8°C
Odpor ke gayům v Rusku? Lidé se bojí, že jim vezmou jejich orientaci, říká sociolog Kondakov
Zatímco západní svět LGBT komunitě čím dál více otevírá svou náruč a státy se pomalu zbavují i posledních zákonů, které ji znevýhodňují, Rusko se vydalo opačným směrem. V roce 2013 přijalo zákon, který zakazuje propagaci „netradičních“ vztahů. V poslední době se svět děsil zpráv o koncentračních táborech pro gaye v Čečensku. Situace se ale může zlepšit. Myslí si to Alexander Kondakov z Evropské univerzity v Petrohradě, který situaci LGBT komunity v Rusku dlouhodobě studuje. Většina Rusů je podle něj připravena na zrušení diskriminačních zákonů i na manželství lidí stejného pohlaví. Řekl to v rozhovoru během letošního festivalu Mezipatra v Praze.
Blesk.cz: Rusko poměrně tvrdě postupuje proti LGBT komunitě. Asi nejviditelnější je v tomto ohledu zákon z roku 2013 zakazující propagaci „alternativních“ sexuálních orientací a vztahů. Co k tomu ruské zákonodárce podle vás vedlo?
Nemám na to jednoznačnou odpověď. Nemůžeme vidět do myslí lidí, kteří ten zákon napsali. Neobjevil se ale z čistého nebe. První takové zákony se začaly objevovat v jednotlivých republikách Ruské federace.
První podobný zákon byl přijat už v roce 2006 v Rjazaňské oblasti. Podle výzkumníků, kteří se zabývali tím, jak tento zákon vznikl, za ním stálo několik určitých náboženských skupin ze Spojených států. Ty měly zásadní vliv na to, že ten zákon vznikl. Jde přitom o stejné náboženské skupiny, které stály za podobnými zákony v Ugandě.
Z Rjazaně se tyto zákony začaly pomalu šířit Ruskem. Například v roce 2011 podobnou legislativu přijali v Archangelsku, o roce později v Petrohradě. Postupně se tak myšlenka takového zákona dostala až na federální úroveň a v roce 2013 byl zákon schválen Dumou.
Blesk.cz: Čím to ale může být? Podobně silné postoje proti LGBT komunitě nezastávají ani země v okolí Ruska.
To ne, dnes se ale z Ruska šíří do okolních zemí. Myslím, že se o podobných zákonech již začalo diskutovat v postsovětských republikách jako Kyrgyzstánu, Kazachstánu nebo Arménii.
Lidé se bojí neznámého, to je vede k agresivní reakci
Blesk.cz: Je tedy rozdíl ve smýšlení obyvatel bývalého Sovětského svazu, když se zde mluví o podobných zákonech, zatímco zbytek světa jde v podstatě opačným směrem?
Hádám, že ti lidé se určitým způsobem bojí, že by se mohla změnit jejich sexuální orientace. Někteří lidé pak na tenhle strach reagují velmi agresivně. S nadsázkou jde říct, že ti lidé „cítí potřebu zabíjet, aby zůstali heterosexuály“.
Jsou tu ale i jiná sociologická vysvětlení. Při své práci jsem prostudoval mnoho případů, kdy došlo k napadení člověka kvůli jeho sexuální orientaci. Ty spojuje jedna důležitá věc: když se lidé dostanou do společnosti svých známých, třeba při setkání v hospodě, tak mezi sebou přirozeně začnou sdílet své názory. A jeden z nich se rozhodne ostatním oznámit, že je gay.
Chce se svěřit svým přátelům, lidem, kteří jsou mu blízcí, ne vždy ale na druhé straně narazí na pochopení. Ti známí místo toho zareagují agresí.
Blesk.cz: Mohla mít na schválení zákona vliv osoba prezidenta Vladimira Putina, který se s oblibou v médiích prezentuje jako macho?
Ano, jak jste říkal, tak se snaží prezentovat svou extrémní maskulinitu. Ale myslím, že se mu to přestává dařit, při většině takových akcí působí spíš směšně. Velká část internetových montáží přitom Putina spojuje s LGBT komunitou.
K tomu existují teorie o vztahu mezi Putinem a Medvěděvem. Ale ruský prezident se snaží propagovat svou maskulinitu a tento zákon zapadá do dojmu, jakým se snaží působit.
Blesk.cz: A myslíte, že za tím strachem může být například malé vzdělání nebo špatná osvěta?
