Hitlerova závěť v Praze! Poklady archivů bývalé Státní bezpečnosti

Píše se 29. dubna 1945, kolem půlnoci. Hitler je smířen s porážkou. Rozhoduje se pro sebevraždu a poslední hodiny věnuje uspořádání svého soukromí. Ožení se s milenkou Evou Braunovou (†33). Pak nadiktuje soukromý a politický testament. Ve čtyři hodiny ráno je podepisuje. „Vezměte si loď s elektrickým motorem, ten dělá menší hluk,“ radí ještě pobočníkovi, který má listiny propašovat z obklíčeného bunkru podzemím a po řece Sprévě. Následující den se svojí ženou rozkousnou kyanidovou kapsli a on se ještě střelí do hlavy.

Jak se překlady závětí dostaly do tajného archivu československého Federálního ministerstva vnitra, není jasné. Jisté je, že když je v roce 1957 Státní bezpečnost ve svých složkách objevila, byl z toho docela poprask.

„Vážený soudruhu náměstku, předkládám k nahlédnutí fotokopie Hitlerovy závěti, kterou nalezli pracovníci archivně studijního ústavu ve starých materiálech,“ píše náčelník 1. zvláštního odboru ministerstva vnitra pplk. B. Radoň svému nadřízenému 18. května 1957. Ten k tomu rukou připsal „založit ad acta“, dokumenty dostaly novou složku a razítko Tajné.

To platilo až do 1. 1. 2008. „Značnou část fondů tzv. studijního ústavu tvoří písemnosti, které byly po skončení 2. světové války kořistnými materiály – byly zabaveny významným osobám, organizacím i politickým stranám nebo byly do Československa předány,“ podotkla k dokumentům ředitelka archivu Světlana Ptáčníková.

Historické překlady Hitlerových závětí zdaleka nejsou jedinými „ozdobami“ Archivu bezpečnostních složek. Dobrá zpráva také je, že dokumenty, které někdejší Státní bezpečnost nestačila zlikvidovat, můžete pročítat prostřednictvím dálkového přístupu z domova. Na podrobnosti se ptejte dnes od 12 hodin ředitelky archivu Světlany Ptáčníkové.

Co ještě skrývají utajované složky StB? Ptali jste se ředitelky Archivu bezpečnostních složek

Hitlerova závěť, přepis:

Moje soukromá závěť

Třebaže jsem si v létech boje myslel, že by nebylo zodpovědné založiti manželství, přece jen jsem se před ukončením své pozemské pouti rozhodl, že si vezmu za ženu ono děvče, které po dlouhých letech věrného přátelství přišlo ze svobodné vůle do skoro již obklíčeného města, aby spojilo svůj osud s mým. Tím nám buď nahrazeno to, oč nás oba oloupila moje práce ve službách mého národa. Vše, co vlastním, patří – pokud to vůbec má cenu – straně. Nebude-li tato existovati, státu, bude-li i stát zničen, není nějaké další moje rozhodnutí potřebné.

Nikdy jsem svoje malby ve sbírkách, které jsem během let nakoupil, neshromažďoval pro soukromé účely, nýbrž jen pro vybudování galerie v mém rodišti, městě Linz n/Dunajem. Bylo by mým nejsrdečnějším přáním, kdyby tento odkaz byl vykonán. Vykonavatelem závěti jmenuji svého nejvěrnějšího soukmenovce Martina Bormanna.

Je oprávněn provésti právoplatně všechna rozhodnutí a s konečnou platností. Je mu dovoleno vše to, co má osobní upomínkovou cenu anebo je nutné k vydržování malého měšťáckého života, odděliti mým sourozencům, právě tak především matce mé paní a mým, jemu přesně známým, věrným spolupracovníkům a spolupracovnicím, hlavní měrou mým starým tajemníkům, tajemnicím, pí Winterové atd., kteří mne léta svou prací podporovali.

Já sám a moje manželka volíme, abychom se vyhnuli hanbě sesazení anebo kapitulace, smrt. Je naší vůlí, abychom byli hned spáleni na místě, na kterém jsem strávil větší díl své denní práce během své 12leté služby svému národu.

Podáno v Berlíně, 29. dubna 1945, 4 hod. Adolf Hitler v. r. (jde o přesný přepis dobového překladu, pozn. red.)

Kompletní soukromou i politickou závěť Adolfa Hitlera najdete v galerii.