„Co jsi měla na sobě?“ podezírají znásilněné. Muži ale útočí i na ženy v montérkách

Autor: ula - 
13. 10. 2017
05:20

Co jste měly na sobě? – tak zní název unikátní výstavy Univerzity v Kansasu. Expozice, kterou dali dohromady studenti, ukazuje oblečení, které měly na sobě oběti sexuálního násilí. Ke každému kousku oblečení je napsaná skutečná zpověď. Výstava se snaží takto vyvrátit mýtus, že za znásilnění jsou oběti spoluzodpovědné, protože byly vyzývavě oblečené. Podobný názor má i 37 % Čechů.

„Oblečení patřilo mé spolubydlící, dovolila, abych si ho půjčila, na můj velký den. Tak moc jsem se těšila. Moc se mi líbil, myslela jsem, že je to hodný chlap. Ale když jsem řekla, aby zpomalil, a začala plakat, tak nepřestal,“ stojí vedle černé sukně a červeného svetru.

18 kousků oblečení a 18 příběhů – na zdi visí košile, trička, šortky i pracovní kalhoty. Příběhy nashromáždili studenti univerzity, kteří spolupracují s univerzitním Centrem pro prevenci sexuálního násilí.

Češi: Za znásilnění může vyzývavé oblečení

Oblečení nepatří přímo obětem, studenti jej sehnali podle jejich popisu.

Na výstavě je k vidění i dětské oblečení. „Měla jsem červeno-bílé pruhované letní šaty. Pár měsíců poté se moje matka postavila před skříň a řekla mi, že už bych nikdy neměla nosit šaty. Bylo mi šest let,“ píše se na dalším papíře.

Podle průzkumu Amnesty International si 37 % Čechů myslí, že žena je za znásilnění spoluzodpovědná, pokud měla sexy nebo vyzývavé oblečení.

Video Na pláži v Rimini znásilnili polskou turistku a jejího přítele zbili do bezvědomí - Reuters
1080p 720p 360p

Je to nebezpečný mýtus. Znásilněným komplikuje rozhodnutí, jestli jít nahlásit to, co se jim stalo, na policii či požádat o jinou, třeba psychologickou pomoc. Těžko se pak se znásilněním vyrovnávají. Kvůli těmto i dalším mýtům znásilněné o tom, co se jim stalo, téměř nemluví. Znásilnění přitom zažije každá desátá žena. Téměř každý z nás tak zná někoho, kdo znásilněn byl, ale málokdy se mu s tím dotyčná svěří,“ řekla Blesk.cz Johanna Nejedlová z iniciativy Konsent, která se dlouhodobě snaží podobné mýty vyvrátit a pomáhat obětem.

„V čem chodíš na basket ty, krávo?“

„Poté, co se to stalo, jsem chvíli nechodila do práce. Když jsem šéfce řekla proč, položila mi tu otázku. Tričko a džíny, krávo! V čem chodíš na basket ty?  Pak jsem odešla a už nikdy se nevrátila,“ popisuje jedna z anonymních majitelek vystaveného černého trička a ukazuje tak, jak je tato otázka nepříjemná.

„Měli jsme tu spoustu obětí znásilnění. Říkaly nám, že když vidí svoje oblečení takhle vystavené, potvrzuje jim to, že za to nemohly. Lidé, co se přišli podívat, přiznali, že o tom takhle nikdy nepřemýšleli. A spousta z návštěvníků se ptala: Co měly na sobě? A tentokrát to nebyla otázka míněná zle. Tentokrát jim bylo jasné, jak se musela cítit oběť, když se jí na to ptali,“ řekla kurátorka výstavy Jen Brockman portálu Chigaco Tribune.

Oběťmi podle výstavy nemusí být jen ženy, ale i muži, „Na to se mě nikdo předtím nezeptal. Většinou se ptají, jestli jsem gay, když mě znásilnili, nebo jak jsem to mohl připustit. Nikdy se neptají, co jsem měl na sobě,“ stojí u pánského trička a kraťas.

Ponižující výslechy

„Přístup policistů se v Čechách díky osvětě, o kterou se dlouhodobě snaží organizace jako ProFem, hodně zlepšil. Ale je co zlepšovat dál. Část policistů podléhá stejným mýtům jako celá společnost,“ říká Nejedlá. Podle ní otázka, co jste měla na sobě, od policie nemusí být konkrétně míněna jako odsouzení za vyzývavé oblečení. Policisté zajišťují stopy, zároveň oblečení samotné posílají na vyšetření.

„I dnes se občas stane, že nedostatečně proškolení policisté poškozeným nevěří, svádějí vinu za to, co se jim stalo (třeba tím, že řeknou „a co jste si myslela, když jste na sobě měla minišaty“), na ně a neumí s nimi jednat. Obrací se na nás ženy, které popisují postupy police jako něco, co v nich vyvolalo střídavě pocity zoufalství a vzteku. Ze zkušeností víme, že je lepší obrátit se na kriminální policii, kde mají s podobnými případy více zkušeností, než na běžnou policejní stanici,“ radí obětem Nejedlová.

Video Strážník zachránil ženu. - Zbyněk Schnapka
1080p 720p 360p

Proti mýtům pomocí uměleckých výstav

Výstavy jsou podle ní skvělý způsob, jak na mýty o znásilnění upozornit a jednoduše je vyvrátit. V zahraničí na tuto problematiku upozorňují už delší dobu. Podobnou cestou se vydávají i organizace u nás, už příští týden bude mít premiéru výstava s názvem Tvář znásilnění. V ní pětice umělců na velkoformátových deskách představí svůj pohled na sexuální násilí.

Sexuální násilí a mýty v Česku v číslech:

  • Počet odhadovaných skutků znásilnění v Česku je podle různých zdrojů mezi 7500 a 20 000
  • Nahlášeno je podle různých statistik 3–8 %
  • Převažuje přesvědčení, že pachatelem bývá osoba, kterou oběť nezná (odpovědělo tak 55 % lidí)
  • Ve skutečnosti je neznámá osoba pachatelem jen v cca 20 % případů – násilí páchá ve většině případů člověk, kterého oběť zná (partner, bývalý partner, příbuzný, kamarád, kolega…)
  • Téměř polovina (45 %) lidí se domnívá, že žena je za znásilnění zcela nebo částečně zodpovědná, pokud se chovala koketně
  • Zhruba stejný počet respondentů (43 %) jí připisuje spoluzodpovědnost v případě opilosti
  • Podle mnohých si žena o znásilnění „koleduje“ také, pokud je vyzývavě oblečená (myslí si to 37 % respondentů)
  • Koleduje si, pokud neřekla jasné „ne“ (37 %),
  • Pokud sama prochází opuštěným místem (35 %),
  • Pokud se o ní ví, že měla mnoho partnerů (28 %).
Doporučujeme
Další videa
Články odjinud