To je samozřejmě součástí toho problému. Lidé jsou neznalí, zvlášť v Rusku se o sexualitě nic nevyučuje na školách ani na univerzitách. A když o něčem nic nevíte, tak si začnete představovat všechny možné děsivé věci o jiných sexualitách.
Evropská univerzita se věnuje nepohodlným tématům, má kvůli tomu problémy s vládou
Blesk.cz: Předmětem vašeho výzkumu je LGBT komunita, je složité ve vaší práci pokračovat s ohledem na zákony, které zakazují propagaci LGBT komunity?
Ano, způsobuje to určité obtíže. Ruská akademická obec je rozdělená na ty, kteří propagují tradiční hodnoty, a ty, kteří zkoumají jiná témata bez ohledu na tyto tradiční hodnoty, k této skupině se řadím i sám.
Pracujeme ale jen v některých institucích. Takových, které jsou nezávislé, nebo přímo opoziční, ke státní politice. Univerzita, na které pracuji, je soukromá, díky čemuž zde máme akademickou svobodu. Ale například tento rok jsme museli čelit státní šikaně. Ruské ministerstvo školství nám totiž odebralo akreditaci, takže jsme v září nemohli zapsat nové studenty a nevíme, jestli ji znovu získáme.
Není to ale jenom kvůli mému výzkumu. Moji kolegové se věnují i politickým věcem, studují opoziční hnutí a jejich protesty. To jsou všechno „nepohodlná“ témata, kvůli kterým chtějí naši univerzitu zavřít.
Blesk.cz: Ve své přednášce jste zároveň zmínil, že i přes tyto zákony v Rusku funguje velká LGBT komunita. Většina zpráv o LGBT komunitě v Rusku ale hovoří spíš o často drastických postizích, jako například hromadné věznění gayů v Čečensku. Jak to tedy je?
Ta situace se mění. I v Čečensku byla před několika lety situace jiná. Vznikly zprávy o životě transgender lidí, kteří v Čečensku žili. Ještě v roce 2013 vyšla studie o undergroundové gay komunitě v Grozném. Dnes tam ale tito lidé v podstatě nemohou fungovat.
V celém Rusku se také situace velmi liší mezi jednotlivými místy. Například v Petrohradě působí několik LGBT organizací, dokonce se zde pravidelně pořádá queer filmový festival. Zároveň ve městě najdete gay kluby nebo lesbické bary a vůbec vše, na co byste narazili i jinde. V jiných regionech je to více undergroundové, ale tyto scény tam stejně fungují.
Násilí a LGBT komunita si tak překvapivě neodporují. Ano, násilí zaměřené na LGBT komunitu zde existuje, zároveň zde ale stále existuje LGBT komunita. To, jak se oboje potkává, je velkým problémem. Důležité ale je, že všechno není jen černé, ale dějí se i dobré věci.
Blesk.cz: Reagovalo na situaci v Čečensku politické vedení Ruska?
Rusko má ombudsmanku, která se snaží přesvědčit ruské vyšetřovatele, aby se tím začali zabývat. Problémem je, že tyto věci má na svědomí čečenská policie. Byl by to tak boj uvnitř státní administrativy. Nevím, jestli ombudsmanka může uspět, ale i tak se jí podařilo dosáhnout několika úspěchů.
Problémy zhoršuje to, že jsme se nesrovnali se sovětskou minulostí
Blesk.cz: Zároveň jste při přednášce mluvil o tom, že mnoho lidí dnes v dobrém vzpomíná především na dobu carského Ruska. Je možné, že i toto obracení se k době, kdy byla homosexualita trestným činem, vede k tak silné averzi vůči LGBT komunitě?
Přesně k tomu to vede. Všechny tyhle návraty k tradicím a ke kořenům jen posiluje negativní názory na LGBT komunitu. To ale nemůže vydržet navždy. Nemůžeme žít v minulosti. Musíme se smířit s přítomností, stejně jako se musíme stále vyrovnat i se svou sovětskou minulostí.
Bez toho se nikam nedostaneme. Neustálé ohlížení do minulosti nikam nevede a doufám, že si to lidé jednou uvědomí.
Blesk.cz: Myslíte, že se Rusko vyrovnává se svou historií diktatury hůře než Německo?
Němci odvedli kus práce na tom, aby se k období své diktatury nevraceli. Mezitím v Rusku se stále připomíná část úspěchů Sovětského svazu. Vezměte si například postavu Stalina, nejhoršího ruského diktátora, který zabil miliony lidí. Přitom je stále připomínán a oslavován při mnoha příležitostech.
