Svědectví Češek od syrského Stalingradu. Zažily i světelné bomby a útok ISIS

Tajným cílem jejich výpravy se stalo město Kobani, kterému se přezdívá Stalingrad Blízkého východu. Když byly v Sýrii, raději neprozrazovaly, kam jedou. Z bezpečnostních důvodů. Nyní však již mohly v redakci Blesk.cz zcela otevřeně promluvit. „Když jsme tam přijely, byl to nezapomenutelný pocit, stanout v těch ruinách a vidět, jak tam lidé fungují a žijí,“ popsala novinářka a humanitární pracovnice Markéta Kutilová v Blesk TV své první dojmy z rozstříleného Kobani.

Totálně zničeno je v současnosti 80 procent města, život se do něj vrací jen velmi pomalu. Zpět již přišly tisíce obyvatel, do Evropy nechtějí. Tady jsou doma. „Žijí, jak se dá. Někteří se vrací ke své původní obživě. Pokud měli nějaký krámek, tak se ho snaží opět zprovoznit. Spousta lidí se zabývá zemědělstvím, za městem mají svá políčka,“ uvedla fotografka a šéfredaktorka časopisu Lidé a Země Lenka Klicperová.

„Ti, kterým barák spadl úplně, bydlí ve stanech. Všichni tam žijí v podmínkách, které si my tady vůbec neumíme ani představit,“ doplňuje Kutilová. Problémy jsou i s dodávkami elektřiny a vody. Válka zničila potrubí, které přivádělo vodu z řeky Eufrat. „Lidé si vodu kupují. Za 5 dolarů (120 korun) jeden barel, což je pro ně obrovský výdaj,“ uvedla Kutilová. Návrat k normálu komplikuje lidem v Kobani i fakt, že fronta, na které dál válčí kurdské jednotky s džihádisty z Islámského státu, leží nedaleko.

Klicperová s Kutilovou zavítaly během své syrské mise právě i na samotnou frontu. „Když přijedeme jako dvě ženy na frontu, tak samozřejmě ať už u ženských jednotek, nebo u těch mužských budíme pozornost, ale na druhou stranu musím říct, že je to většinou strašně milé, ti lidé jsou vděční, že je tam někdo vytrhne z té všednodennosti i napětí,“ prozradila Lenka Klicperová.

Kurdské milice mají mužskou část (YPG) i ženskou část (YPJ). „Ženy tam bojují a jsou vnímány jako stejně schopné jako muži,“ nezakrývá Kutilová. Uvědomovaly si však s kamarádkou, že se pohybovaly na území, kde v případě úspěšného výpadu nepřítele hrozil třeba únos do Islámského státu? „Riziko únosu na těch frontách není zase tak dramatické. Jde spíš o to, že se člověk může dostat pod palbu, do přestřelky,“ uvádí Klicperová.

Češky ve městě, odkud utíkal utonulý syrský chlapec: Peklo na zemi po bojích s ISIS

Klicperová přidala i svůj největší zážitek z celé výpravy. Kromě toho, že se jako první Češky dostaly do trosek Kobani, to byl i jeden okamžik z právě z fronty.

„Pro mě byl úžasný zážitek, že jsem přespala celou noc na malinké základničce, v jednom hliněném domě, obehnaném zákopy. Bránilo ho 13 žen z jednotek YPJ. Přijela jsem na tuhle pozici těsně po útoku,“ vzpomíná Klicperová. Přespávala tam do rána, obavy z dalšího útoku byly patrné. Za úžasný však označila zážitek, když se v pět ráno probouzela vedle kurdských bojovnic. A ty působily uvolněně i s vědomím toho, že kdykoli může opět další útok přijít.

Na jednom z výjezdů na frontu pak zažily Češky i útok islamistů. „Viděly jsme světelné bomby, které osvětlovaly prostor, kudy potom jejich bojovníci jdou kupředu. Asi dvě hodiny to tam dunělo a Kurdům se podařilo útok odrazit,“ dodala Markéta Kutilová.