Kde bude Lukáš s Veronikou bydlet, jaké jsou jeho cíle nebo s kým seděl na cele se dočtete v druhé části rozhovoru už ve 13:00. Sledujte Blesk.cz.

Podle informací naší redakce policie kontaktovala některé vaše spoluvězně. Víte o tom?

„Vím. Jeden můj spoluvězeň, který se mnou byl na Pankráci, mi poslal dopis. Píše, že za ním policisté z Hradce Králové byli a ptali se na mě.“

Proč? Ten člověk přece s vaší kauzou nemá nic společného?

„To nemá, ale pokusili se ho přesvědčit, aby svědčil proti mně. Myslím, že se ho ptali na to, zda jsem se mu nepřiznal k pokusu té loupežné vraždy v Hořicích, ze které jsem byl obviněn a obžalován. Prostě aby šel k soudu a svědčil proti mně.“ 

Bylo podobných policejních pokusů víc?

„Ten můj kamarád mi napsal z výkonu trestu v Pardubicích, kde teď je. Pár dní potom mi volal další kamarád, se kterým jsem byl na Mírově. Teď ho přeložili do mírnějšího výkonu, do věznice v Kuřimi. A tam odtud mi volal. Podle něj si hradecká policie na Mírově předvolala k výslechu asi deset lidí, co mě znali. Přesvědčovali je, aby proti mně šli svědčit.“

Deset lidí, to je dost. Zkuste zavzpomínat, s kým jste kdy na cele byl. Začněme vyšetřovací vazbou.

„Nejdřív jsem byl ve vazbě v Hradci Králové, necelý rok. Zpočátku sám, pak se tam vystřídalo asi sedm vězňů. Potom mě přeložili na Pankrác, kde jsem byl na cele asi půl roku s Tiborem B., to je ten, který mi napsal zmíněný dopis.“

Kdo je Tibor?

„Maďarsko-slovenský Rom, sedí za pokus o vraždu, vyměřili mu deset let. Napadl kamaráda, také Roma, baseballovou pálkou. Jenomže předtím na něj zaútočil jeho pes, stafford, a pak ještě jeden člověk. Podle mého se Tibor bránil.“

Ptám se na něj proto, abych se dozvěděl, zda je důvěryhodný. Zda se jeho dopisu dá věřit.

„Já na něj měl nejdřív jiný názor. Ale jak jsem ho poznával, měnil jsem ho. On se o mě staral, bránil mě, nedovolil nikomu, aby na mě sáhnul.“

Tehdy jste byl typ útlého studentíka, takového Harryho Potera, že?

„Přesně tak. Tibor je sice výbušný a impulzivní, ale zároveň citlivý a rovný chlap. Má rodinu, přítelkyně s dětmi za ním jezdila pravidelně na návštěvy. Je poznamenaný svou minulostí, ale mockrát jsem si ve vězení vyzkoušel, že se mu věřit dá.“

Většinu času jste si odseděl na Mírově, tam tedy musíte mít nejvíc známých.

„No jistě. Na cele nás tam bylo sedmnáct a myslím, že právě na ně se policie zaměřila, že je přemlouvala a slibovala snížení trestu.“

Počkejte – zkoušeli je přemluvit. To máte podložené?

„Dobře, mám to jenom z jednoho zdroje – od toho mého kamaráda, který mi volal z Kuřimi. Ten mi řekl, že je přesvědčovali, aby proti mně svědčili.“

Jen tak, bez odměny?

„Co konkrétně, to nevím. Ale vím, že o podobných případech se ve vězení mezi mukly často mluví. Nejsem první, o koho se policie tímto způsobem zajímala. Většinou prý nabízejí lepší podmínky ve vězení a snížení trestu.“

Počkejte, to přece nejde…

„Divil byste se. Ve vězení jde hodně věcí. Jenže všichni, se kterými jsem seděl, tvrdili, že sliby policajti nedodrží. Ve finále stejně rozhoduje soudce.“