Eva se narodila v koncentráku Mauthausen: Na kupě těl vězňů

Hitlerovi lidé začali 29. dubna 1945 likvidovat mauthausenské plynové komory a chystali se prchnout před postupující americkou armádou. O novorozence vážícího 1,5 kilogramu chráněného před chladem jenom novinami neměli čas se starat. Vyhublá Anka rodila na kupě těl vězňů, jež nacisté naházeli na dřevěný vozík. Většina z nich trpěla břišním tyfem.

Eva Clarke chodí do škol a na univerzity, aby svůj příběh vyprávěla, dokud jej může předávat osobně. Většina posluchačů je ohromena i uchvácena. Podle svých slov chce Eva především dokumentovat odvahu a odhodlání matky, která zemřela před dvěma lety jako šestadevadesátiletá.

Novinářka Wendy Holden právě vydala svou knihu Born Survivors, v níž popisuje nesmírné úsilí, s níž Anka, která strávila v koncentračním táboře čtyři roky, dokázala ukrýt své těhotenství a donosit dítě v hrozných podmínkách.

Ance, studentce práv, bylo 21 let, když Němci v březnu 1939 obsadili Prahu. Byla z židovské rodiny, ale její rodiče Stanislav a Ida, kteří měli úspěšný kožedělný podnik, nepatřili k praktikujícím věřícím a děti vychovávali ve svobodném duchu. Rodina nevěřila, že by jí mohl vpád Němců ublížit. Říše jim ale podnik zabavila stejně jako majetek.

Plukovník Štícha: Utekl z koncentráku a pak bojoval v Pražském povstání

Anka zůstala v Praze, dál studovala a seznámila se s architektem Berndem Nathanem, který se narodil v Německu a stejně jako ona patřil k nepraktikujícím Židům. Vzali se roku 1940 a pak se oba dostali do Terezína. Bernd tam pracoval jako tesař a jeho žena v oddělení pro rozdělování potravin. Ačkoli ženy a muži bydleli odděleně, Berndovi se podařilo v jednom z baráků vybudovat malé soukromí, v němž se scházeli. V létě 1943 Anka otěhotněla. Podle pravidel Třetí říše neměli židovští novorozenci přežít a Ance řekli, že musí dítě předat a bude zabito. Když se ale syn Dan předčasně narodil, nikdo si pro něj nepřišel. Po dvou měsících však zemřel na zápal plic.

V září 1944 Bernda zařadili do transportu do Osvětimi a jeho žena mu nestačila sdělit, že je znovu těhotná. Přihlásila se proto dobrovolně k převozu také, což později označila za největší hloupost svého života. Bernda už nikdy nespatřila.

V Osvětimi stejně jako ostatní po příjezdu stála nahá před Josefem Mengelem, který se jí ptal, zda není těhotná. Anka to popřela a byla přidělena na práci do muniční továrny ve Freibergu. Když ji na jaře 1945 převáželi do Mauthausenu, vážila něco přes 30 kilogramů. Při převozu strávila stejně jako ostatní skoro bez jídla a pití v transportu 16 dní. Jakmile se jí po vystoupení podlomily nohy, hodili ji nacisté na vozík spolu s dalšími nemocnými, kteří byli určeni na ošetřovnu. V té chvíli začal porod a na svět přišla Eva. Dítě skoro deset minut nevydalo hlásku, dokončit porod pomohl jeden z vězňů, který byl lékař.

„Nikdo netuší, co člověk dokáže vydržet,“ říkávala Anka Bergman své dceři. Po návratu do Prahy v létě 1945 zjistila, že celá její rodina byla vyvražděna. Nejtěžší pro ni bylo strávit zprávu o smrti manžela. Po třech letech se provdala za Karla Bergmana, který Evu adoptoval. Za války v Británii pracoval jako tlumočník a po válce s rodinou uprchl do Británie.

Válečné vzpomínky paní Evy (84): Utekla jsem z pochodu smrti, polomrtvou mě zachránila česká rodina

Kniha Born Survivors dokumentuje příběhy dalších dvou žen, jež porodily děti za válečného zajetí. Jejich tři žijící děti se poprvé setkaly před pěti lety při 65. výročí osvobození Mauthausenu a od té doby se považují za sourozence. 

Vzpomínka na Mauthausen 

Rakouští politici a zahraniční hosté včetně předsedy české vlády Bohuslava Sobotky si v sobotu v rakouském Mauthausenu připomněli 70. výročí osvobození tamního nacistického koncentračního tábora. Česká delegace, v níž byl kromě Sobotky i ministr kultury Daniel Herman a ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, na místě položila věnec k Československému národnímu památníku. 

„Před sedmdesáti lety tady skončila děsivá realita jednoho pekla. Na tomto místě umírali lidé pro svůj původ, pro své náboženské vyznání či politické přesvědčení, a to včetně antifašistů z evropských zemí. Mezi statisíci obětí nacistické vyhlazovací mašinérie bylo kolem čtyř a půl tisíce československých občanů, včetně řady významných představitelů naší inteligence – odbojářů, umělců, vědců, pedagogů. Mezi zde vězněnými byly také desítky obětí krutovlády říšského protektora Reinharda Heydricha,“ řekl premiér v projevu.

Zdůraznil, že jména „jako Mauthausen, Osvětim, Majdanek, Treblinka, Buchenwald a další musejí zůstat trvalým mementem zla“. Premiér svůj projev uzavřel výzvou k zachování míru. „Buďme hrdí na sedmdesát let evropského míru, na demokratickou Evropu, ve které žijeme. Úkolem naší generace je znovu jednat tak, abychom zabránili zlu, válečnému teroru a organizovanému vraždění ve jménu jakékoliv ideologie. Je odpovědností nás všech usilovat o zachování míru, demokracie a svobody a pracovat na tom, aby se svět zase takto krutě a nelidsky nezbláznil,“ řekl.

Na Žižkově vzplály barikády: V ulicích umírali vojáci i civilisté, ale naštěstí...

Za Rakousko byli na oficiální ceremonii v Mauthausenu přítomni prezident Heinz Fischer a kancléř Werner Faymann. Americká armáda tábor, jímž prošlo přes 199 000 vězňů, osvobodila 5. května 1945. Spojenci tamní vězně osvobodili jako poslední ze všech, které našli v koncentračních táborech. Pobyt v Mauthausenu nepřežilo 119 000 lidí. Vzhledem k blízkosti českých hranic tam nalezlo smrt mnoho československých vězňů. Zemřel zde například český písničkář Karel Hašler, po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zde byli popraveni příbuzní parašutistů Josefa Valčíka a Jana Kubiše.