9°C
Česko se loučilo s válečnou legendou Beerem. Svou vlast miloval, řekl jeho vnuk
Čestná stráž u rakve a salvy před obřadní síní. S válečným veteránem, generálporučíkem a dnes už vojenskou legendou Alexandrem Beerem (†98) se rozloučila rodina, přátelé i čelní představitelé české armády ve Velké obřadní síni v pražských Strašnicích. Beer zemřel 31. prosince v 98 letech.
„Bylo krásné poslouchat jeho vyprávění. Láska k vlasti byla pro něj symbolem, ne jako pro nás,“ vzpomněl se slzami v očích a nalomeným hlasem pro Blesk.cz na svého pradědečka Beerův vnuk.
Dojatý byl zřejmě i z toho, že se s jeho vzorem přišlo rozloučit přes na dvě stovky lidí, především v uniformách. Válečný hrdina Beer bojoval ve druhé světové válce proti nacistům, kde byl několikrát zraněn, a po bitvě u Sokolova mu hrozila dokonce amputace nohy.
Mezi smutečními hosty byli kromě rodiny náčelník generálního štábu armády Josef Bečvář (57), bývalý československý letec major Pavel Vranský (94), bývalý generál Pavel Štefka (61) s otcem či předseda Senátu Milan Štěch (62). Poctu přišel vzdát svému kolegovi také válečný veterán z Afghánistánu a předseda Úsvitu-Národní koalice Miroslav Lidinský (43) s doprovodem a poslankyní Olgou Havlovou (62).
„Zanechal nám tady velmi silnou morální stopu, na kterou by současné generace neměly zapomínat,“ uvedl Lidinský na adresu hrdiny 2. sv. války, který zažil 15 prezidentů. „Já si z pozice vojáka nesmírně cením nasazení všech, kteří se rozhodli odejít bojovat proti nacismu a nebáli se nasadit vlastní život proti teroru ve prospěch státu a bezpečnosti národa,“ dodal Lidinský.
„Osud byl k němu velkorysý a dopřál mu tři životy,“ poznamenal historik a šéf Vojenského historického ústavu Aleš Knížek. První život byl podle něj válečný, druhý pak byl spojený s jeho poválečným působením v textilním průmyslu. Poslední pak představovalo jeho reprezentativní zastupování legionářů a válečných veteránů z pozice místopředsedy Československé obce legionářské.
Beerova politická trefa
V první přímé volbě prezidenta se Alexandr Beer neangažoval, ale rozčílil ho Karel Schwarzenberg, který řekl, že Benešovy dekrety jsou vyhaslé, tedy neplatné. Beer proto před třemi lety vyzval knížete ke složení kandidatury.
„My jsme ho znali jako úžasně skromného a přátelského člověka,“ řekl Blesk.cz Beerův současník Josef Hejzler (92) z Doks. A čeho by si podle něj na legendě Alexandru Beerovi měli lidé vážit? „Měli by si vážit lidí, pro které slovo vlast nebyl prázdný pojem.“
Bitva u Sokolova, Řád bílého lva
Do povědomí veřejnosti se Beer zapsal především svou účastí v bojích na východní frontě během druhé světové války. Po okupaci Československa chtěl původně uprchnout na západ, na švýcarských hranicích byl ale zadržen a internován v Německu.
Po návratu do Prahy útěk zopakoval, tentokrát úspěšně. Skončil v Sovětském svazu, kde se později přihlásil do tvořící se československé armády. S ní se zapojil do bojů o Sokolovo, kde byl poprvé raněn. V bojích u Kurska tlumočil při výslechu německých důstojníků. Bojoval také o Kyjev, Bílou Cerekev nebo Žaškov. Znovu zraněn byl při bojích na Dukle, poranil ho granát do levé ruky, krku a obličeje.
Za hrdinství v boji byl oceněn československým válečným křížem a celou řadou dalších vyznamenání. V roce 2012 mu byl prezidentem Václavem Klausem propůjčen Řád bílého lva.
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.