7°C
Ivan Jonák otevřeně: Knírek jsem si oholil kvůli orálnímu sexu!
Téměř rok je na svobodě, 18leté vězení ho ale nezlomilo. S moderní dobou si poradil lehčeji než s mafiány z dob Discolandu. Vklouzl do ní jako nůž do másla, možná až moc dobře!
Podle své dcery je »závislák« na Facebooku. Sám o sobě řekl, že se »naučil číst mapu«. Žije z peněz svých přátel, ale možná o něm uslyšíme nejen z rachotícího domu v pražské Libni.
Co pro vás bylo nejtěžší po návratu z vězení?
„Pro mě není nic těžkýho. Já jsem spokojenej s tím, co mám. Život není to, co chcem, ale to, co máme, i to, co nechceme.“
Chodíte na hrob manželky?
„Byl jsem tam, když mě pustili. Budu se tam muset zastavit. Byla zima a já blbě chodím.“
Jaký máte denní režim?
„Žádný, to je absolutní svoboda. Zavíraj se mi očička, tak vstanu od počítače a jenom zalezu do postele.“
Co se za ten rok, co vás pustili z vězení, změnilo?
„Splynul jsem s dobou. Naučil jsem se takzvaně číst mapu, pronikl jsem do tajů týhle společnosti.“
Nebylo to pro vás obtížné? Za 18 let je dost věcí jinak.
„Šílený jsou ty exekuce. Jak dřou lidi z kůže a dělaj z nich bezdomovce. Na mě to zkoušeli taky, ale já jsem vykličkoval. Za komunistů to byla jiná. Teď vám za pár korun seberou celý zařízení a úplně vás zničej.“
Změnili se i lidé?
„Lidi jsou k sobě jako svině. Tohle nebylo. Dřív si pomáhali. Já jsem třeba Discoland postavil bez jedinýho papíru. Komunisty rád nemám, ale bylo plno věcí, který byly lepší.“
Vám ale kamarádi pomáhají, ne?
„Tak jasně, bez nich bych neexistoval. To bych chcípnul hlady.“
Oni vás teď živí?
„Mám plno kamarádů. Když mám hlad, tak mi sem tam někdo přiveze jídlo. Ono to asi nepůjde furt, ale rok žiju tak, že nemám žádný peníze. A nepotřebuju je, nechyběj mi. Když nemám co jíst, tak dva dny nejím. Mně to nevadí.“
Kde berete peníze na jiné věci?
„Já žiju ten rok úplně bez peněz, od státu jsem nedostal ani korunu. Pomáhaj mi i cizí lidi. Některý mi zaplatili exekuce, naprosto neznámý lidi. K Vánocům mi poslali 10 tisíc. Někdo mi dal obří televizi, někdo obrazovku k počítači.“
Jak se k vám dostali?
„Přes Facebook. Všichni říkali, že jsem debil a že se to nenaučím (pracovat s technikou – pozn. red.), ale zakousl jsem se a trošku jsem to asi přehnal. Ale já z toho Facebooku žiju. Dcera mi říká, že jsem závislák.“
Máte na svých stránkách jen pozitivní reakce?
„No tak ono je to napůl. Ty opravdový fanoušci mě žerou, berou mě jako legendu. Třeba Janská, matka mýho syna.“
Jméno Jonák kdysi něco znamenalo, cítíte se tak stále?
„Já přijedu do Český Lípy na diskotéku a hned okolo mě naskáče ochranka, jak kdyby přijel prezident. Jdu třeba po Příkopě, ale i když se snažím bejt nenápadnej, tak mě lidi zastavujou a zdravěj. Je to občas přehnaný, ale je to tak.“
Pokud je o vás takový zájem, asi máte úspěch i u žen, ne?
„Na sex není těžký sehnat holku. Spíš nějakou solidní, se kterou by se dalo žít, to je problém.“
Kolik jste jich stačil vystřídat za ten rok?
„Už to nepočítám. No ne, tak už jsem starší pán. To se už všechno zklidňuje.“
A nějakou, se kterou by se dalo žít?
„Už tři měsíce mám přítelkyni, poznali jsme se v baru. Ona tancovala a furt se na mě koukala. Nastěhovala se ke mně a já jsem si řekl, že když vydržím s ní, tak úplně s každým. To je taková zatěžkávací zkouška. Je jí 32 a myslím, že vypadá docela dobře. Co můžu chtít v 60 letech skoro. A hlavně když jsem bez peněz. Když člověk nemá prachy, je to jiný.“
Vy jste si oholil knír, proč?
„Každý jídlo vám teče po tom. A třeba když se líbáte s holkou nebo když jí l***** k**** (termín pro orální uspokojení ženy nelze publikovat – pozn. redakce).“
Takže vám to nakázala přítelkyně?
„Ne, já si můžu dělat, co chci. Já už jsem dospělej a moc starej na to, aby mi někdo něco zakazoval nebo nařizoval.“
Kde teď bydlíte?
„V tom domě mámy v Kobylisích.“
Porušil jste od té doby, co vás pustili, zákon?
„Zákon neporušuju, nedělám nic nelegálního. Vlastně jednou jsem jel rychle, ale to bylo auto kámoše, to dostal pokutu on (smích).“
Jak vypadá Discoland?
„Pronajal jsem ho kamarádovi. Teď se to rekonstruuje. Až se otevře, tak se tam budou dělat koncerty, diskotéky. Chceme z toho udělat nejlepší klub v Praze.“
Myslíte, že to vyjde?
„Já mám tolik příznivců…“
… že byste mohl být i prezident?
„Limity u prezidenta jsou 50 tisíc lidí, to by pro mě byla sranda.“
Očima redaktora
S Ivanem Jonákem jsme se sešli ve zchátralém Discolandu, kde už začala rekonstrukce. Diskotékového krále jsme pozvali na pořádný oběd, pak jsme si dopřáli dlouhý, zajímavý a v některých částech i poměrně ostrý rozhovor.
Mnohem ostřejší než jeho šťavnatý steak. Jeho neotřelé vyjadřování a sprostá mluva k němu neoddiskutovatelně patří, proto jsme se jeho odpovědi, až na některé nepublikovatelné výrazy, rozhodli nechat tak, jak byly vyřčeny. Vstane Jonák a Discoland z prachu stejně jako bájný Fénix?
Témata:
Související
Zřejmě kamaráda ten knírek nepříjemně lechtá na podbřišku
