7°C
Děti na prvním místě. Oproti Norsku se v Česku snaží problémy v rodinách řešit
V sobotu po poledni se v Praze uskuteční protest proti Barnevernetu. Zatímco v Norsku může sociálka odebrat děti i za to, že před nimi pijete alkohol, v Česku fungují programy, které se odebrání dětí naopak snaží zabránit. Jeden z nich poskytuje jedna z nejvýznamnějších neziskových organizací, SOS dětské vesničky. Blesk.cz navštívil tu nejstarší, která letos slaví 46. narozeniny.
Vesnička se nachází na jihozápadě Karlových Varů v Doubí a dostavěna byla již v roce 1970. „Už 4 roky po otevření ale byla ale zahájena likvidace sdružení a vesnička samotná byla převedena do pravomoci státu, protože si tehdejší komunističtí funkcionáři všimli, že ve vesničce je takový demokratický duch, což se jim nelíbilo,“ řekla ředitelka Dagmar Roučková. Vesnička byla znovuobnovenému sdružení vrácena až po revoluci a od té doby se snaží rozvíjet své služby, jak to jen jde.
Nejnovějším programem karlovarské pobočky je preventivní SOS Kompas, v rámci kterého vysílá vesnička do ohrožených rodin sociální pracovníky, kteří se snaží všem členům zlepšit situaci tak, aby nemuselo dojít k odebrání dětí. „Pracovnice jsou rodině nápomocny nejen při jednání s úřady, exekutory či soudy, ale řeší také záležitosti týkající se výchovy dětí včetně školní docházky, běžného chodu domácnosti nebo péči o děti,“ tvrdí organizátoři. Na rozdíl od Barnevernetu se tak snaží problémy vyřešit, nikoliv hned odebírat děti.
Když už úřady nějaké dítě musí odebrat a to se dostane do vesničky, je to většinou kvůli vážným problémům v jeho rodině. „Může to být závislost na alkoholu nebo na drogách, nevhodné bytové podmínky, velké zadlužení, kdy rodina není schopná hospodařit s financemi, může to být i to, že rodiče jsou ve výkonu trestu odnětí svobody,“ řekla Blesk.cz ředitelka.
Podívejte se na reportáž z vesničky:
Nejstarší SOS vesnička je specifická i tím, že domy, ze kterých je složena, jsou hodně velké. V minulosti se v nich jeden pěstoun staral až o 9 dětí. V dnešních podmínkách jich ale bývá méně. „Být pěstounem je velmi náročné, ne všichni to proto zvládají,“ řekla Roučková. Podle ní se občas stává, že se pěstouni dětí vzdají, ty pak musí vrátit do dětského domova. „Děti jsou tímto traumatizované a nesou si to do dospělosti. S vědomím, že jsem odmítnuté dítě a že mě nikde nechtějí, není dobré žít,“ uvedla.
Kvůli technické zastaralosti musí být domy postupně rekonstruovány. Mnoho z nich je totiž energeticky neúsporných a chybí zateplení. „Loni jsme dělali asi tři střechy. Rekonstrukce domů je pro nás finančně nejvíce zatěžující,“ tvrdí ředitelka. Pomoci by mohly peníze z vánoční sbírky, která probíhá každoročně pod záštitou první dámy. Letos se vybralo bezmála 338 tisíc korun.
SOS dětské vesničky jsou nestátní nezisková organizace, která pomáhá ohroženým dětem a rodinám. V roce 2015 pomohly 893 dětem v desítkách obcí ČR. Programy jsou ze tří čtvrtin financovány z příspěvků soukromých dárců a lze je podpořit ve veřejné sbírce na účtu 211 757 409/0300.
Sociálky u nás fungují jako množírny nepřizpůsobivých,v našem domě jedna rodina množí trpaslíky,nikdo jim to samozřejmě nemůže zakázat,ale rodit pro podporu postižené děti a hodit je pak na krk státu,to je síla,víte kolik takových rodin .Až přijdou migranti budou za pomoci humanity množit muslimy