Tutlané tajemství a obří trapas s uklízečkami: Tak před 60 lety vznikal „dědeček“ EU

EU dnes tvoří 28 států. To představuje 510 milionů obyvatel, 4,3 milionů kilometrů čtverečních plochy i 24 úředních jazyků. EU v rámci schengenského prostoru umožňuje volný pohyb osob a v rámci jednotného trhu i prakticky neomezené obchodování bez cel a jiných komplikací. Přestože má Unie řadu svých problémů, ať už byrokratických nebo politických, faktem je, že spolupráce států udržuje od 2. světové války v Evropě mír.

Základy poválečné spolupráce byly položeny už v roce 1951, kdy šest států, které byly donedávna znesvářené válkou, založilo Evropské společenství uhlí a oceli. Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Spolková republika Německo tehdy začaly spolupracovat při produkci uhlí a oceli, což byly zásadní suroviny pro vedení války. Tehdy se začaly psát dějiny evropské integrace.

Samotná EU pak začala fakticky vnikat 1. 1. 1958, kdy začaly platit takzvané Římské smlouvy. Díky nim byla zahájena důležitá spolupráce v oblasti atomové energie a především pak vznikl společný a jednotný trh, na jehož základech se Unie začala rychle rozvíjet. Nyní od vzniku tohoto „dědečka“ EU uplynulo 60. let.

Pan Evropa a další „otcové“ EU. V Bruselu po nich pojmenovali řadu budov

Ztracený vagon i aktivní uklízečky

Méně se ví, že slavnostnímu podpisu smluv, které proběhlo 25. března 1957, předcházela nejedna komplikace. Nejprve se po cestě do Itálie při přepojování vlaku na hranicích „ztratil“ vagon, ve kterém byly uloženy všechny klíčové dokumenty ke smlouvám a také tiskařské stroje. Švýcaři totiž tehdy nepovolovali v jednom vlaku současně přepravovat osoby a zboží. Takže zatímco belgický úředník, který měl organizaci smluv na starost, do Itálie dorazil, vagon se smlouvami nikoliv.

Náročné pátrání po ztracených dokumentech ale nebylo jediným náporem na nervy tohoto úředníka. Když se vše našlo, vyskytly se nepříjemné problémy s tiskařskými stroji, které špatně fungovaly. A studenti, které si najal, aby mu při tisku asistovali, vstoupili po dvou dnech práce do stávky.

Tajemství střežené 59 let

Korunu všemu nakonec nasadily italské uklízečky, které v noci před slavnostním podpisem uklízely místnost, kde se sušily vytisknuté dokumenty. Hromádky papírů považovaly za nepořádek a odvezly je neznámo kam. Horečné pátrání nikam nevedlo a rychle se schylovalo k obrovskému diplomatickému trapasu.

Muselo se tedy improvizovat. Natiskly se jen první stránky rozsáhlých smluv se jmény signatářů, protože více toho tehdejší technika nezvládla. A státnici tak nakonec podepsali jen štosy prázdných papírů. Aby se tehdy novináři na tyto „smlouvy“ nevrhli a tento podvůdek neodhalili, byly všechny dokumenty okamžitě zamčeny v jiné místnosti.

Díky Schengenu 10 let volně cestujeme. Strašení levným instalatérem vystřídali migranti

K odhalení tohoto příběhu došlo až v roce 2016 při jedné slavnostní příležitosti v Bruselu, tedy po neuvěřitelných 59 letech. A podle zasvěcených lidí nejde o jediné tajemství – podobných příhod je prý v kuloárech unijních institucí ukryto daleko více.

Maastricht a Lisabon „ladily“ pravomoci Unie

Kromě Římských smluv měnily později EU do dnešní podoby ještě dvě klíčové smlouvy. V roce 1993 přišla Maastrichtská smlouva, která vytvořila EU tak, jak ji dnes známe. Zavedla spolupráci v několika dalších oblastech, například v zahraničí politice. Vlastně tak v obrysech stanovila, co si budou státy řešit samy a kde budou v rámci EU spolupracovat. A zlomem byla také Lisabonská smlouva, která platí od roku 2009. Ta nahradila nenáviděnou euroústavu, kterou v referendu odmítly Francie a Nizozemsko, a posílila například pravomoci Evropského parlamentu.

Česko oficiální přihlášku do EU podalo v roce 1996. Po náročném přístupovém jednání proběhlo v červnu 2003 referendum o vstupu do Unie. Dorazilo k němu 55 procent voličů a pro vstup hlasovalo 77,33 procent z nich. O rok později, konkrétně 1. května 2004, se EU rozšířila o Česko a dalších 10 zemí, především z bývalého sovětského bloku.