8°C
„Museli jsme unést vlastní děti.“ Michaláková s norskou sociálkou nebojuje sama
Eva Michaláková, rodiče vážně nemocného kojence, ale také stovky dalších rodin. Ti všichni si prošli bitvou s norskou sociálkou Barnevernet, protože přišli o své děti. Podle norských úřadů jsou důvodem kulturní odlišnosti, v Norsku například platí úplný zákaz fyzických trestů. Tamní úřady se pak na rozdíl od rodičů nemohou podle politiků nijak mediálně bránit.
„Když někdo zaklepe na dveře, děti mají strach. Bojí se, že si pro ně zase někdo přijde,“ vypráví pro agenturu AFP nejistou norštinou Jaquline o svých sporech se sociální službou země obviňované z neoprávněného rozbíjení rodin. Je jí při tom do breku.
V království s pěti miliony obyvatel bylo v roce 2014 odebráno rodičům 1665 dětí, z toho 424 matkám narozeným v cizině. Vyplývá to ze statistik Barnevernu.
O děti přišli bez jakéhokoli varování
Kromě pedagogické pomoci rodičům, kteří mají potíže s výchovou, neváhá Norsko v případě vážného selhání péče nebo výchovných metod považovaných za příliš násilné odebírat děti z rodin.
Jaquline a její manžel Joe Joseph, kteří pocházejí ze Srí Lanky, přišli o své děti bez jakéhokoli varování 14. listopadu 2011 v Bergenu, druhém největším norském městě. Místo toho, aby se ten den jako obvykle vrátili ze školy, byli dvě dívky ve věku osm a 12 let a šestiletý chlapec s okamžitou platností umístěni do náhradní péče. Stalo se tak po anonymním udání, že v rodině dochází k násilí. Norské zákony zakazují tělesné tresty, včetně naplácání na zadek.
„Bili jste své děti,“ vzkázala sociálka. „Padla facka,“ bránili se rodiče
Strojník Joseph a příležitostná pomocnice v dětském koutku Jaquline byli podle soudních dokumentů obviněni, že své děti bili vlajkou a dřevěnou naběračkou, nejstaršímu synovi sprostě nadávali a benjamínka pořezali na ruce nůžkami. Dvojice přiznává jen to, že v rodině občas padla facka.
„Barnevernet má sklon dávat všechny cizince do jednoho pytle. Protože nejsme Norové, bijeme podle něj všechny naše děti holemi nebo pásky,“ říká Jaquline.
Na konci soudního maratonu byli rodiče podmíněně odsouzeni k 15 dnům vězení kvůli fackám. Soud označil tyto činy za čistě „kulturní odlišnost“ a napravitelné chování a nařídil, aby dvě nejmladší děti byly postupně vráceny rodičům.
Šest měsíců po vynesení verdiktu opustili manželé v obavách z úřadu Barnevernet se svými dvěma dětmi spěšně Bergen a usadili se v Oslu. Za sebou nechali dům i zaměstnání. „Museli jsme unést vlastní děti,“ vysvětluje otec.
Problémy mají i Češi, kojenec se ale rodičům vrátil
Nejznámějšími případy v Česku je odebrání sourozenců Michalákových, které měli rodiče sexuálně zneužívat. Jejich matka Eva to striktně popírá, s manželem, který byl podezřelý, se rozvedla. Přesto se svých rodičovských práv zatím nedomohla. Norské úřady k případu mlčí.
Video Poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09) má v případu odebrané 9měsíční holčičky plnou moc od matky dítěte.
Video se připravuje ...
Novější ukázkou činnosti Barnevenu byl případ několikaměsíční holčičky s vážným onemocněním ledvin, se kterou si údajně rodiče nevytvořili vztah. Kojenec je přitom hospitalizován a čeká na transplantaci. Česká matka a norský otec si ji domů brali vždy, když mohli. Přesto o dítě přišli. Úřady ale nakonec holčičku rodině vrátily.
Obdobné případy se pravidelně objevují i jinde. Tisíce lidí od Melbourne po Budapešť protestovaly 16. dubna proti odebrání pěti dětí rumunsko-norskému páru. Z nich bylo jedno tříměsíční miminko, které už bylo rodičům vráceno.
Marius a Ruth Bodnariuovi, členové letničního hnutí, jsou obviněni z tělesného trestání potomků. Objevil se ale také názor, že výchova dvojice byla zpochybněna kvůli náboženské indoktrinaci. Její náboženští souputníci se od listopadu masivně mobilizovali.
Rodiny mohou útočit přes média, úřady se tak bránit nemohou
Není jednoduché zjistit, kde je pravda. Rodiny se mohou v médiích bránit podle libosti, ale úřady nikoli, ani v případě těch nejfantasknějších obvinění.
„Říká se, že rodičům z řad cizinců bereme děti, protože chceme zvýšit genetickou rozmanitost obyvatelstva. Když tohle čtu, stahuje se mi žaludek,“ řekl Kai-Morten Terning, státní tajemník ministerstva pro děti a rovnost. „Některé kritiky by neměly zůstat nepovšimnuty, ale další jsou prostě vymyšlené,“ tvrdí.
O náhradní péči jako posledním možném řešení nerozhoduje Barnevernet, ale na jeho doporučení několikačlenný orgán nebo případně soud.
Přesto asi stovka profesionálů (advokáti, psychologové, sociální pracovníci) napsala loni otevřený dopis, v němž Barnevernet označuje za „nefunkční organizaci, která je zodpovědná za mnohá chybná rozhodnutí s vážnými důsledky“.
Případy odebírání dětí se občas dostanou až na (ne)diplomatickou úroveň. Český prezident Miloš Zeman v pořadu Blesk.cz S prezidentem v Lánech přirovnal norskou instituci k nacistickému programu Lebensborn. Vztahy mezi Norskem a Indií dlouhodobě kalí případ indického páru, který tvrdí, že mu byly odebrány děti kvůli tomu, že se u nich doma jedlo rukama a rodina spala v jedné posteli.
„Otázka nezní jenom, jestli děti sedí na židli nebo ne či jestli jedí rukama či ne. Nejčastěji jde o to, že v Norsku je nezákonné dítě bít nebo fackovat, zatímco v jiných kulturách to tak nemusí být,“ vysvětluje pod podmínkou anonymity jedna zaměstnankyně sociální služby Barnevernet.
Témata:
Související
