7°C
Češka odjela do země malárie a HIV. Místo Plzně pomáhá rodit děti v Ugandě
Když si porodní asistentka Eva Brejchová přečetla článek o české nemocnici v Ugandě, udělala životní rozhodnutí. Dala výpověď z Fakultní nemocnice v Plzni a odjela do Afriky pomáhat rodit děti. „U nás se nesetkáme s tím, že někdo vykrvácí, protože se nemá jak dostat do nemocnice. V Africe ano. Představte si, že nemáte auto a záchranky prostě nejsou,“ podělila se o své dojmy pro Blesk.cz.
Česká nemocnice v Ugandě funguje od roku 2007, kdy ji vybudovala Arcidiecézní charita Praha. Od té doby pomohla více než 200 tisícům pacientů. „Poprvé jsem se o nemocnici v Buikwe dozvěděla z časopisu Fakultní nemocnice Plzeň. Celý projekt mě nadchnul, ale výpověď z nemocnice bylo to nejnáročnější, co jsem musela před cestou udělat. Přece jen jsem opouštěla pracovní místo na kvalitní klinice a práci, která mě bavila,“ vypráví Eva Brejchová.
100 porodů měsíčně, všude HIV a malárie
V afrických podmínkách je běžné, že zdravotní sestry řeší situace, které u nás přísluší pouze lékařům. Spolu s kolegy si tak Eva musela poradit i s velice závažnými případy bez přítomnosti lékaře. „Přicházeli lidé z nejchudších vrstev i lidé zaopatření a vzdělaní. Za měsíc jsme odvedli zhruba 90–100 porodů, což vychází na zhruba 3 rodičky denně. Někdy se ale dva dny nedělo nic a další noc přišlo i deset žen v půlhodinových intervalech,“ říká.
„Prakticky denně jsem se setkávala s malárií, HIV, ale i množstvím zánětlivých onemocnění. V Evropě se hodně mluví o strašácích typu HIV, malárie a ebola, ale lidé už si neuvědomují, že obrovské množství lidí zde umírá na zcela banální příčiny, které už se u nás prakticky neberou vážně,“ pokračuje Eva.
Lidé v Ugandě umírají na spoustu zánětlivých onemocnění, na něž v Česku stačí antibiotika na pár dní. „Problémem je také nemožnost transportu do nemocnice v případě potřeby. U nás už se nesetkáme s tím, že někdo vykrvácí, protože se nemá jak dostat do nemocnice. Představte si, že nemáte auto a záchranky prostě nejsou,“ dodává.
Rozmazlení Evropané a pohřeb i pro nenarozené plody
Jako běloška měla Eva podle svých slov mezi místními určitou výhodu. „Lidé se mi snažili vycházet vstříc a byli rádi, když mi mohli něco vysvětlit či ukázat. Vycházet s místními pro mě nebylo nijak těžké,“ říká.
Na mentalitě Afričanů ji nejvíce překvapilo, že berou vše dobré i zlé tak, jak přichází. „V nepříznivé situaci nejsou zvyklí naříkat a zoufat si nad vzniklou situací. Co se stalo, stalo se, je třeba to nějak konstruktivně řešit, pokud je to možné, a pokud není? Život jde dál. Což je v podmínkách, v kterých tam místní lidé žijí, více než obdivuhodné,“ vzpomíná a dodává: „Uvědomila jsem si, jak strašně rozmazlení jako Evropané jsme.“
Z profesní stránky ji pak obohatil přístup k mrtvě narozeným či ještě nenarozeným plodům. „Pozůstalí jim strojí pohřeb, jako by se jednalo o dospělého jedince, je to neuvěřitelné. Toto u nás chybí,“ uzavírá.
Nemocnice by nefungovala bez dárců
Chod nemocnice je závislý na pomoci lidí z Česka. „Pro tamní lidi je hodně abstraktní a nepředstavitelné, že někdo může posílat příspěvky do země, kterou nezná, neviděl a pravděpodobně se do ní nikdy nepodívá. Ale moje poselství pro všechny pochybovače typu ‚kam asi tyhle peníze doopravdy jdou‘ zní: Ano, fakt to funguje!“ uzavírá žena, která zažila v Ugandě křest ohněm.
„Dárci přispívají adresně, je možné sponzorovat například týdenní náklady na provoz postýlky v dětském oddělení za 300 korun či v porodnickém oddělení za 500 Kč,“ dodala Jarmila Lomozová, zástupce ředitele Arcidiecézní charity Praha. Veškeré informace o nemocnici naleznou zájemci na stránkách nemocniceuganda.cz
Podívejte se, kde peníze pomáhají:
Témata:
Související
A co tam vlastně dělá? Vystudovala za daně, daňových poplatníků v České republice a nyní pomáhá rodit děti v přelidněné Africe? Vždyť ta osoba narušuje přirozený života běh. Já mám rád dobročinnost ale tady v ČR a pro lidi v ČR.