Homosexuálem za socialismu? Brali nás jako nakažlivé, říká Petr (64)

Čtyřiašedesátiletý bisexuál Petr V. je tanečník a choreograf. Právě v tomto oboru byla podle něj homosexualita tolerována. „V tom tanečnickém světě nás nikdo nepronásledoval, ale v tom civilním životě, to bylo tak, že se raději nikdo se svojí orientací nezveřejňoval, protože ten civilní svět byl velice proti homosexuální orientaci,“ míní. Kdo byl homosexuál, raději se zavřel doma nebo se svými přáteli a nikde svou orientaci žádným způsobem neprezentoval. 

Velmi složité to pak mělo být pro homosexuály ve školství. „I já jsem působil ve školství a tam to bylo velmi složité, protože pokud někdo, například ředitel školy, zjistil, že má ve svém pedagogickém sboru homosexuála, tak ho vyloučil. Tehdy se totiž říkalo, že by nějakým způsobem mohl přenést tu svojí orientaci na mladou generaci nebo na děti,“ vzpomíná Petr s tím, že tehdy homosexuálové museli tajit svou orientaci právě kvůli strachu ze ztráty svého místa.

Zákaz styku s vnoučaty, strach z domova důchodců: Jak žijí homosexuální senioři?

Spousta dogmat proti homosexuálům vnímá dodnes

Ani po sametové revoluci 17. listopadu 1989 se ale změna v názorech neukázala okamžitě. Navíc určitá dogmata ve společnosti pociťuje dodnes. „Je spousta lidí, kteří nedokážou tuhle problematiku vnímat nějak pozitivně a alespoň tolerovat, když už ne schvalovat. Určitě mám pocit, že i v dnešní době mají homosexuálové poměrně problematický život,“ upřesňuje Petr. 

I když je tato doba podle něj už velice otevřená a o homosexualitě se velice otevřeně mluví, je zde mnoho lidí, kteří vyrůstali v době, kdy jiná sexuální orientace byla v podstatě vnímána jako nemoc. „Pokud tehdy byl někdo homosexuál, tak bylo potřeba, aby se léčil, i lékaři snažili homosexuály vyléčit z jejich orientace, což je naprostý nesmysl, ale ta společnost se na homosexuály tak skutečně dívala,“ popisuje Petr. 

Navíc se senioři strašně špatně mění. „Jestliže celý život prožili v určitém strachu nebo v uzavření se svou orientací, tak přesto, že ví, že se doba změnila a je to jiné, tak si myslím, že tím, jak se velmi těžko mění, stále zůstávají ve svém uzavření a obavě z pronásledování a diskriminace. Většinou jsou velice konzervativní, jen málo jich jde s dobou a dokáže se s tím vyrovnat,“ myslí si Petr. 

Ze zákona zmizela diskriminační část. Homosexuálové v páru si mohou osvojit dítě

Dcera to přijala, pro syna je tátova orientace tabu

Sám má za sebou dvě manželství a je nejen otcem, ale už i dědečkem. Po druhém rozvodu se vrátil z Bratislavy do Prahy a dlouhá léta žil s mužem. „Děti na to reagovaly velmi dobře a braly to tak, že to tak prostě má být, i když je pravda, že syn, který je mladší, o tom se mnou nikdy nemluvil. S dcerou jsme si o tom povídali a ta to zase brala tak, že je to můj život, jestli mi to tak vyhovuje, tak je to v pořádku, pro syna to víc bylo tabu,“ upřesnil Petr. 

Nikdy ho ale nezapřely. Právě naopak. Další manželství jeho bývalé ženy nebylo šťastné a jeho děti se tak rozhodly z Bratislavy „utéct“ za ním do Prahy. „Žily pak vlastně v mé péči. Dokonce i její třetí dcera, kterou má s jiným mužem, se odstěhovala do Prahy a v podstatě se o ni více starám já,“ uzavřel Petr.