nebo ne. Neměla jsem pomocnou péči, manžel chodil do práce, musela jsem to zvládnout, podobně nás vyhodili dokonce i z tramvaje,“ popsala Míša.

Matějův nástup do školky byl také poměrně nesnadný. Asi v patnácti školkách mladé mamince odpoledne při vyzvedávání syna řekli, ať sem už nechodí. Paradoxně dítě nechtěli ani ve speciální školce. Ostatně tam nebyla spokojená ani Míša. Matěje se ale nakonec podařilo integrovat. Rodina se navíc musela přestěhovat z paneláku, kde se k ní neuctivě chovali sousedé, kteří jim kvůli rušení klidu třeba objeli auto klíčem. S nástupem do školy přišla další, pro rodinu do té doby neznámá věc, asistent.



Matěj nastupoval do školy v době, kdy asistenti a integrace nebyli úplně běžnou součásti života. Pro Matěje a celou rodinu znamenal asistent velké plus. Dodnes ho Matěj má, a jak říká Míša, jen díky němu měli manželé druhé dítě, dceru Sofii (7).

Přísný řád a rutina

Na Matějovi by jeho jinakost dneska nikdo nepoznal, byť to vždycky neměla rodina jednoduché. Matěj chodí do sedmé třídy a má skoro samé jedničky. Exceluje třeba v matematice. Problémy mu dělá dějepis nebo český jazyk. Podle maminky je pro něho nejdůležitější pravidelnost a pravidelné opakování činností.

„Je potřeba denně plánovat a žít ze dne na den, žiju přítomností. Když se mě někdo ptá, jestli bude mít Matěj jednou ženu a děti, nebo jestli dostuduje vysokou školu, tak nevím. Puberta mu přinesla deprese a úzkostné stavy, které nikdy neměl, a věříme, že to přejde spolu s pubertou. Je to dennodenní boj a extrémně přísný řád, který musíme dodržovat. Maminkám bych vzkázala, aby to nevzdávaly příliš brzo“ dodala Míša.

Podle maminky je zapotřebí autistické děti také rozvíjet v tom, v čem jsou dobré. Takže Matěj miluje mapy a metro. Jednou by chtěl také vlastní metro navrhnout. Dneska má rodina e-shop, se kterým byla velmi úspěšná i v crownfoundingové kampani na HitHitu. Jejich projekt Maappi by jednou mohl dát práci nejen Matějovi, ale i dalším autistům.

Vlastní módní značka

„Žena se dívala na film a Matěj přišel s mapou a vznikl nápad na charitativní přehlídku na Mercedes Benz Fashion Weeku. To bylo v roce 2016 v září. Udělaly se látky, natiskly se na ně mapy, udělaly se modely, které šly do charitativní přehlídky. Tím to usnulo, ale postupně začali chodit lidi a říkali, ať v tom pokračujeme,“ vysvětlil pro Blesk Zprávy tatínek Martin.

Následovala tedy úspěšná kampaň na HitHitu. Rodina vybrala asi 550 tisíc korun. Dneska je možné pod značkou Maappi (www.maappi.com) nakoupit různá trička, mikiny, nebo třeba obaly na telefony. Výtěžek jde na dobrou věc.

„Cílem je prodávat produkty a část výtěžku potom dávat na další charitativní projekty spojené s autismem, takže třeba na asistenty, nebo na posílání mediků do zahraničí kvůli tomu, aby se učili diagnózám. Další věc, proč to děláme, je, že si myslíme, že by byl Matěj do budoucna velmi těžko zaměstnavatelný, takže by to mohla být jeho forma obživy, a dalších autistů samozřejmě,“ upozornil Martin.

Rodina tím chce poukázat na to, že pokud má někdo dítě s poruchou autistického spektra, tak to nemá vzdávat. Veřejnost se může rodině klidně ozvat, dneska se na trička tisknou mapy, ale může to být třeba cokoli jiného. A tím i možnost pro další autistické dítě, které by se prostřednictvím webu realizovalo. Podle Martina je zapotřebí ukazovat autismus v pozitivním slova smyslu.

Doporučujeme
1080p 720p 360p
Další videa