Profesor Pirk pro Blesk: Jak jsem léčil Gotta a proč má Kodeš ženské srdce

O sportu

Bez sportu neumíte žít, jak dlouho se ještě hodláte účastnit oblíbených maratonů?

„Když chcete dobře běžet maraton, pro mě je to dnes asi 3,5 hodiny, musíte strašně moc trénovat. Naběhat stovky kilometrů. Pražský maraton jsem běžel desetkrát, teď už chodím jen na půlmaratony. Naposledy jsem ho běžel před pár měsíci v Ústí. Závody na 10 kilometrů jsou pro mě zatím krátké.“

Prý jste manželce slíbil, že už maraton nepoběžíte?

„Slíbil jsem jí, že v šedesáti poběžím naposledy, to se nepodařilo. Ale teď už ano.“

Každých 10 km údajně v maratonu znamená týden odpočinku. Opravdu jste po každém z nich vydržel 4 týdny nic nedělat?

„To tak není. Čím je člověk starší, tak jde regenerace pomaleji. Jednou jsem po maratonu za tři dny běžel závod na tři kilometry.

U řady maratonských běžců se z krevních testů zjistilo dočasné poškození srdečního svalu. Je zátěž opravdu tak extrémní?

„Určitě ano! Maraton není zdravý závod. Zátěž je větší, než na kterou je člověk stavěný.“

Čím se běh zalíbil vám?

„Pocházím ze sportovní rodiny, děda byl vysoký činovník Sokola. Běhal jsem přespolní běhy na gymnáziu, nejvíc jsem hrál pozemní hokej. Tam ale dochází k tomu, že dostanete přes ruce, a oděrky nejsou pro chirurga to pravé. Tak jsem se začal víc věnovat běhu a triatlonu, založil vlastní oddíl. Triatlon pro hobíky považuji jako nejideálnější sport. Příprava je všestranná, můžu doporučit závod TriPrague. Pro amatéry je fantastický.“

Sport prý život neprodlužuje. Co ho tedy protáhne?

„Nezdravým životním stylem si můžeme život podstatně zkrátit. To znamená – pokud kouříme, přejídáme se, nehýbeme se. V zásadě je ale délka života daná geneticky. Sport u starších lidí přidá aktivní léta, u dětí je ještě důležitější. Naučí je pohybovat se.“

Žena se dotkla tváře mrtvého bratra: Transplantovali ji muži, který se střelil brokovnicí do obličeje

Srdce máte slávisticky sešité. Co říkáte na současnou situaci v klubu?

„To, že do Slavie konečně vstoupil někdo bohatý, vítám. Sice nejde o slávisty, ale aspoň ji pozvednou. Budou mít dobré mužstvo. Mě, jako člena Slavie, trápilo, co se dělo předtím. Někdo se mě zeptal, kdy jí přestanu fandit. Řekl jsem mu, že až umřu.“

O celebritách

Vašima rukama prošla velká jména. Jaké to je starat se o Karla Gotta, Juraje Jakubiska, Jana Kodeše a další významné osobnosti?

„Vesměs to byli úplně normální pacienti. Nevyžadovali žádnou VIP péči, chovali se úplně normálně. Pro mě je každej pacient VIP. Těch slavných bylo mnohem víc, někteří o tom ani nechtějí mluvit.“

Pan Gott je stále aktivní, vitální. V srpnu prodělal arytmii. Jak moc je těžké udržet ho v klidovém režimu?

„Je to těžký, některý mužský jsou rádi hodně aktivní. On nemusí být v klidu. Obecně se doporučuje, jak člověk stárne, že by měl zvolnit své pracovní tempo. Jeho arytmie nebyla nijak závažná, na životě ho neohrožovala.“

Pan Jakubisko byl ve věku 74 let jedním z nejstarších lidí, kterým kdy bylo srdce transplantováno. Panovaly před operací obavy?

„Já nemám před operacemi obavy, ale respekt. To se musí! Jinak mohl být nejstarší, jenže světová statistika udává jen počet lidí nad 70 let, takže to nejde říct. Na celém světě je takových transplantovaných lidí kolem sta. Důležitější je ovšem věk biologický. Někdo má v 50 letech špatné zdraví jako osmdesátník. Letos na jaře jsem operoval 92 let starého důlního inženýra, který byl tak čiperný, že šestý den po operaci odjel do lázní, a byl v pořádku.“

Má transplantace věkové hranice?

„Právě ty biologické. Problém je, že mnohem větší hranice má dárcovství srdce. Optimální dárci jsou do 30–40 let. Odebíráme i srdce, pokud jsou zdravá, do 60 let. Ale to už jsou tzv. hraniční dárci. Je mnohem víc čekatelů než dárců, takže se snažíme prodlužovat život těm mladším. Na sedmdesátníky se tolik nedostane. Z toho důvodu se v posledních 20 letech udělal ohromný vývoj umělého srdce. Právě těm starším se dává umělé, žijí s ním spokojeně 8–9 let. V Česku to zatím nejde, pojišťovny to neproplácejí.“

Panu Kodešovi jste splnil, že si ještě může opět zahrát milovaný tenis. Byli jste si spolu pinknout?

„Já jsem tenis nikdy moc nehrál, takže by ho to se mnou asi moc nebavilo. Ale vím, že chodí.“

Údajně má nosit ženské srdce. Je při transplantaci rozdíl mezi mužským a ženským?

„V zásadě je ženské srdíčko menší než mužské, ale má lepší vlastnosti. Přežívají v něm lépe svalové buňky, které se starají o pumpování.“

V roce 2012 jste pacientovi Jakubu Halíkovi instalovali místo srdce dvě pumpy. Existují další podobní pacienti?

„Před časem byl na podobnou operaci kandidát. Také mladý muž, ale odmítl ji. Ani ve světě nebylo publikováno, že by se o to někdo pokoušel. Jednou mi volali z Francie, chtěli vědět, jak to dělat, ale nemám zpětnou vazbu, jestli to proběhlo.“

Gott poslechl rady lékařů: Vypnul si telefon a zmizel! Kde nechal Ivanku?

Šli byste do podobné operace znovu?

„Technologie šla opět dál, existuje celé umělé srdce… Ale ta část, která se pro celkové umělé srdce musí ponechat z původního srdce, obsahovala u pana Halíka nádor.“

Až jako chirurg dosloužíte, budete moci více cestovat. Kde to máte nejraději?

„Mně se líbí nejvíc v Čechách, ale jsou překrásné země. Vzpomínáme na dovolenou v Peru, krásná je Kanada. Na relax jsou jednou za 3 roky rájem na Zemi Maledivy. Strašně zajímavá je Jižní Amerika.“

V Americe si vás prý pletou s Paulem Newmannem?

„Tam se to stává každou chvíli, lidé se se mnou téměř denně fotili. Dokonce jsem měl přání se s Newmannem sejít, když jsem pracoval v USA, ale moc jsem pracoval, nešlo to. Popravdě bych ani nevěděl, jak toho docílit.“

Cítíte se jako celebrita?

„Necítím. Strašně nemám rád nafoukaný lidi, není pro to důvod. Celebrity jsou herci a lidi, kteří se pohybují před kamerou. Víte, já mám největší radost… Teď mi přišel pohled z Chorvatska od pacienta, kterému jsme spolu s kolegy z Motola transplantovali srdce a plíce. To je velká operace, dělá se strašně málo. Napsal mi, že si splnil dětský sen, že se dostal k moři. Že je někdo celebrita, to není odměna.“