Přítel Terezu málem uškrtil, až pak ho opustila. Teď pomáhá dalším ženám

„Mně osobně to trvalo několik let. Náš vztah byl hodně špatný. Vždycky jsem si myslela, že pod pojmem domácí násilí, nebo násilí jako takové, se ukrývají facky a všechna ta fyzická napadení, což já jsem svým způsobem měla štěstí a tento fyzický kontakt se mi několik let vyhýbal, vždy to odnesla třeba lednice, stěna, stůl či židle, ale až postupem času mi dochází a docházelo, že ty rány byly vlastně pro mě,“ řekla Tereza P. pro Blesk.cz.

Proto založila spolek Nenech mě BÝ-í-T, aby obětem teroru psychického i fyzického pomohla. Považuje to za správné, protože se může podělit se svými zkušenostmi. Podobně ve skupině působí šest dalších „terapeutek“. Žen, které si prošly domácím násilím. Tereza kvůli jejich bezpečí nechce zveřejňovat, kolik žen tvoří uzavřenou skupinu, kterým pomáhají.

„U nás byl problém psychické deptání, a to dlouholeté. Lži, nevěra, dluhy a tak dále, až ke konci se ten nátlak zvyšoval, věděla jsem, že buď mi ublíží on, jelikož mě jednou málem pod vlivem alkoholu uškrtil. Anebo si ublížím já, jelikož jsem byla tak psychicky na dně, že jsem si kolikrát nepřála nic jiného než umřít, protože v tu chvíli by to bylo vysvobození,“ řekla Tereza. Další z poradkyň zažily od svých partnerů i vydírání, sexuální násilí nebo vyhrožování zbraní.

Tereze trvalo několik let, než si uvědomila, co se ve skutečnosti děje. Dnes už jí nedělá problém o minulosti hovořit. Její kolegyně příběhy poskytly pro facebookovou "obrazovou" kampaň, a mohly tak vzniknout dva druhy fotek s hesly a čísly, která udávají počty napadení či znásilnění každé z obětí. U jedné osoby mnohdy vychází na stovky.

„Je to minulost a přítomnost si tvořím já sama, bez omezování, sledování a všech těch špatných věcí. Odpustila jsem sobě i jemu a teď jsem volná,“ prozradila.

Policie pomáhá obětem i ve svém volnu

Policie od roku 2010 spolupracuje s organizací Bílý kruh bezpečí při poskytování pomoci obětem trestné činnosti. „V praxi funguje systém pomoci obětem tak, že na všech krajských ředitelstvích policie jsou vytvořeny týmy tzv. krizových interventů, jejichž úkolem je poskytnout oběti trestného činu bezprostředně po traumatizující události psychologickou a morální pomoc a poté zprostředkovat kontakt mezi obětí a některou z pomáhající organizací. Z těch je na prvním místě BKB, zejména v případech nejzávažnějších zločinů,“ řekl policejní psycholog Jan Haubert. Jen za poslední půlrok kontaktovalo organizaci s prosbou o pomoc na čtyři sta obětí. 

Právě oběti se často bojí podle Terezy S. ozvat taky proto, že je někdo odbyde nesmyslnou frází. Pohled společnosti by se podle ní měl změnit. „Funguje podpora přátel, rodiny, úřadů, projevení účasti a důvěry. A jasná stopka vůči pachateli. Více by se měla prošetřovat hlášení a důkazy, ale u nás se spíše bagatelizují. Násilníci jsou si pak ,jistí‘ v kramflecích, protože když se v tom nikdo nešťourá, nikdo nic neprokáže,“ řekla. Dodala, že lidé mají někdy pocit, že se jich násilí v okolí netýká, a považují to za věc partnerů a manželů, „přehlížet to a stavět se k násilí ve společnosti obecně pasivně je děsivé“.

Jedním z problémů, se kterým spolek Nenech mě BÝ-í-T mimo poradenskou nebo terapeutickou činnost pomáhá a který se často přehlíží, je ztracené sebevědomí. Ženy si nevěří, i to se snaží skupina žen napravit.

„Terapie jsou důležité z toho důvodu, že když žena od agresora odejde její sebevědomí je velmi nízké. Snažíme se ženy vyslechnout, podpořit je, navázat důvěru, poradit, jak odejít, co vše je třeba udělat, aby to bylo bezpečné. Teď v druhé polovině roku chystám besedu a také přednášky na školách. Vše jde pomalu, ale připravujeme, co se dá, a jsem si jistá, že to je tak, jak to má být,“ uzavřela Tereza.