Ostrý jazyk Jany Postlerové: Čeština Krnáčové je jako tunel Blanka!

Slib „Prostě se to naučím“ se v případě češtiny Adriany Krnáčové zdá stejně náročný jako zprovoznění tunelu Blanka…

Komunikaci v češtině zvládá podle mě na takových 80 procent, protože se teprve učí. Já osobně mám ráda Slováky, kteří – když zde chtějí žít – dělají maximum proto, aby se naučili náš jazyk. Což ona dělá. Ale nutno říci, že má ještě kus cesty před sebou. Přestože jí fandím, občas vnímám, jak ji zrazují nedostatky ve výrazivu i zvukomalebnosti češtiny – protože Slováci mají důraz ve slovech položený jinak – a stejně tak i skloňování.

Nejtěžší je naučit se myslet v převzatém jazyce. Pokud je člověk v klidu a má čas nad tím, co říká, přemýšlet, soustředit se, chybuje méně. Když se ale rozčílí (jak se Krnáčové stalo minulý týden, když zjistila, že se tunel Blanka opět neotevře), jde čeština stranou a začne uvažovat v rodném jazyce, což se promítne i do verbálního projevu. Proto v něm měla řadu slovenských výrazů typu „alebo“, spojek či zkomolenin. 

Co jí dělá potíže, jsou pády. Řekne třeba, že se popasovala s „takovýma těžšími úkoly“. Skloňování jí létá, koncovky jsou vychýlené, ukazovací zájmena jí úplně přesně nefungují. Přestože jsou to maličkosti, v těch okamžicích její mluva nejvíce tahá za uši.

Ostrý jazyk Jany Postlerové: Byla Lucie ve spacáku na Lvech Výborná?