Sv. Václava oslavíme i pitím a obžerstvím. Kněz: Modleme se k němu za výsledky voleb

Posvícení historicky připadalo na tu neděli, jež je nejblíž dni, ve kterém má daný světec svátek. Dříve se ale oslavovalo od neděle do úterý. Dneska to musíme stihnout za víkend.

V každé obci potom měli posvícení nebo pouť v jiném termínu, slavilo se tak skoro celý podzim. Až se to přestalo líbit vrchnosti.

„Císaři Josefu druhému se začalo zdát, že lidi na podzim nepracují, protože se pořád někde slaví. A tak se rozhodl, že zavede jeden termín posvícení, a to neděli nejbližší svatému Havlu, čímž se mělo slavit najednou. Proto se mu říká havelské, svatohavelské nebo taky císařské posvícení,“ uvedla pro Blesk.cz etnografka Naďa Černá z Regionálního muzea Mělník.

Lidé sice poslechli, ale nechali si i svůj termín, takže na některých místech měli posvícení dvě.

Kněz: Duchovní přesah zůstává

I v minulosti se akce pojily s tím, že přijel kramář nebo kolotoč. Do dnešních monstrózních rozměrů to mělo ale daleko. Svoji dnešní podobu posvícení a poutě získávají od 19. století.

Posvícení mělo i své zákonitosti. Musela být husa a hosté se zvali pomocí koláčů. „Posvícení bylo tedy třídenní, plné zábav, v úterý se konala takzvaná sousedská nebo pěkná hodinka. Pekla se husa, koláče, těm se někde říkalo zváče, protože se jimi na posvícení zvalo, kdo je dostal, tak věděl, že v neděli, až se všichni vrátí ze slavnostní mše, může přijít na hostinu. Každý den se také konala taneční zábava – muzika. Jak se říká v pohádkách - jedli, pili, hodovali, veselili se,“ vysvětlila Černá.

V oslavách ale nejde pouze o světské radosti. Posvícení a pouť měla – a dodnes hlavně na vesnicích má – svůj duchovní přesah a význam. „Svatý Václav je národní patron, kníže, který je vlastně v dnešní době také příkladem pro to, jak by ti, kteří mají vládu v rukou, měli jednat,“ uvedl pro Blesk.cz farář Vítězslav Holý.

Svatého Václava na koni odvezli z Prahy. Netušíte, kam socha jela?

K jednotlivých svatým (Ludmila, Václav, Havel a podobně) se kromě tradičních oslav pojí také mše. Podle Černé záleželo, kterému světci je zasvěcen kostel v dané obci. Podle toho na jednotlivé vesnice mše připadaly.

Ostatně posvěcení a posvícení je jedno a to samé slovo. Kostel se posvětil při dostavbě a zasvětil některému z patronů. Posvěcení tedy podle etnografky právě každoročně připomíná mše, kterou doprovodí oslava (posvícení).

V dnešní době ale často oslavy připomínají spíše konzumní záležitost. Podle faráře se ale ani duchovní rozměr zcela nevytratil. „Jistě, toho duchovního je tam méně, přesto ale myslím, že to má své místo v srdcích a duších lidí,“ vysvětlil kněz s tím, že je dobré například svátek sv. Václava dodržovat.

„Lidi by měli světit tento svátek a prosit svatého Václava, aby se v nadcházejících volbách dostali ke slovu ti, kteří službu poslanců ctí jako skutečnou službu ve prospěch a blaho nás všech. Aby měli dobrou ruku ve volbách,“ dodal Holý.

Toho 28. září čekají hned tři mše, protože do jeho farnosti spadají tři kaple svatého Václava. První odslouží v jedenáct hodin dopoledne a poslední ve tři hodiny odpoledne.

Patron české země i vína

Se svatým Václavem na mnoha místech souvisí i vinobraní. Václav je totiž nejen český kníže, ale také patron vinařů v Čechách. Na Moravě mají jiného světce – svatého Urbana.

Duka žehnal zvonu Václav, Havlová ho rozezněla. A Pražané mu zacinkali na cestu

Návštěvníci podobných akcí rozlišují mezi Prahou a venkovem. „Jsem z vesnice a všechno je u nás trochu jinak. Je to míň hektické, ale kolotoče taky přijedou,“ uvedla pro Blesk.cz Marcela N.

„V Praze žiju už deset let, určitě si nenechám ujít proseckou pouť, na tu chodím každý rok. Jako u nás na vesnici to ale není. Což je dané i tím, že v obci nikdy nepřijdou takové davy lidí a všichni se navíc znají,“ řekl Roman S.