Produkty NanoMatrix3D jsou primárně určeny k výzkumným, vývojovým a experimentálním účelům pro vědce pracující s buněčnými kulturami. Jsou vytvářeny z biologicky degradovatelných polymerů, které se už běžně používají v medicíně při výrobě náhrad, kýlních sítěk nebo chirurgických nití. 

„Nanovlákna se osvědčila jako velmi funkční a perspektivní materiál pro využití v regenerativní medicíně. Mezi jeho hlavní výhody se kromě samotné 3D nano struktury řadí i biokompatibilita, snadná manipulace, reprodukovatelnost a cenová dostupnost, což činí tento produkt atraktivním pro budoucí transfer do klinického využití,” tvrdí předsedkyně představenstva firmy Nanopharma Liliana Berezkinová. 

S tím souhlasí i jeden z nejznámějších českých dermatologů. „Nanotechnologie jsou v dnešní době myslím velmi se rychle rozvíjející odvětvím, protože využití konkrétně třeba jemných vláken má mnohem unikátnější vlastnosti, než bychom si dovedli představit,“ uvedl pro Blesk.cz přednosta Dermatovenerologické kliniky a náměstek pro vědu a výzkum Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, profesor Petr Arenberger. Pomocí nanovláken se dá utkat tkanina podobná pavučině, do které jdou pak zakomponovat různé účinné látky, které jsou schopny léčit například chronické rány, jako například bércové vředy.

Kůži nahrazuje nanotkanina 

„Celé to funguje tak, že do vláken přeneseme látku, která je citlivá na světlo a jeho působením jsme schopni z tkaniny uvolňovat látky, které dezinfikují povrch rány. To se dá využít pouze v nanotkaninách, protože světlo jí velice snadno prosvítí a uvolňuje pak volné radikály, které likvidují bakterie na povrchu, ale přitom nepoškozují do hloubky ránu a nebrání jejímu dalšímu hojení, jako to například dělá běžná dezinfekce,“ popisuje Arenberger. 

Kromě cenové dostupnosti vidí přínosy nanotechnologií v medicíně i právě v tom, že jsou tyto tkaniny velmi dobrým nosičem třeba pro kultivaci lidských buněk.

„My jsme dneska schopni například vykultivovat vrstvičku lidské kůže, na kterou jsme dříve museli používat třeba speciálně upravené buňky ze střední vrstvy kůže. Dneska nám to právě nahrazuje tato nanotkanina, na kterou si nakultivujeme vrstvičku lidské pokožky a tu můžeme použit zase pro urychlení hojení ran nebo pro obnovení pigmentace při kožních změnách, ve kterých chybí pigmentotvorné buňky,“ vysvětluje Arenberger. 

Už několik let se odborníci snaží vytvářet i orgány 

Kvůli nedostatku orgánů vhodných pro transplantaci se už několik let snaží odborníci vytvářet nejen nové tkáně, ale i celé orgány. I v tomto směru medicíny může nanotechnologie pomoci. Jednou z cest je totiž použití vlastních buněk, při které se potlačí imunologické reakce a odpadnou případné pooperační komplikace u pacienta.

A aby bylo možno takové buňky využít, je nutné vyvíjet buněčné nosiče na bázi biomateriálů, které slouží jako podpůrné konstrukce pro jejich růst. „Medicína blízké budoucnosti bude umět vyrobit pro člověka pomocí nanotechnologie z jeho vlastních kmenových buněk kompletní náhradní orgány a části těla,“ vysvětluje předseda Asociace nanotechnologického průmyslu ČR Jiří Kůs.

„Neumíme vyrobit třeba nové srdce nebo mozek, tak daleko ještě nejsme, tam je ještě spousta dalších věcí, které se musí dořešit, ale takové ty „drobné náhradní díly“, jako je třeba chrupavka kolenního kloubu nebo umělá chlopeň a něco podobného, tak to všechno se už dá člověku přiblížit tak, aby to jeho organismus nevnímal jako cizí, ale jako konkrétně jeho vlastní tkáň,“ míní Arenberger. 

Podle něj je to úžasná příležitost i pro vykultivování chrupavek, které se normálně neregenerují. „To jsou všechno úžasné metody, které nám právě umožní využít těchto nanotechnologických principů a materiálů, na kterých my si potom nakultivujeme vlastně tkáň konkrétního člověka a dostavíme mu ten jeho chybějící materiál jeho vlastní tkání,“ dodal Arenberger. 

Transplantace srdce pomohla i čtyřleté Jordan. Matka Lucase, který byl jejím dárcem, se s ní setkala:

Fotogalerie
9 fotografií