Sexuální asistentky jsou postiženým oporou už 2 roky. Chybí jim ale zákony

„Pro nás jde o jednoznačně prospěšné služby, otázka sexu je pro naše členy i pro klienty našeho centra důležitá,“ říká k tomu David Lukeš, zástupce České asociace paraplegiků a ředitel pražského centra Paraple, na jehož půdě se diskuze o sexuální asistenci odehrála. „Frustrace z nedostatečného sexuálního života má často vliv i na rehabilitaci,“ dodává.

Sexuální asistence totiž letos slaví dva roky fungování v České republice. Téma sice jako první přinesla organizace Rozkoš bez rizika už v roce 2013. Tehdy se ale jednalo především o první informace o tom, že podobné služby mohou fungovat.

Postižení už mají své asistentky rozkoše. Hodina sexu stojí 1200 korun

„Domnívám se, že i lidé s hendikepem by měli mít šanci uspokojovat své sexuální potřeby,“ vysvětluje Lucie Šídová z organizace Freya, která stála u začátku problematiky Rozkoší bez rizika. V loňském roce poté stála u vzniku nové organizace Freya, která tuto agendu plně převzala.

„Naše organizace se zaměřuje na vzdělávání pomáhajících pracovníků a pracovnic v oblasti sexuality a vztahů lidí s tělesným nebo duševním postižením, seniorů a seniorek,“ doplňuje její kolegyně Petra Hamerníková. Cílem organizace podle ní je to, aby se pracovníci ani rodiče postižených lidí oblasti sexuality nebáli.

Sexuální asistentky pomohou tam, kde už sociální pracovník nemůže

„Když jsme téma poprvé představili, tak nás překvapilo množství reakcí,“ přibližuje Šídová začátky sexuální asistence. Tehdy ještě ale nemohla zájemce za nikým poslat. To se změnilo teprve na konci října 2015. Tehdy si svůj certifikát převzalo prvních pět sexuálních asistentek.

Postižený Tomáš: Sexuální asistentky nejsou prostitutky. Není to jen o orgasmu

Ty mají klientům pomáhat s jejich sexualitou tam, kde běžný sociální pracovník více udělat nemůže. Se svými klienty totiž pouze nemluví. Ale mohou se jich i dotýkat. Pokud se na tom s klientem domluví, mohou zajít až k sexuální interakci. Zároveň by však měly být vyškoleny tak, aby své klienty mohly vzdělávat o jejich sexualitě, jak k ní přistupovat a jak o ní komunikovat s okolím. V neposlední řadě vědí, jak o sexualitě komunikovat přímo s postiženým člověkem.

Právě díky šíři poskytovaných služeb měly organizace Rozkoš bez rizika a Freya ze začátku strach, aby se nedopouštěly něčeho, co je v Česku nelegální. „Nevěděli jsme, jak to přijme společnost,“ říká k tomu Šídová, to byl ale menší problém. „Věděli jsme, že téma sexuální asistence je v některých věcech na hraně s naší legislativou,“ vysvětluje Šídová.

Aby tak projekt mohl začít fungovat, požádala Rozkoš bez rizika o posudek Nejvyšší státní zastupitelství a ministerstvo vnitra. „Ministerstvo nám potvrdilo, že náš projekt je v souladu s naším právním řádem a že můžeme začít asistentky školit,“ dodává Šídová.

Sexuální asistentka pro postižené Iva: S tělesně postiženými komunikuji přes obrázky

Problémy působí hlavně nejasná legislativa

V současnosti tak problém bývá především v přístupu organizací, které se zdravotně postiženými lidmi pracují. „Na začátku si většina lidí nedokázala představit, co si pod sexuální asistencí vůbec představit,“ vysvětluje sociální pracovník Pert Eisner, který se sexualitou zdravotně postižených lidí zabývá dlouhodobě.

„Dnes je zájem vesměs pozitivní,“ dodává. Stále podle něj ale dochází k zádrhelům. Na vině je podle něj často stále nejasná legislativa okolo sexuálních asistentek. „Pracovníci si často nejsou jistí, jakou přesnou podporu mohou svým klientům dát, aby mohl využít sexuální asistence,“ vysvětluje Eisner. Dodává, že za to může především strach zařízení, aby se zajištěním služeb asistentky nedopouštěla kuplířství.

„Drtivá většina reakcí, kterou mám od klientů, je pozitivní,“ dodává Eisner s tím, že služba funguje dobře. Zaznamenal ale i to, že se označení sexuální asistentka pokoušely využít i ženy ze sexbyznysu.

Sexuální pomůcky pro handicapované: Jsou k dostání již i v Česku

Chybí nástroj proti podvodníkům

„Dorazila ke mně stížnost na zcela neprofesionální chování údajné sexuální asistentky,“ vysvětluje sociální pracovník. Když se problémem začal zabývat, tak zjistil, že toto označení používala žena, která nebyla mezi oficiálně proškolenými asistentkami. „To je bohužel riziko spojené s tím, že pozice sexuální asistentka u nás stále není pevně ukotvená,“ dodává.

„To, že se někdo prohlásil za sexuální asistentku, nebo dokonce asistenta, se stalo již několikrát,“ potvrzuje jeho slova i Šídová. „Snažíme se lidem vysvětlovat, na co si dát pozor, pokud jim někdo nabídne službu sexuální asistence,“ vysvětluje, co se s tím její organizace snaží dělat. Dodává ale, že kvůli chybějící legislativě mohou podvodníky pouze přesvědčovat o tom, aby se za sexuální asistentky nebo asistenty neoznačovali.