Čtvrtek 25. dubna 2024
Svátek slaví Marek, zítra Oto
Zataženo, déšť se sněhem 7°C
Nejčtenější
na Blesk.cz

To jsou »Muži 28. října«: Před 97 lety nám vzkázali, že sen se stal skutkem!

  • Autor: map - 
    28. 10. 2015
    05:00

    Před 97 lety, 28. října 1918 vzniklo samostatné Československo. Pětice "Mužů 28. října" tehdy převzala moc v zemi a vydala první zákon (více o něm ZDE››). Kdo byli tito muži, kteří stáli u zrodu našeho státu?

  • 1.Antonín Švehla (†60)

    Statkářský synek byl vůdčím představitelem domácího odboje. Šéfoval agrární straně, byl ministrem vnitra a podílel se výrazně na vzniku a podobě československé ústavy schválené roku 1920. Od roku 1922 byl předsedou celkem tří československých vlád. V roce 1929 se kvůli potížím se srdcem stáhl z politického života.

    Léčba ale nebyla úspěšná a v prosinci 1933 zemřel. Traduje se, že se po jeho smrti našly v jeho psacím stole výplaty za celou dobu jeho úřadování jako premiéra. Peníze ho nikdy nezajímaly, živil ho statek, který obhospodařovala manželka s dcerou. A tak vždy strčil mzdu do šuplíku a hned na ni zapomněl.

    Antonín Švehla Antonín Švehla | archiv

  • 2.František Soukup (†69)

    Právník a publicista, na počátku čs. státu zastával post ministra spravedlnosti. V roce 1911 podnikl čtyřměsíční cestu do USA, kde agitoval mezi americkými Čechy za sociální demokracii.

    Roku 1913 byl zvolen jako historicky první sociální demokrat do pražského obecního zastupitelstva. Za 1. sv. války byl účastníkem domácího odboje. V roce 1915 byl aktérem takzvané Knofl íkové aféry, kdy se rakouským úřadům podařilo neobratností i samotného Soukupa rozkrýt velkou část české zpravodajské sítě Maffi e. Byl pak krátce vězněn. Po německé okupaci byl opakovaně zatčen a ve vězení strávil několik měsíců. Na následky podlomeného zdraví krátce po propuštění zemřel.

    František Soukup František Soukup | archiv

  • 3.Alois Rašín (†55)

    Právě on je autorem textu prvního zákona. Už za studií práv se politicky angažoval a byl odsouzen v procesu s Omladinou. Za 1. sv. války se aktivně zapojil do odboje jako člen organizace Maffie a byl za to v roce 1916 odsouzen pro velezradu.

    Podle svědků vynesení rozsudku trestu smrti přijal nejstatečněji, dokonce prý se smíchem. Před popravou jej zachránil nástup císaře Karla I. na rakousko- uherský trůn. Po roce 1918 se stal prvním ministrem fi nancí a tvůrcem měnové odluky. V lednu 1923 byl u svého domu střelen do zad mladým anarchokomunistou. Kulka ho zasáhla do 11. obratle a ochrnutý víc než měsíc trpěl, než zemřel na sepsi.

    Alois Rašín Alois Rašín | archiv

  • 4.Jiří Stříbrný (†75)

    Majitel bulvárních novin a účastník prvního odboje. Pomáhal organizovat generální stávku 14. října 1918. Po jednání s velitelem rakouské vojenské posádky v Praze donutil armádu, aby proti převratu 28. října nevystupovala. Byl několikrát ministrem, rezignoval ale, když se zapletl do aféry, při které hrál karty s jedním úředníkem Národní banky, který zpronevěřil čtvrt milionu korun. Z nařčení byl ale očištěn.

    V den Hitlerových 50. narozenin uveřejnil ve svých novinách blahopřání vůdci a hned na další straně velký inzerát na povzbuzují prášky pro muže po padesátce, kteří už za moc nestojí. Nacisty nepodporoval, přesto byl po osvobození odsouzen na doživotí. Zemřel zřejmě ve věznici v Ilavě. Je pohřben ve společném hrobě.

    Jiří Stříbrný Jiří Stříbrný | archiv

  • 5.Vavro Šrobár (†83)

     

    Ústřední postava meziválečné slovenské politiky a profesor Komenského univerzity v Bratislavě oboru sociálního lékařství. Kvůli politické agitaci byl vyloučen ze všech škol v Uhersku a dostudovat musel na gymnáziu v Přerově. Stal se prvním ministrem pro správu Slovenska, byl i ministrem zdravotnictví a školství.

    Postupně se však z politické scény vytrácel. V době slovenského klerofašistického státu stál v čele malé skupiny protifašistického odboje. Jeho čistého štítu využil ještě Gottwald, který si ho vybral do vlády jako ministra pro sjednocení zákonů. Byl tu ale jen takovou figurkou, která měla vzbuzovat úctu.

    Vavro Šrobár Vavro Šrobár | archiv