Nepracujeme s obdobím Sovětského svazu jako s traumatem, jako Němci. Naopak současná vláda si bere některé věci, které jí mohou pomoci s posílením její pozice. Lidem se tak snaží říct, že musí chtít „silné vůdce“, jako byl Stalin, musíte být vděční za vítězství ve 2. světové válce. Musíte se smířit s násilím, protože se s násilím budete potkávat i dnes.
Musíme se naučit s minulostí pracovat jinak. Musíme se naučit se svými vzpomínkami na Sovětský svaz zacházet úplně jinak.
I Rusko má queer filmový festival, zákonům navzdory
Blesk.cz: Už jste zmínil, že přístup k LGBT komunitě se v jednotlivých částech Ruska značně mění, a to, že v Petrohradě probíhá queer filmový festival. Jde něco takového zorganizovat navzdory současným zákonům?
Festival jako takový letos slaví svůj 10. ročník. Jeho tradice tak sahá až do roku 2007, kdy ještě všechno bylo snadné. Filmy se promítaly v dobrých kinech a program festivalu se odehrával v populárních podnicích. V roce 2013 se ale vše změnilo s přijetím zákona o propagandě LGBT vztahů.
S jeho přijetím začaly problémy. Na festival začaly útočit neonacistické skupiny, některá kina odmítla filmy promítat. Tak to pokračovalo další dva nebo tři roky. Až minulý rok se všechno vrátilo k normálu.
Myslím, že za to mohou i blížící se prezidentské volby. Vláda nechce, aby docházelo k jakýmkoli konfliktům na veřejnosti. Například v září proběhl festival queer kultury a všechno šlo hladce.
Blesk.cz: Dalo by se tedy říct, že ruská vláda zákon využívá pouze, pokud se jí to zrovna hodí?
Je to složitější. Když vláda přijme jakýkoli zákon, tak se snaží dokázat, že byl nezbytný. V roce 2013 tak přišla velká vlna žalob za propagaci LGBT vztahů. Dnes jich ale čím dál více ubývá. Nikoho tyto kauzy nezajímají. Lidé, kteří by tímto zákonem mohli být ohroženi, se s ním navíc naučili pracovat.
Lidé jsou na změnu připraveni, vláda se jí brání
Blesk.cz: Myslíte, že se přístup k LGBT komunitě postupem času změní?
Myslím si, že se změnit musí. Lidé na to jsou podle mě připraveni. Většina lidí by neměla problém s většími právy pro homosexuály, včetně manželství pro páry stejného pohlaví.
Problém je, že naše vláda není připravena. Ta je velmi konzervativní a myslí si, že její síla je závislá na zpřísňování zákonů a kontroly. Vládní představitelé jsou přesvědčení, že se musí takto prezentovat, aby jejich vláda přežila.
Pochybuji tak, že bychom se nějakých změn dočkali se současnou vládou. Pokud se ale jednou vláda změní, tak bychom se změn mohli dočkat.
Blesk.cz: Taková změna se ale v současnosti zdá nemožná.
To ano, současná vláda má všechny prostředky, kterými se může udržet u moci. Kontroluje policii, tajné služby, armádu, zkrátka drží všechnu moc. Taková situace je ale dvousečná. Lidé takovému způsobu vlády vzdorují, a čím více na ně vláda tlačí, tím více lidí se přidává k opozici. Nebo si současná vláda řekne, že současný způsob řízení nefunguje, a spustí vlastní verzi perestrojky.
Hrozí další zpřísnění zákonů?
Blesk.cz: Při přednášce jste upozornil na to, že Duma začala debatovat o možném zpřísnění zákona. Myslíte, že to reálně hrozí?
Nejsem prorok, stát se může cokoli. V současnosti podle mne neexistuje žádný důvod, kvůli kterému by vláda chtěla ten zákon zpřísnit. Myslím, že se proto vláda pokusí poslancům vysvětlit, že se zákonem není potřeba nic udělat, že další „gay skandály“ nejsou zapotřebí.
Ale opravdu se může stát cokoli. Možná že zpřísnění projde. Ruský parlament je velmi jednotný, v podstatě jakýkoli zákon, který je Dumě předložen, je nakonec schválen.
Blesk.cz: A jak výrazná by byla změna, kdyby došlo na nepravděpodobné a k moci se dostali opoziční politici, zlepšila by se situace LGBT komunity?
Myslím si, že ano. Jakákoli opoziční síla, která by se dostala k moci, by musela postupovat přesně obráceně než současná vláda. To by znamenalo i zrušit zákon o LGBT propagandě a pravděpodobně povolit manželství párů stejného pohlaví.
