Čtyřiašedesátiletý Stanislav musel za celý svůj život jen jednou k lékaři. V jeho jedenácti letech mu museli oborníci odoperovat kýlu. „Chodil jsem na horské túry, sportoval jsem a v životě se mi vyhýbal také stres, a to i přes mé náročné povolání kapitána u policie a později úředníka na ministerstvu vnitra. Nevěděl jsem, co je to doktor,“ vzpomíná.

Před dvěma lety se celá situace ale změnila. Neustálé bolesti nohou, které se podobaly pocitu jako při namožení, jej donutily navštívit neurologa. Ten odhalil nádor na křížové kosti. Protože lékaři nemohli přijít na to, odkud se nádor do kostí rozšířil, prošel Stanislav vyšetřením snad na každém oddělení. S nadsázkou dodává, že nebyl snad jen na gynekologii.

Na umření mi bylo i psychicky

Nakonec musel podstoupit operaci, při které mu odborníci odebrali část pánevní kosti a vzorek kostní dřeně. Výsledky konečně odhalily, že prvotní zhoubný nádor byl celou dobu na plicích. „Když jsem se dozvěděl, co mi je, bral jsem to stejně, jako by mi řekli ‚máš rýmu, musíš se léčit‘. Lékaři byli zděšenější než já,“ upřesnil Stanislav. A tak se dostal na plicní onkologii, kde započal svou léčbu.

Lékař nejprve Stanislavovi nasadil léčbu chemoterapií. První tři ale snášel hodně špatně. „Nejen že jsem měl urputné bolesti celého těla, které se podobaly neustálým elektrickým výbojům. Na umření mi bylo i psychicky. Člověk podlehne fantasmagoriím, co se mu honí v hlavě. Nemohl jsem bolestí chodit, ale ani ležet. Spal jsem vždy hodinu a hodinu protrpěl chůzí. Nemohl jsem se obléknout, zavázat si tkaničky. Jednou mi bylo tak špatně, že jsem si vzal omylem příliš mnoho prášků od bolesti a přiotrávil jsem se,“ popsal Stanislav.

Už zase chodí na procházky i výstavy

Z agónie ho zachránil lékař, který mu nasadil adekvátní, biologickou léčbu. Další tři chemoterapie, při kterých přišel o všechny vlasy, už prožíval daleko lépe. Po té poslední se mu ulevilo od bolestí a vše si zase dokázal obstarat svépomoci jako dřív. To je pro člověka, který žije sám jako Stanislav, zásadní.

Vzhledem k tomu, že měl Stanislav metastázami prolezlou celou pánev, doporučil mu ošetřující lékař v léčbě pokračovat ozařováním. „Velmi jsem se toho bál, protože jsem si přečetl o možných vedlejších účincích. Nakonec mne ale pan doktor ujistil, že je to pro mě nejlepší a nic mi nehrozí. A tak mě pomalovali křížky a šlo se na věc,“ uzavřel Stanislav.

Po ozařování se postup nemoci prozatím zastavil. Stanislavovi také pomalu ustávají bolesti vyvolané radioterapií a rapidně se snížilo množství analgetik, která musí brát. Začal znovu chodit na procházky a výstavy svých oblíbených malířů. Oporou jsou mu kromě lékaře také příbuzní, které rád navštěvuje.

Fotogalerie
4 fotografie