Po znásilnění otěhotněla, dítě si nechala. Agresory často ani neodsoudí

Mezi lety 2000 a 2007 se zvýšil počet podezřelých ze znásilnění, ale současně došlo k téměř 50% poklesu počtu odsouzených za tento trestný čin (údaje European Sourcebook of Crime and Criminal Justice Statistics). „Tento poměr se zásadně liší od jiných trestných činům,“ upozornila Čírtková, podle které je jedním z důvodů tzv. dualita rolí.

„U soudu se od oběti očekává, že bude přiměřeně traumatizovaná, ale v roli svědka se od ní naopak očekává, že bude věcná, suše popisná, klidná. Když je znásilněná žena věcným klidným svědkem, riskuje, že „neprojde“ jako oběť. A když vystupuje jako oběť dostatečně traumatizovaně, riskuje také,“ vysvětlila policejní psycholožka. Ostatně dualita rolí potkala i jednu z klientek neziskové organizace proFem.

Otěhotněla po brutálním znásilnění hrdlořezem z ISIS. Syna se ale nezřekla

Dvojté trauma: znásilnění a potrat

Šla do klubu na večírek, místo zábavy ji ale čekal začátek několikaletého traumatu. „Měli jsme klientku, která byla znásilněna mužem, který se vyskytoval na večírku, kterého se účastnila. Znásilnění neoznámila, bála se, s ohledem na to, že byla vdaná a na večírek šla bez manželova vědomí. Současně zjistila, že v důsledku činu otěhotněla. Bez rozmýšlení šla na potrat. Až po práci našeho týmu na psychické stabilitě klientky se rozhodla čin oznámit. S odstupem času a bez přímých biologických stop je však těžké čin prokázat,“ popsala ředitelka. Ta doporučuje, aby oběti znásilnění nahlašovaly trestný čin co nejdříve.

Na tom se shoduje i s právničkou Veronikou Ježkovou, která v organizaci pomáhá s legislativní problematikou. „Často se v naší poradně setkáváme s tím, že se oběť natolik bojí po tom činu samotném, že není schopná dojít k lékaři, zajistit biologické stopy a všechny důkazy tak, aby došlo k úspěšnému odsouzení,“ popsala Ježková. I to je důvod, proč se nakonec v mnoha případech skutečné znásilnění neprokáže. Obětí, které věc nahlásí hned, je podle ní minimum. „Já samozřejmě chápu, že po takovém hrozném činu oběť není připravená, aby okamžitě běžela k lékaři, ale je to nezbytné,“ upozornila. Rychlá návštěva doktora také může zamezit i nechtěnému početí.

10 otázek v případu znásilnění sestry na Bulovce: Co dělal Afghánec v noci na dětském oddělení?

Dítě si nechala, teď se soudí

S případem otěhotnění po znásilnění se setkal také advokát David Oplatek. „Zde byl pachatelem její přítel a ona to neohlásila, protože si myslela, že když je to její partner, tak nemůže dojít ke znásilnění, i když se bránila a on toho dosáhnul fyzickou převahou, přes její aktivní odpor,“ popsal advokát aktuální případ. Žena nakonec znásilnění nahlásila. Na potrat ale jít nedokázala a dítě porodila. „V tomhle případě v rodném listě jako otec zapsán není,“ doplnil Oplatek. Matka ho tam nezapsala, přestože si je jistá, že otcem je právě násilník, proti kterému je nyní vedeno trestní řízení.

Otec a zároveň pachatel trestného činu konkrétně v tomhle případě sice vyživovací povinnost má, ale ta není nikterak právně vymahatelná. „Nejdříve by muselo dojít k určení otcovství a až poté je s tím spojené řízení o tom výživném,“ dodal Oplatek.

Sestra, kterou sexuálně napadl migrant na Bulovce: Má psychické problémy

Otec násilník

Pokud by se ale násilník domáhal testu otcovství, se vznikem vyživovací povinnosti by přišla i otcovská práva. S matkou by se tak teoreticky mohl soudit i o tom, kdo bude mít dítě v péči. „Nelze to vyloučit, paradoxní případy existují a co se týče mých posledních zkušeností s násilnými osobami, ty cesty, kterými hledají, jak se navázat na tu oběť, jsou opravdu tak nestandardní, že i tohle by se mohlo stát,“ řekla Ježková.

„V tomhle případě, bych ale klientce poradila, aby se obrátila na soud, aby došlo k omezení rodičovských práv a zůstala otci jenom povinnost vyživovací. Tam by soud přihlédnul k okolnostem, za kterých to dítě bylo počato. I když je násilník zbaven rodičovských práv, vyživovací povinnost trvá,“ vysvětlila právnička.

Podle nedávného výzkumu organizace Persefona se 39 % dospělých někdy setkalo se sexuálním obtěžováním nebo násilím. Necelá desetina pak zažila některou ze závažných forem sexuálního násilí. Respondenti odhadují, že jen necelá polovina případů znásilnění je ohlášena na policii a jen čtyři s deseti pachatelů jsou odsouzeni.