„Začínala jsem jako krotitelka slepic,“ říká ornitoložka. Fotí mrtvé ptáky

„Zrovna nedávno jsem utíkala zachraňovat mládě kosa, co narazilo do skla. Ale nakonec nebylo potřeba se o něj nějak více starat. Vrátilo se k samici, která ho krmila,“ vypráví jeden z mnoha svých zážitků mladá ornitoložka Kateřina Ševčíková. Na internetu zveřejňuje fotky mrtvých ptáků, kteří zemřeli po nárazu do prosklených budov nebo zastávek.

Velké skleněné výplně totiž odrážejí okolní krajinu, což ptáky mate, a oni pak v plné rychlosti narážejí do skel nebo dveří. Jen nárazem do budovy olomoucké přírodovědecké fakulty ročně zemře až 50 ptáků.

Kateřina v Olomouci studuje, a na ptačí mrtvolky tak naráží docela často. Nejen kolem fakulty, ale i na dalších místech ve městě. „Každá smrt je hodně smutná, i když to k přírodě patří. Občas někde nějaké zvíře umře nebo ho něco sežere, to jako biolog chápu. Ale na druhou stranu, když pták narazí do skla a umře pro nic za nic, je to smrt zbytečná,“ říká.

Přeletí hory i moře, pak ptáky zabije „fiktivní krajina“ přírodovědecké fakulty

Desítky fotek ve „sbírce“

Když na nějakého mrtvého ptáka narazí, vyfotí ho a potom se rozhodne co dál. Když je tělíčko ještě v zachovalém stavu, zamrazí ho a potom předá svému kolegovi do muzea na vycpání. Její fotografická „sbírka“, která podle Kateřiny slouží jako dokumentace, už čítá desítky takových snímků.

„Člověk už k tomu přistupuje jinak, když mu rukama projde hodně ptačích kadáverů (mrtvých těl, pozn. red). Už mi to pomalu ani nepřijde. Ale samozřejmě každého ptáka je mi líto,“ říká mladá ornitoložka.

A jak se na její netypickou databázi dívá její okolí? „Jsou to takové spíše smíšené pocity. Chudák ptáček, škoda, že se zabil… V lidech to vyvolává smutné dojmy. Ale pokud se to netýká přímo jich, tak to většinou zůstane jen u lítosti,“ popisuje studentka, pro kterou je příroda velkou vášní.

Sledovala, co létá na krmítko

„Příroda mě zajímala už jako malou. S ptáky jsem začala jako ‚krotitelka slepic‘ u babičky na dvorku. K těm divokým jsem se dostala ve třetí třídě na základce, kdy mě uchvátili. Zajímalo mě, co k nám lítá na krmítko, tak jsem si to sama dohledávala. A potom jsem dostala svou první ptačí knížku a to byl konec. Nebo spíš začátek,“ vzpomíná Kateřina, která je členkou České společnosti ornitologické a ptáčkům se věnuje už přes 10 let.

Ptáků popálených elektrickými sloupy přibývá. Umírají v krutých bolestech

Ve svém volném čase pracuje v ornitologickém sdružení a pořádá i různé exkurze nebo naučné vycházky do přírody. Nedávno například zájemcům ukazovala, jak správně odchytávat a kroužkovat ptáky. Věnuje se také zabezpečování míst, která jsou pro ptáky nebezpečná, hlavně prosklených zastávek a protihlukových stěn.

„Je to vždycky fajn, když se ptákům odebere aspoň jedna překážka. Už tak to mají při té své cestě dost náročné. Hodně ptáků, kteří narážejí, jsou totiž tažní ptáci. Takže si člověk řekne, že ptáčkům bude trochu líp,“ doufá ornitoložka.