9°C
Z dětí v Norsku vychováváme nezvladatelné spratky, říká norský překladatel
Na děti se v Norsku nesmí zvýšit hlas, nesmí se na ně vztáhnout ruka s výchovným plácnutím. Všechny takové „prohřešky proti právům dítěte“ eviduje Úřad na ochranu dětí. Když se jich nastřádá příliš, byť by šlo třeba o dojmy příliš všímavé sousedky, zasáhne. Stejný úřad odebral syny Češce Evě Michalákové. „Norští rodiče se bojí vychovávat své děti,“ říká v rozhovoru pro Reflex norský překladatel Yngvar Brenna.
Stačí anonymní udání a rodiče se hned dostanou do hledáčku Úřadu pro ochranu dětí, který má pobočku v každé vesnici. Nejsou náhodou v této rodině poškozována práva dětí? A mašinérie se rozbíhá...
„Z první ruky vím o případu, kdy dítě bylo odebráno matce ještě v porodnici. Sociální pracovnice o dotyčné dámě, mimochodem velmi vzdělané, usoudila, že je málo zručná při zacházení s dítětem a nesplňuje požadavky kladené na budoucí matku,“ šokuje Brenna, ale to není všechno…
Norsko se k výchově dětí staví poněkud odlišně, než je tomu zvykem třeba ve střední nebo východní Evropě. Ruská komunita například pořádá semináře, jak se chovat k dětem, aby to u norských úřadů nevzbudilo podezření. Někteří přistěhovalci se s norským systémem „sousedské“ kontroly nesmíří a raději se odstěhují jinam.
Kvůli téměř bezmezné pravomoci sociálních pracovníků panuje v norské společnosti mezi dospělými strach z dětí, z toho, že by se k nim chovali jinak, než jak si žádá konvence, a z následného potrestání. „Norové potlačují své emoce a třeba zvýšení hlasu je bráno jako nevhodné. Mnoho rodičů se skutečně bojí,“ řekl v rozhovoru pro časopis Reflex norský překladatel Brenna. Bojí se, že za porušení pravidel, nejen v chování vůči dětem, budou trestaní.
Děti jsou v Norsku nedotknutelnější než jinde. „Děti nemají vymezené mantinely, nevědí, co všechno smějí a co nesmějí, a pro své okolí se stávají vesměs nezvladatelnými spratky,“ nechal se slyšet překladatel. Stejný strach prý panuje mezi učiteli. Ti nesmí děti napomínat. „Prakticky je nevychovávají,“ popisuje praktiky v norských školách. Na druhou stranu jsou děti ve škole vytíženy jak vyučováním, tak zájmovými kroužky, že je jejich den mnohdy delší než pracovní den jejich rodičů.
Sladkosti v sobotu
Stát také rodinám na druhé straně například doporučuje, kdy mají dostávat sladkosti. „Bonbony pouze v sobotu,“ říká Brenna. Je to nepsaná železná konvence, kterou pomáhají upevňovat i média. „Je to proto, že v sobotu běží několik hodin oblíbené televizní pořady pro děti. Neděle už má být puritánsky umírněná, jen žádný přepych a oslavy,“ vysvětluje překladatel.
Podobné omezení jako se sladkostmi pro děti platí pro dospělé s alkoholem. Vysoké ceny, omezené otevírací hodiny prodejen s alkoholem pak mají za následek domácí výrobu pálenky, pašování alkoholu z Polska a Pobaltí i známé víkendové pijácké cesty za alkoholem do Dánska, popřípadě do levného Česka, jak jsme tomu svědky v těchto dnech v případu skandinávských studentů, kteří u nás po tisících tráví jarní prázdniny.
Brenna se otevřeně rozhovořil také o tom, že pěstounská péče je pro lidi, kteří si vezmou děti do péče, velmi výhodný byznys. „Výhodnější je krátkodobá pěstounská péče. Norský systém je nastaven tak, že děti putují z rodiny do rodiny,“ vysvětluje Nor.
Témata:
Související
