Češky na pohřbu mučednic. Bojovnice padly v přestřelce s Islámským státem
Pro rozbombardované město Kobani to byl další smutný den. Boje proti Islámskému státu (ISIS) u strategické přehrady Tishreen na severu Sýrie pokračují, z nich se domů nevrátilo devět bojovníků proti Islámskému státu. Češky Lenka a Markéta zdokumentovaly v Sýrii pohřeb, kde se místní loučili se sedmičkou mužů a dvěma ženami. Ze kterých jsou nyní martyrové. Mučedníci.
„Před pár dny ještě bojovali u Eufratu proti Islámskému státu, aby ubránili přehradu Tishreen. Dnes jich devět pohřbili – 2 ženy a 7 mužů mezi 18 a 30 lety. 8 Kurdů a 1 Arab. Bojovníci kurdských milic YPG a YPJ,“ popisuje přímo ze Sýrie humanitární pracovnice Markéta Kutilová.
„Teď z nich budou mučedníci a jejich portréty budou vlát v ulicích, stejně jako fotky tisíců dalších. Jen na hřbitově v Kobani jich už je pohřbeno přes tisíc. Dnes byl v Kobani hodně smutný den. I pro nás, protože ještě před třemi dny jsme s nimi s Lenkou Klicperovou u Tishreenu strávily dva dny,“ uvedla Kutilová na sociální síti.
Před pár dny ještě bojovali u Eufratu proti Islámskému státu, aby ubránili přehradu Tishreen. dnes jich devět pohřbili...
Zveřejnil(a) Marketa Kutilova dne 22. únor 2016
O pohřbu martyrů, při kterém se lidé loučili s dvacetiletou kurdskou bojovnicí Ruken, promluvila pro Blesk.cz reportérka a šéfredaktorka Lidé a země Lenka Klicperová. Ta se syrskými milicemi SDF (Syrian Democratic Forces), které sdružují Kurdy, Araby i křesťany, zavítala předtím přímo na válečnou frontu. A nad hlavou jí létaly kulky.
„Takový pohřeb jsem viděla poprvé a bylo to hodně tíživé. I zvlášť proto, že člověk nasaje atmosféru na frontové linii, už víte, co je pro ně důležité, že příslušnost k bojové jednotce je pro ně druhá rodina,“ říká Klicperová. „Když jim zahyne spolubojovník, spolubojovnice, tak je to strašná tragédie. My jsme tam byly svědky toho, že tam spolubojovnice jedné zabité kurdské dívky plakaly, bylo to fakt strašné zoufalství,“ pokračuje pro Blesk.cz.
Na zdích syrských domácností se pak objevují fotky či plakáty těch, co padli. „Padlé nazývají martyrem. Martyr je ten, který se obětoval proto, aby ostatní mohli žít ve svobodné zemi. Mají je v obrovské úctě. Jsou tady vyrobené plakáty, které zdobí ulice. Často vidíte přímo v domech nalepené obrázky mrtvých padlých bojovníků. Je pravda, že skoro v každé rodině najdete někoho, kdo má nějakého padlého příbuzného,“ dodává Klicperová.
Obnova zničeného města
Ze syrského Kobani uteklo před válkou mnoho lidí do uprchlických táborů za hranice, někteří zamířili do Evropy. Město se podařilo získat zpět, vyrvat z náručí obávaného Islámského státu. Někteří Syřané již naději na návrat ztratili, jejich domovy jsou v troskách. Řada lidí se však vrátila i do Kobani, chtějí se jej pokusit obnovit. Alespoň drobně pomoci se snaží i obě Češky.
Stojí za fondem SOS Kobani, který vybral přes 400 tisíc korun. A při svém letošním návratu nepřijely s prázdnou. „Předaly jsme notebooky do sedmi škol v Kobani, tiskárny a k tomu zásobu papíru. Žádná škola tam v tomhle směru není vybavená. Další notebooky a tiskárny jsme daly i kurdskému Červenému kříži a místní nemocnici. Zadaly jsme truhláři také výrobu pěti set lavic do školních tříd, protože tady – jak v Kobani, tak hlavně na vesnicích kolem Kobani – chybí vybavení pro školy, nábytek,“ říká Klicperová.
Učitelé na útěku do Evropy, žáci zůstávají
Spolu s Kutilovou jsou autorkami knihy Islámskému státu na dostřel. Nejde však jen o reportáž z fronty, ale právě i z míst, která se od ISIS podařilo osvobodit.
Problémy tam přetrvávají. „Hodně škol bylo úplně zničeno. Učí se v provizorních podmínkách, v provizorních budovách. Školy, které stojí, tak už jsou plus minus opravené. Vybavení je tam úplně základní, jednoduché. Děti si většinou nosí jeden notes, do které píšou všechno. Mají už některé základní učebnice v kurdštině, kterou se mohou učit. Dříve to nemohli,“ pokračuje Klicperová a naráží přitom na jeden velký problém.
„Samozřejmě je velký nedostatek učitelů, protože spousta inteligence a kvalifikovaných lidí odešla do zahraničí, do Evropy. Utekli před válkou. Ale častým důvodem, proč utíkají, je i to, aby jejich děti získaly kvalitní vzdělání, protože to je tady velký problém a kvalitních, zkušených učitelů je tady velký nedostatek,“ dodává pro Blesk.cz Klicperová.
„Ještě s kolegyní Markétou Kutilovou sháníme porodnické lůžko do místní nemocnice, kterou jsme navštívily. Když jsme viděly, na čem tady ženy rodí, tak to bylo opravdu něco strašného. Rozhodly jsme se, že to sem zkusíme nějak dopravit a s pomocí našich místních přátel to vybavení dostat z iráckého Kurdistánu sem, protože tyto věci jsou zde hrozně špatně k dostání,“ prozrazuje Klicperová další plány Češek v Sýrii.
At se tam všichni ty zmr----di postřílí na vzájem alespon bude klid.... HOVA_____________DAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA smrt je proně všechny vysvobození hůavně tyhle magory nepouštějte do EVROPY nikdo na ten jejich posr---nej život není zvědavý třeba umřete ještě dnes a všichni nic jiného si nezasloužíte mamrd----i ;-D ;-D ;-D ;-D ;-D ;-D