Čtvrtek 28. března 2024
Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána
Oblačno, déšť 14°C

Plukovník Štícha: Utekl z koncentráku a pak bojoval v Pražském povstání

Autor: Tereza Hodáliková - 
9. května 2015
17:15

Když propuklo Pražské povstání, bylo Antonínovi Štíchovi (91) 21 let. Už v té době měl za sebou přeškolení v Německu, útěk z koncentračního tábora a právě se schovával v pražských Vysočanech. Pro Blesk zavzpomínal na dobu před 70 lety…

V té době to byl kluk s maturitou, který byl v 18 letech, v roce 1942, totálně nasazen u firmy Junkers v Köthenu. „Jako maturant jsem totiž neměl vysokou, proto jsme byli přiděleni do různých fabrik,“ vypráví pan Antonín – dnes plukovník a člen Českého svazu bojovníků za svobodu. „Tak jsem se dostal do Německa, dělal jsem na 21. hale, která pak navazovala na koncentrák. Pomáhal jsem tam dělat překladatele a pan mistr mě tenkrát udal, že pomáhám, že tam dávám potraviny. A zavřeli mě taky,“ pokračuje Štícha.

Udělal ze sebe mrtvého

9 měsíců byl vězněný v koncentračním táboře. Spolu s bratrancem prezidenta Beneše skončil prý v Buchenwaldu - Díře smrti, jak tehdy koncentráku přezdívali. Pak se mu ale podařilo něco neskutečného – utéct. „Moc dobře jsem věděl, že je za to trest smrti… Kluci z Junkersky, co mě znali, mi tenkrát půjčili civilní oblečení, tamto staré jsem zahodil i s legitimací, aby to vypadalo, že jsem zahynul. Přidali se ke mně další kluci a nějaké dívky,“ dále vypráví.

V té době bylo bombardováno město Frankfurt a právě toho využil: „Podařilo se nám naskočit do vlaku a mezi Němci civilisty se nám podařilo ztratit. V Lipsku se pak přidali další dva kluci, kteří utekli z Magdeburgu, a zamířili jsme do Prahy.“

Soused ho zradil

V hlavním městě se pak ukrýval a během toho myslel i na variantu, že by ho mohli chytnout. „Tenkrát se mi podařilo přemluvit šéfa v dílně v Junkersce, aby kdyby mě vyšetřovali, řekl, že tam u nich pracuji. Když byl pak nálet na Vysočany, tak jsem šel říci mámě, že jsem v pořádku, že se mi nic nestalo. Ale u nás v baráku bydlel protektorátní policista a řekl mi: „To jsem rád, že tě vidím, můžeš jít se mnou?“

To jsem s maminkou mluvil ve dveřích asi jen minutu a já mu dal důvěru, odvedl mě na policii a začali mě vyšetřovat,“ popisuje zradu souseda Štícha. V tu chvíli věděl, že má čas, že Němci nemají šanci zjistit, že utekl z koncentračního tábora. „Začal jsem hrát. Ten, co mě vyšetřoval, mi řekl: Vy jste utekl. A já na to, že ne, že jsem odešel z Köthenu, když město začalo Rusko bombardovat, a že jsem se vrátil tam, kam jsem po přeškolení měl, tedy do fabriky ve Vysočanech. A tam to taky pak potvrdili, že tam dělám. To byl už konec března.“

Dveře č. 24 a bílý kůň

Na tento výslech plukovník Štícha nikdy nezapomene. „To nikdy… Vyšetřovali mě v místnosti 24, na takové věci si člověk pamatuje. Taky si pamatuji, že jsem tam někde zahlídl bílé koně a snad jsem se u toho i usmál a ten vyšetřující se mě zeptal drsně: „Proč se usmíváte?“ Tak jsem mu řekl: „Nic, tamhle jsou bílí koně a to u nás znamená štěstí.“ Tak na mě zvýšil hlas s tím, že mám štěstí, a vyhodil mě.“

Souseda, který ho zradil, už nikdy nepotkal. Po Pražském povstání, kterého se aktivně účastnil, se přihlásil do armády a stal se z něj profesionální voják… Když se nyní, po 70 letech od konce druhé světové války, zeptáte plukovníka Antonína Štíchy, zda cítí k Němcům nenávist, odpoví: „Já bych to tak nebral. Byli dobří Němci, byli špatní Němci.“

Ano, zastřelil jsem Němce!

Blesk se zeptal pamětníka a plukovníka Antonína Štíchy i na otázku, zda zastřelil Němce. „Jednoho si pamatuji stoprocentně. Ono se totiž strašně těžko říká: Já jsem zastřelil 10–15… To jsou řeči, pokud se střílí masově. Tohle bylo ale na Jezerce. Viděl jsem ho na balkoně, jak zaměřuje, tak jsem vystřelil, a pak jsem viděl, jak přepadl. To můžu konkrétně říci, protože jsem střílel jediný…“

Starostka vítala šeříky a zvala na výstavu

Plukovník Antonín Štícha dorazil v sobotu dopoledne na pražské Kubánské náměstí, kde se konala akce k oslavám 70. výročí 2. světové války. Na místě pak všechny návštěvníky přivítala starostka Prahy 10 Radmila Kleslová: „Chtěla bych vás tady všechny přivítat šeříkem. Lidé dříve říkali, že šeříky v květnu 1945 voněly nejlépe. Já si myslím, že voní stále i po 70 letech.“

Zároveň všechny pozvala i na speciální výstavu: „Ve volnočasovém areálu Gutovka je výstava k Pražskému povstání tady z Vršovic, z Prahy 10. Tenkrát se holčička, které bylo 14 let, nebála a vzala fotoaparát a v květnových dnech pořídila fotografie, které se nám podařilo získat a můžete si je prohlédnout.“

Příběhy z pekla! Příběhy z pekla! | Blesk

Knihu "Příběhy z pekla" koupíte na stáncích nebo si ji můžete objednat přes SMS!

Pošlete SMS na číslo 902 11 ve tvaru: PEKLO mezera JMÉNO mezera PŘÍJMENÍ mezera ADRESA mezera MĚSTO mezera PSČ

Příklad: PEKLO Jan Novak Prubezna 233 Olomouc 77900

Cena každé přijaté SMS je 39 Kč vč. DPH (zahrnuje poštovné i balné). Provozuje CZECH NEWS CENTER, a. s., infolinka 296 363 199 ve všední dny 8–16 hod., mobil@cncenter.cz, www.platmobilem.cz

Aktuální dění

 

Izraelsko-palestinský konflikt:

ONLINE dění v Izraeli Velitel Hamásu Iron Dome

Válka na Ukrajině:ONLINE dění na Ukrajině

baronessa ( 9. května 2015 17:38 )

A nově se píše prezident beneš??

Zobrazit celou diskusi