Zamilovala se do něj ve vězení a čekala. Teď je Lukáš volný, bude svatba!

Veronika Bartošová (22) poznala Lukáše už jako malá holka. Její maminka se ještě jako dospívající slečna přátelila s vrstevnicí – budoucí Lukášovou matkou Šárkou – a tohle pouto jim vydrželo dodnes. A tak spolu obě rodiny často trávily dovolené, navštěvovaly se, chodily na výlety, koncerty i do společnosti.

Jenomže mezi Veronikou a Lukášem se tehdy ještě nic neodehrálo. „Pro mě byl jako každý jiný kluk, lezli jsme spolu sice po horách někde v Rakousku, ale kolem mě byla mamka s taťkou, kolem něj taky a byli jsme všichni jako velká rodina. A já Lukáše asi jako bratra taky brala,“ říká Veronika dnes. Zlom nastal po Lukášově zatčení a obvinění z pokusu o spáchání loupežné vraždy zvlášť zavrženíhodným způsobem.

„To mi k němu nesedělo, on není člověkem, který by něco podobného mohl udělat. Znám ho víc než osm let, věřím mu,“ tvrdí. U nich doma o Lukášově případu hodně hovořili, a když se Veronika dozvěděla, že za ním jeho rodiče pojedou na Mírov, poprosila, aby ji vzali s sebou.

První dopis

Ještě předtím napsala Lukášovi dopis, takový »obyčejně zdvořilý« a povzbuzující. „Na návštěvě mohou být nejvýš čtyři lidé, a tak jsem se do limitu vešla, to už tam Lukáš byl měsíc,“ vzpomíná na svoji první cestu na Mírov. Když Lukáše uviděla na druhé straně stolu, v hovorně a za dozoru stráže, zažila šok a něco se v ní hnulo.

„Byl to strašný pocit, vědět, že se dívám na nevinného.“ Veronika v té době už detailně znala celý Lukášův případ a to ji jen utvrdilo v tom, že na Lukášovi je páchána křivda. „Začala jsem mu potom psát pravidelně, on odpovídal. Dopisy vám neukážu, jsou hodně osobní, ale můžu říci, že jsme se do sebe zamilovali díky nim,“ prozradila Veronika. Dopisy si vyměňovali denně.

Od té doby byla za Lukášem mnohokrát, těšila se na každý jeho telefonát. Lukáš měl právo na dva desetiminutové týdně a spravedlivě je dělil mezi Veroniku a svoji maminku. 

„Zrovna mu chystám balíček, má na něj podle vězeňského řádu právo. Posílám mu nějakou drogerii a hlavně čokoládu, bonbony a sušenky. Na sladkosti čeká především,“ svěřila Veronika minulý týden Blesku. To ještě netušila, že brzo bude všechno jinak…

Vyprávěla o jejich schůzkách v hovorně Mírova, kde však byli pořád pod dozorem. „Možná se to brzy změní. Když Lukáš dostane tři pochvaly za sebou, má nárok na pětihodinovou intimní schůzku v soukromí, bez dozorců a kamer,“ vysvětlovala Veronika, která si jen těžko mohla představit, že brzo bude moct být s Lukášem sama, bez dozoru, o samotě…

Lukáše totiž osvobodil Nejvyšší soud, který zrušil 13letý trest, který mu byl udělen za pokus o vraždu kadeřnice v Hořicích. Veronika samozřejmě byla přítomna u soudu. Držela mu palce, věřila, doufala a z lavice pro veřejnost mu posílala pohledy plné podpory a úsměvy.

Jakmile soud rozhodl, rozplakala se stejně jako Lukášovi rodiče. Hned potom se naklonila ke svému vyvolenému a konečně ho směla políbit. Lukáš jí polibek se šťastným úsměvem opětoval.

Bude svatba?!

Nyní budou mít čas jen na sebe a možná že dojde i na uskutečnění jejich velkého plánu. Lukáš s Veronikou berou svoji známost víc než vážně. Oba věří, že jsou na světě jeden pro druhého a jsou rozhodnuti, jakmile to půjde, vzít se. „Pořád věřím, že Lukáše pustí na svobodu. Je nevinný, mockrát jsme ten jeho případ při návštěvách rozebírali a já vím, že to udělat opravdu nemohl a neudělal,“ tvrdí rezolutně Veronika a dodává: „A i kdyby se nic nezměnilo, tak si ho vezmu ve vězení.“

Lukáš je pro ni inspirací, svěřuje se mladá žena. „Když se mi do něčeho nechce nebo musím udělat něco, co bych nejraději odložila, vzpomenu si na něj. Na to, co musí vydržet on, a jdu do toho.“ Netají, že se kolem ní točí nápadníci. „Nikdo ale není jako Lukáš,“ shrnuje. A na důkaz síly vůle svého snoubence říká to, co ještě nikdy veřejně neřekla. „Představte si, že mu ve vazbě policisté slibovali, že když se přizná, dostane jenom šest let. Odmítl to, nezlomili ho.“