Pátek 19. dubna 2024
Svátek slaví Rostislav, zítra Marcela
Oblačno, déšť 9°C

Mladá Češka dojela na kole až do Paříže. Nezastavil ji ani obří otok na kotníku

Autor: Zuzana Zelenková - 
8. září 2017
05:56

Vyrazila na kole z Česka a dojela až do Paříže. Kateřina Švihovcová (25) najela každý den na kole i sto kilometrů a překonala sama sebe. Do cíle se dostala, ačkoli jí natekl kotník do obrovských rozměrů. Nejhorší zážitky jí nepřineslo ani tak zranění, jako spíš dotěrní muži. Ovšem po návratu z cest do rodné země ji podle jejích slov vždy čeká „facka“. 

Na cestu vyrazila 26. června a jela přes Česko, Německo, Nizozemsko a Belgii, až dorazila do cíle – Paříže – za 40 dní. Původně si Katka myslela, že dojede až do Saint Tropez, kde by si vydělala peníze, neměla jich totiž na cestu mnoho, a potom dojede až do Říma. To se nakonec nepodařilo i kvůli zranění nohy a únavě. Svoji metu si ale splnila, přestože na mladou cestovatelku na cestě čekalo i nebezpečí.

Jako žena se potýkala například s neodbytnými muži. V Belgii potřebovala opravit kolo, když se najednou zjevil muž, který jí nabídl pomocnou ruku. „Nic neopravil, takže jsme šli do servisu. Tam řekli, že si musím někde nechat tašky a pro kolo si přijít, až bude opravené. Neumím nizozemsky a nikdo se se mnou nebavil, a tak jsem zůstala odkázaná na toho muže,“ vyprávěla pro Blesk.cz Katka.

Nechtěl ji pustit

Muž jí nabídl azyl ve svém domě, který přijala, později ale začal být nepříjemný, a tak mu důrazně řekla, že si potřebuje vyzvednout svoje kolo. Ovšem ani to se neobešlo bez problémů. „Když jsem mu řekla, že budu odjíždět, tak ztropil scénu, nechtěl mne pustit, nakonec jsem musela ujíždět,“ vysvětlila Katka, v čem může být cestování pro samotnou ženu nebezpečné.

Podle Katčiných slov je cestování i osvobozující, srovná si myšlenky a posunuje se blíž k tomu, co opravdu chce. „Cestování poskytuje třeba to, že si člověk promyslí hodně věcí, nápadů, inspirují mne nová místa a noví lidé. Pomáhá mi to nasměrovat si život směrem, kterým chci jít opravdu já, a ne společnost nebo rodiče,“ vysvětlila mladá cestovatelka.

A to potvrzuje i psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl. „Dneska je cestování spíš to, že máme potřebu nových zážitků a vjemů, pak si myslím, že je to také útěk před stereotypem, který nás může svazovat a omezovat,“ uvedl Kulhánek s tím, že cestování má i společenský kontext. Lidé se rádi o své cestovatelské zážitky dělí na sociálních sítích nebo blozích.

Chození do světa je romantika

„Někomu se také může líbit to, že cestuje sám, nemusí dělat to, co dělá v běžném životě, tříbí si tak myšlenky. Někdy také lidé říkají, že když odjedou, tak jim to umožní se na svůj život podívat s odstupem, kdy jim to ukáže, že něco potřebují udělat jinak,“ podotkl psycholog. Podle Kulhánka však nemá cestování mnoho společného s dřívějším „chozením do světa“. „Náš pohled na chození do světa je trochu romantický. Předci chodili pryč, protože se doma nemohli uživit nebo se potřebovali něco naučit,“ dodal.

Podle Katky je fajn i to, že si člověk sáhne na pomyslnou hranici komfortu. Ona sama si po návratu domů uvědomuje, jak jsou pro ni důležité věci, které si v uspěchané době mnohdy neuvědomujeme, jako vlastní postel, slunce nad hlavou a teplé jídlo. Na své cestě zaváhala jen jednou, a to když překročila německou hranici.

Zranění i velké štěstí

Na cestě si způsobila ale i nepěkné zranění. Začal ji bolet a natékat kotník, přesto s ním vydržela na cestě ještě asi 5 dní. V dešti dojela do francouzské vesničky, to už byla promočená a na pokraji sil, noha totiž pěkně bolela.

„Začalo pršet, dojela jsem do vesničky, i přes déšť, tam jsem se schovala pod okap, ale stejně na mne pršelo, byla jsem celá promoklá a nešťastná, navíc ta bolavá noha. Najednou ke mně z protějšího domu šla paní, měla deštník a druhý držela v ruce. Myslela jsem si, že jde někomu naproti. Ale ona šla pro mě,“ popsala šťastné chvíle Katka.

Ovšem návrat domů byl pro cestovatelku doslova facka. Když se svým kolem kulhala po Paříži, tak jí lidé ochotně pomáhali. Například jí jeden neznámý mladík snesl kolo ze schodů. V Česku ale nic podobného nehrozilo. Kulhala ještě víc, protože kotník více bolel, lidé si jí však nevšímali nebo se zkrátka otočili zády.